Prezidentův syn - 7. kapitola

„Jsem rád, že se cítíš líp,“ usmál se Magnus, když viděl jak se Alec s Maxem něčemu společně smějí.

„Maxi, omluvíš mě?!“ Zvedl se Alec.

„Ale vrátíš se?“ Zeptal se Max.

„Jasně,“ slíbil Alec. „Můžeme si promluvit?!“ Podíval se na Magnuse.

„Jo jasně,“ přikývl.

„O samotě.“

Magnus přivedl Aleca do své pracovny a oba se posadili. „O čem jsi chtěl mluvit?!“

„Za to co jsi pro mě udělal. Chci ti poděkovat.“

„To nic nebylo,“ mávl Magnus rukou. „Ty bys to udělal taky.“

Alec přikývl. „Zasloužíš si znát pravdu. Kdo jsem a co se stalo.“

„Alecu, nemusíš nic říkat, jestli nechceš.“

„Já vím ale chci abys to věděl.“

„Dobře.“

„Pro začátek. Celým jménem jsem Alexander Gideon Lightwood a …..“

Magnus zalapal po dechu. „Lightwood?! Jako prezident Lightwood?!“

„Ano,“ přikývl Alec. „Robert Lightwood je můj otec.“

„Nechtěl jsem tě přerušovat, pokračuj.“

„Druhý kandidát na prezidenta nesnesl prohru. A společnost známá pod názvem Kruh mě unesla. Já...uhm...Při pokusu o útěk mě postřelili. A zbytek znáš.“ Magnus přikývl. „Chci jenom jít domů!“

„Dostanu tě do Washingtonu, Alexandře. To ti slibuju.“

***

„Pane, podívejte auto!“ Ukázal na lesní cestu jeden z policistů. „Třeba o mladém panu Lightwoodovi ví.“

„Zeptáme se,“ přikývl Luke.

„Tati, to jsou policisti,“ zašeptal vyděšeně Max.

„To nic,“ objal Alec Maxe. „Neublíží nám.“

Magnus zastavil a sroloval okýnko. „Přejete si?!“ Zeptal se. Mezitím Alec otevřel dveře, aby se protáhl.

„Hledáme, jednoho...“ Luke nedokončil myšlenku, protože fenka se mu vyškubla. „Lesley!“ Vykřikl Luke. Když se fenka vrhla po mladém muži, který z auta vystoupil.

„Ahoj, holka,“ drbal Alec fenku. „Taky tě rád vidím.“ Lesley po Alecovi skákala a olizovala ho. Nadšeně vrtěla ocasem.

„Lesley, co to je? No co to je? Ty neumíš poslouchat!“ Okřikl jí Luke.

„Je ráda, že vidí páníčka, viď?!“ Usmíval se Alec a zvedl hlavu k Lukovi.

„Alecu! Alecu, proboha!“ Luke Aleca objal. „Tak rád tě vidím.“

„Taky tě rád vidím. Vás všechny.“ Luke se odtáhl. „Řekli nám, že jsi mrtvý!“

Alec podstoupil a vyhrnul si tričko. „Skoro jo! Tady Magnus s Maxem mě našli a postarali se o mě.“

„Děkujeme,“ otočil se Luke na dvojici. „Ani nevíte, jak jsme rádi. Že jsme ho našli.“

„Už jsi v bezpečí! Opatruj se! Rád jsem tě poznal,“ loučil se Magnus.

„Nesmysl!“ Zarazil Magnuse Luke. „Musíte s námi. Lightwoodovi vám budou chtít osobně poděkovat.“

„Tak dobře,“ souhlasil Magnus.

„My uvidíme Bílý dům?!“ Vykulil Max oči.

„Lesley, pojď!“ Chytil Luke fenku za obojek. Ta začala kňučet.

„Nech jí se mnou,“ usmál se Alec.

„Tak jo. Buď hodná holka.“

***

Max sledoval fenku u Alecových nohou. Zatímco Magnus líčil na přední sedačce Lukovi, jak Aleca našli.

„Pane Alecu, můžu si jí pohladit?!“ Zeptal se stydlivě Max.

„Maxi, proč mi říkáš pane? Myslel jsem, že jsme kamarádi!“

„Když teď je to jinak.“ Sklonil Max oči.

„Maxi, nic se nezměnilo. Jsem pořád stejný.“ Alec se podíval na fenku. „Co myslíš, Lesley? Může si tě Max pohladit?“

Lesley zvedla hlavu a strčila čumákem do Maxovy nohy. „Myslím, že můžeš,“ přikývl Alec. Když kolona aut zastavila. Max vykoukl z okna a vykulil oči a bradička mu lehce poklesla.

„Tak pojď,“ pomohl Alec Maxovi vystoupit.