Prezidentův syn - 6. kapitola

„Pane, je tu krev!“ Otočil se jeden z policistů na Luka.

„Je jí tu málo,“ rozhlédl se Luke.

„Myslíte, že je mladý pan Lightwood naživu?!“ Zeptal se policista.

„Možná. Je několik možností. Pokud je mrtvý, mohli ho někam zahrabat. Ale nic nenasvědčuje tomu, že by se tu s něčím hýbalo nebo, že by se hrabalo do země. Takže Alec mohl pád přežít a vydal se hledat pomoc. Je ale raněný. Nemohl se dostat daleko. Zkusíme psa!“

***

Alec otevřel oči a pomalu otočil hlavou. Ležel na velké posteli v místě, kde to neznal. Zpanikařil. Co když mě našli? Zjistili, že žiju a odvezli mě na nové místo. Lhali mi! Nikdy jsem jim neměl věřit. Nejdřív mě přesvědčují, že mi chtějí pomoct a pak po mě vystřelí! Alec se na posteli posadil.

„Aú!“ Usykl. Alec zjistil, že ho někdo ošetřil a ránu zavázal. Dveře od pokoje se otevřely a do místnosti vešel vysoký asiat.

„Jsem rád, že jsi vzhůru. Věřím, že musíš umírat hlady.“ Usmíval se.

„Můžeš chodit nebo radši snídani do postele?!“

Jestli patří k Valentinovi a jeho mužům, nedává to znát. Nemůžu nikomu věřit!

„Je ti špatně? Bolí tě ta rána?! Nebo něco jiného?!“ Zajímal se asiat. „Můžeš mi to říct?! Moje kamarádka je doktorka, podívá se na to.“ Asiat udělal krok blíž k posteli. Alec se natiskl víc na stěnu.

„Nechci ti ublížit!“ Zavrtěl Magnus hlavou.

To už jsem slyšel! A vzápětí jsem chytil kulku.

Magnus couvl zpátky, když viděl reakci mladého muže.

„Přinesu to jídlo.“

Po chvilce se Magnus vrátil s tácem. Bylo na něm kafe, džus a vajíčka se slaninou. „Tady to je.“ Alec se na snídani podíval a uvědomil si jaký má hlad. Poslední jídlo měl den před tím, než se chytil do pasti svých únosců. Ani netušil kolik času od toho okamžiku uplynulo. Byly to dny? Hodiny?

***

Magnus se vrátil pro nádobí.

„Nepotřebuješ něco?!“ Zeptal se.

Alec zavrtěl hlavou.

Alespoň nějaká reakce, pousmál se smutně Magnus. Zajímalo ho, co se muži před ním stalo, že byl tak nedůvěřivý.

„Jak to vypadá?!“ Zeptala se Catarina. „Od včera nepromluvil jediného slova. Mám takový pocit, že se mu stalo něco hrozného. Tedy kromě toho, že je evidetně postřelený. Vypadá to, že mi nevěří.“

„Dej mu čas.“

***

Max zvědavě nakoukl do pokoje, kde ležel neznámý muž. Max vešel dovnitř a vyškrábal se na postel. Alec zareagoval až ve chvíli, kdy se matrace lehce prohnula. Natočil hlavu. Zvědavě se na něj díval tak čtyřletý kluk. Alec se přinutil k úsměvu.

„Bolí to?!“ Ukázal Max na obvázanou ránu. „Můžu to pofoukat, aby to nebolelo!“ Nabídl se Max. Alec se usmál a přikývl. Alec sledoval jak malý kluk fouká na obvazy a musel se v duchu zasmát.

Proč by únosce měl u sebe malý dítě?! Nebo je to jenom kamufláž?! A co když k nim ten asiat nepatří?! Co když se mi opravdu snaží pomoct?!

„Proč nemluvíš?!“ Vytrhl Aleca z myšlenek dětský hlas.

Jak vysvětlil malému dítěti, že to je trauma?! Napadlo Aleca. Trauma a nedůvěra.

„Já jsem Max a ty?!“ Zkoušel to Max dál. Max. Alec musel zamrkat, aby zahnal slzy. Stýskalo se mu. Chtěl být doma. U mámy s tátou a Izzy s Maxem.

„Proč jsi najednou smutný?!“

Do pokoje vešli asiat a žena. „Maxi, neotravuj!“ Okřikl Magnus Maxe.

***

„Ahoj,“ usmála se Cat na Aleca. „Jsem Catarina, přišla jsem ti vyměnit obvaz. Můžu?!“ Alec přikývl.

„Max je pěkná kecka, co?“ Chtěla Cat odvést Alecovu pozornost od toho co dělala. Alec pokrčil rameny. „Vypadá to dobře,“ ohodnotila Cat střelnou ránu. „Myslím, že bys mohl vstát z postele. Věřím, že ti ležení leze na nervy.“ Cat vyčistila ránu a dala nový obvaz. „A je to!“ Alec se na ní vděčně usmál.

***

Magnus nachytal Aleca, jak si prohlíží jeho knihovnu. „Zaujalo tě něco?!“ Zeptal se Magnus. „Můžeš si půjčit, co chceš.“

Alec přikývl, když se Magnus otočil, kousl se do rtu.

„Alec.“

Magnus se ode dveří překvapeně otočil. „Cože?!“

„Alec. Jmenuju se Alec.“

„Rád tě poznávám, Alecu. Já jsem Magnus.“

***

„Pane, ta oblast je velká. Je to jako hledat jehlu v kupce sena,“ začal si stěžovat jeden policista. Luke se otočil.

„Tak tu jehlu musíme najít. Slíbil jsem prezidentovi, že mu jeho syna přivedu. Živého nebo mrtvého. Je mi úplně jedno kolik času to zabere. Takže přestaňte fňukat!“