Prezidentův syn - 4. kapitola

Alec zalapal po dechu. „Cos to udělal?!“ Obořil se Jonathan na Blackwella. Alec couvl dozadu, načež se pod ním urval kus skály a on se skutálel ze svahu. Hodge podíval přes okraj.

„Pokud toho kluka nezabila kulka. Tak pád určitě.“

„Začínal mi věřít! Ty jsi takovej krerén, Blackwelle!“

„Určitě by zase zradil!“ Odporoval Blackwell.

„A kam by asi šel? Ani netušil, kterým směrem je Washington DC. Mému otci to vysvětlíš sám, ty chytráku!“

***

Robert Lightwood vjel do komplexu staré tovární haly, kousek za Washingtonem DC, kterou mu únosci jeho syna určili. A vystoupil z auta. Robert se podíval na muže opírajícího se o kapotu auta.

„Valentine Morgenstern.“

„Ahoj Roberte,“ odpověděl Valentine. „Je to už dlouho.“

„Ušetři mě těch keců,“ zarazil ho Robert. „Kde je Alec?!“

Valentine se rozhlédl a při pohledu na prezidentskou ochranku se ušklíbl. „Přizval sis na mě posily?!“

„Kde je Alec?!“ Zopakoval Robert otázku.

„Na cestě. Máš co jsem chtěl?!“ Zeptal se Valentine.

Robert otevřel kufřík co držel v ruce. „Je tam všechno.“

„Skvěle.“

„Ale neuvidíš z toho ani cent dokud tu nebude můj syn!“

„Kladeš si podmínky. Bezva s tím můžu počítat,“ přikývl Valentine. Načež se mu rozezvonil telefon. Na displeji blikalo Jonathanovo jméno.

„Co je?!“ Ohlásil se Valentine do telefonu. „Kde se flákáte?! Už jste tu měli být!“ Chvíli bylo ticho. Valentine se podíval na Roberta. „Cože udělal?!“ Vykřikl Valentine. „To si s ním pak vyřídím osobně!“ A zavěsil. Valentine se nemohl podívat Robertovi do očí. Bylo dusné ticho. Takové, že by bylo slyšet i špendlík kdyby dopadl na betonovou zem.

„Nic z toho jsem nechtěl!“ Promluvil Valentine po pěti minutách tíživého ticha.

„O čem to mluvíš?!“ Zeptal se Robert.

„Nechtěli jsme nikomu ublížit. Byla to jenom akce poraněného ega po volbách.“

„Valentine, o čem to sakra mluvíš?!“

Valentine zvedl hlavu. „Alec je mrtvý!“

Pro Roberta to bylo jako rána pěstí. Jeho nejstarší! Největší rodinná naděje! Byl....Jeho chlapec...už tady není! Zemřel protože někdo jiný nesnesl porážku!

„Je mi to líto!“

„Líto! Je ti to líto?!“

Kdyby pohled uměl zabíjet byl by Valentine mrtvý! „Vyřizoval sis účet se mnou přes nevinnýho devatenáctiletýho kluka! A teď je kvůli tobě mrtvý!“ Kdyby ochranka nezasáhla, Robert by po Valentinovi skočil.

„Pane! Pane! Uklidněte se prosím!“

„Uklidnit! Můj syn je mrtvý! Jak se mám uklidnit?! Odveďte mi tu zrůdu z očí!“ Zatímco policie odváděla Valentina, ochranka pomohla Robertovi nastoupit a odjížděli pryč.