Rafael a Max - 10. kapitola

Po snídani se všichni čtyři vydali na procházku do parku. Zatímco kluci se rozběhli, hrát si na hriště. Alec s Magnusem se posadili na nejbližší lavičku a pozorovali. „Alexandře, já...,“ začal Magnus. „Ani teď neumím říct, jak jsem šťastný. Když zemřela Camille, myslel jsem, že už se nikdy nezamiluju. Že zůstanu sám. Jen já a Rafa. Když jsem tě pak spatřil v tvé kanceláři, bylo mi jasný, že z toho bude průšvih. Že začít si něco se svým právníkem, byl znamenalo katastrofu. A pak po soudu jsem tě uviděl v tom baru. A vrátily se mi ty samé pocity a teď tady sedím s tebou bok po boku. Koukáme se na naše děti. Děkuju.“

„Pojď sem,“ objal Alec Magnuse a políbil ho do vlasů. „No mám to dost podobně. Konečně jsem pochopil, jak Izzy myslela tu narážku, že se řítím do průšvihu. Poté co jsi mi poprvé řekl celým jménem. Nikdy jsem to nikomu nedovolil. Nikomu. Myslel sis, že nenajdeš nikoho komu by nevadil Rafa?“ Magnus mlčky přikývl. „A pak najdeš druhýho svobodnýho otce. A je to najednou tady.“

„Přesně.“

„Měl jsem vztah, před tím než jsem potkal tebe, bylo to krátce po adopci Maxe. Jakmile se dozvěděl, že mám dítě. Ze vztahu vycouval.“

„To mě mrzí,“ stiskl Magnus Alecovi ruku. „Nemusí,“ usmál se Alec. „Myslím, že tentokrát jsem narazil na toho pravého.“

„Alexandře,“ usmál se šťastně Magnus a přitáhl si Aleca do polibku. „Barbaro, nekoukej tam!“ Vytrhl je z polibku znechucený mužský hlas. „Takhle na veřejnosti! Že se nestydí! Barbaro, jdeme! Tady nezůstaneme ani minutu!“ Táhl chlap dceru ze hřiště. „Nechutné!“ Utrousil směrem k Alecovi s Magnusem. „Takhle kazit děti!“ A několik dalších lidí se k němu přidalo. „Víte, že diskriminace gayů je trestná?“ Ozval se ženský hlas za zády Aleca a Magnuse. „Můžou si dokazovat svojí lásku, stejně jako vy a vaše žena.“

„Nevidím důvod, proč bych svého přítele nemohl normálně na veřejnosti políbit. A pokud je to pro vás až takovej problém, tak mě třeba taky vadí jak se spousta heteráků na veřejnosti olizuje. A nikdy jsem proti vám neřekl ani slovo. Tak nás nechejte žít, tak jako necháme my vás.“ Ozval se Alec. „Tatínku, o co jde?“ Zeptal se Max s vykulenýma očima. „To nic srdíčko, nic se neděje,“ pohladil ho Alec po vlasech. „A ještě dítě. Nikdy bych nesvěřil dítě buzerantovi.“

„Já jo. Mnohem radši, než heterákovi s tímhle názorem!“ Alec se otočil a spatřil jak se k nim blíží blondýnka s kočárkem. „A vůbec běžte si! Však si běžte, bez vašich homofobních výparů tu bude líp.“ Chlap švihl po dívce pohledem a táhl svou dceru pryč, stejně jako se začali rozcházet i další lidi. „Díky Lydie,“ usmál se na ní Alec. „Takovýhle mám nejradši,“ protočila očima. „Tak už se to narodilo?“ Nakoukl Alec do kočárku. „Jo. Holčička. Charllote.“

„Krásná. Magnusi, pojď se podívat.“ Magnus nakoukl do kočárku. „Krásná. Celá maminka,“ usmál se. „Děkuji. Seznámíš nás, Lightwoode?“

„Jo jasně. Magnusi, tohle je Lydia moje spolužačka z práv. Lydie, Magnus. Můj přítel. A naši dva uličníci Max je můj. A Rafael Magnusův.“

„Taková krásná rodinka,“ usmála se Lydia. „Oba vypadají dost vykolejeně.“

„První setkání s homofobními názory. Budeme mít co vysvětlovat,“ pokrčil Magnus rameny. „Už budu muset. Ráda jsem vás potkala a poznala. I když bych asi byla radši, kdyby to bylo za příjemnější okolnosti.“

„Tak někdy můžeme zajít, na kafe? Co ty na to?“ Navrhnul Alec. „To by šlo. Dám malou na hlídání tatínkovi a vás dva vytáhnu. Abych toho tvýho pořádně zhodnotila.“

„To zní jako plán, Branwellová!“ Mrknul na ní Alec. „Budu s tím počítat, Lightwoode. Ozvi se.“

„Ozvu se,“ slíbil.

Rafa se posadil na postel a zahleděl se na svého tátu. „Tati, proč o tobě a Alecovi říkal ten pán, ty ošklivý věci?“ Zeptal se. „Víš Rafaeli, někteří lidé si myslí, že na tom milovat osobu stejného pohlaví je něco špatného. Sám si viděl, že těch lidí je docela dost, stejně jako lidí, kteří vědí, že na tom, když muž miluje muže nebo žena ženu není vůbec nic špatného.“

„A vy se s Alecem máte rádi?“ Zeptal se Rafael. „Ano. Já s Alecem se máme hodně rádi.“

„To je dobře!“ Usmál se Rafael.

Ve vedlejším pokoji se to samé snažil Alec vysvětlit Maxovi. „To ale pak byl ten pán hloupej,“ prohlásil Max, když Alec skončil. „Maxi, nemůžeš lidem říkat, že jsou hloupý.“

„Když neví, že je to normální tak je hloupej!“ Stál si za svým Max. „Jo, máš pravdu. Byl hloupej,“ souhlasil Alec.