Andílkův blogPovídky a knihy

Prezidentův syn - 9. kapitola

Publikováno 14.05.2022 v 13:00 v kategorii Kapitolové povídky, přečteno: 49x

Alec se pomalu vrátil do běžného života s křovím tedy bodyguardem za zády. A jeho vztah s Magnusem se rozvinul v něco víc. Je tu závěr, doufám že jste si povídku užili

O rok později

Alec vyšel ze dveří univerzity. Andrew už na něj čekal.


„Ahoj, jak bylo?“


„Ahoj, celkem dobrý,“ pokrčil Alec rameny.


„Domů nebo k Magnusovi?“ Zeptal se Andrew zatímco vycouvával u parkoviště. Alec zacvakl pás.


„Myslím, že odpověď na tuhle otázku znáš,“ ušklíbl se Alec.


„Taky pravda,“ zasmál se Andrew a rozjel se pryč.

***

„Alec! Alec je tady!“ Rozběhl se k němu Max.


„Maxi!“ Chytil ho Alec do náruče.


„Užijte si víkend a žádné prasárny,“ zazubil se Andrew.


„Andrew!“ Zavrčel varovně Alec.

***

Alec s Maxem v náručí vešel do chaty.


„To krásně voní,“ postavil Alec Maxe na zem. Objal Magnuse kolem pasu a políbil ho do vlasů.


„Seš tu akorát. Maxi, vyndej příbory a můžeme jíst.“


Večer si Max vydupal, že chce pohádku jen a jen od Aleca. Když Max usnul Alec se vyplížil z jeho pokoje a zamířil do ložnice.

***

Magnus už tam na něj čekal. „Jak to šlo?“


„Dneska celkem rychle,“ usmál se Alec.


„Pojď sem,“ poklepal Magnus na místo vedle sebe. Alec se položil na postel a Magnus se k němu naklonil a políbil ho. „Miluji tě.“


„Taky tě miluju, Magnusi.“


„Přemýšlel jsi někdy, co bude až tohle skončí?“


„Proč by to mělo skončit?“ Zeptal se Alec.


„Až tvůj táta skončí a ty odjedeš pryč.“


„Magnusi,“ položil mu Alec ruku na tvář. „Já nikam nepůjdu. Nebo mě máš jenom jako povyražení? Naivní puberťák?!“


„Ne. Nejsi povyražení. Ne pro mě. Je ti dvacet. Studuješ, na univerzitě máš možnosti. A já jsem jen dvacetisedmiletej chlap s dítětem.“


„Ale já nikoho z nich nechci. Chci tebe. Tebe a Maxe.“


„Co když si najednou uvědomíš, že tohle není co chceš? Že nejsi ve dvaceti připravený na to stát se otcem.“


„Tohle je to co chci, Magnusi. Tebe, Maxe i se vším, co to obnáší.“


Max vešel do ložnice a nasáčkoval se mezi Magnuse s Alecem.


„Ale ale máme v posteli okupanta,“ usmál se Magnus a syna objal.


„Já se sám bál,“ přiznal se Max.


„Pomůžeš mi se snídaní?“ Zeptal se Magnus.


„Jasně,“ přikývl Max a hrnul se do kuchyně a Magnus za ním.

***

Aleca probudilo cinkání nádobí. Magnuse s Maxem našel v kuchyni, jak celí od mouky smaží na snídani palačinky. Tohle bylo perfektní. Tohle chtěl. Tohle si vybral a bude za ně bojovat. Ze všech svých sil.

Komentáře

Celkem 2 komentáře

  • Karin 15.05.2022 v 21:09 Moc pěkně napsané doufám že brzo bude další povídka.


  • Andilek 16.05.2022 v 09:00 Jsem ráda, že se líbila. A na něčem novém už se pracuje


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?