Prezidentův syn - 3. kapitola

Alec přecházel po místnosti jako lev v kleci. Čas mu začal splývat, netušil jak dlouho tu byl zavřený. Dveře se otevřely a dovnitř vešel další muž.

„Pojď se mnou!“ Chytil Aleca za paži a táhl ho chodbou.

„Co to děláte?! Kam mě to vedete?!“ Křičel Alec přes roubík.

„Radil bych ti, abys byl zticha.“ Odvedl Aleca do malé koupelny. Vedle sprchového koutu na skříňce byla položená kupička oblečení. „Snad jsme trefili velikost. Šéf řekl, že tě nemáme nechat pobíhat ve špinavým.“

To je najednou péče!Protočil Alec očima. Muž rozvázal Alecovi ruce.

„Svlékni se!“ Alec ze sebe shodil špinavý oblečení. „Dovnitř!“ Přitiskl mu muž zbraň na záda. „O nic se nepokoušej.“ Teprve až když Alec stál ve sprchovém koutě mu vyndal roubík. „Jeden špatný pohyb a máš jí v zádech, rozuměls?!“

Alec přikývl.

„Neslyším!“

„Ano, pane!“ Odpověděl Alec. Bylo to osvěžující. Alec zavřel oči a nechal vodu stékat po obličeji a zádech. Když byl hotový. Muž mu opět svázal ruce a dal roubík.

Strčili ho zpátky do pokoje a zamkli. Alec se posadil na postel a povzdechl si. Když něco upoutalo jeho pozornost. Na stole ležel nůž. Zřejmě ho zapomněli odnést, když mi přinesli jídlo. Napadlo Aleca. Taky by se toho dalo využít.Alec se přesunul ke stolku a pokusil se nůž sebrat. Chvíli to trvalo než se mu podařilo chytit nůž tak, aby si přeřezal pouta.Když měl ruce volné, zbavil se i roubíku. Okno otevírat pěkně ztuha. Hodně dlouho ho nikdo nepoužil. Nakonec se zadařilo.

Alec seskočil z okna na zem. Byl volný! Rozeběhl se k brance a stiskl kliku. Nic. Sakra! Zaklel a byl přiravený bránu přelézt.

„Ale ale ale,“ ozval se za ním pobavený hlas. „Ptáček se nám chytil na lep!“ Alec se otočil a naprázdno polkl. Za ním stáli všichni čtyři jeho únosci.

„Proč myslíš, že jsme nechali Hodge, aby tě šel umýt?“ Zeptal se Valentine. „Aby tady Jonathan ti mohl do pokoje podstrčit kuchyňský nůž. Byli jsme zvědavý, jestli se chytneš příležitosti. A chytil.“

Byla to past, Lightwoode! Ty seš takovej idiot. Takhle jim spadnout do pasti.

„Prosím! Prosím nechte mě jít!“ Zkusil to Alec. „K ničemu vám nejsem.“

„To se právě mýlíš. Papínek nám hezky zobe z ruky. Udělal by cokoliv, aby byl jeho chlapeček v bezpečí!“ Ušklíbl se Valentine. „Chyťte ho!“

„Ne!“ Vykřikl Alec. Alec se dvěma mužům bránil.

„Ale ale ono se to umí i prát!“ Ušklíbl se Hodge. „Tak pojď, chlapečku. Ukaž, co umíš!“ Hodge chtěl odlákat pozornost od Blackwella. Na plotě ležela kovová trubka, Blackwell jí vzal a přibližoval se k Alecovi. Alec ucítil tupou ránu do zátylku a svět před ním zčernal.

„A máš to, smrade!“ Odplivl si Blackwell.

***

Aleca k vědomí probrala rána. Napřímil se, hlava mu po ráně do hlavy třeštila. Dodávka, ve které byl, musela na silnici vymést díru. Nesvázali ho, takže asi ani nepočítali s tím, že se brzy probere. Jonathan, Blackwell a Hodge se o něčem dohadovali. Aleca ale zajímalo kde je Valentine, jejich kápo. Ti tři vypadali, že jsou do hovoru zabraní. Tohle vypadalo jako příležitost. Bylo mu jasné, že ať ho vezou kamkoliv nečeká ho nic pěkného. Nenápadně se začal sunout ke dveřím dodávky. Vytáhl se nahoru a otevřel dveře.

Tohle je pitomej nápad! Napadlo Aleca. Dodávka zastavila na křižovatce. Alec na nic nečekal a vyskočil ven a rozběhl se pryč.

„Pánové, ztratili jsme náklad!“ Řekl Hodge svým společníkům.

„Já toho parchanta zabiju! Ten smrad už mě dlouho dráždit nebude!“ Vytáhl Blackwell bouchačku a vystoupil z dodávky.

„Táta řekl, že ho chce živýho.“

„Je mi jedno, co Valentine chce. Ten bastard už nám foukl dvakrát! Dvakrát!“

Alec se zastavil. Nebylo kam utéct. Stál na skále, pod kterou tekla řeka. Otočil se, za ním se hnali všichni tři únosci.

„Neublížíme ti!“ Začal Jonathan.

„Jo jasně,“ pochyboval Alec.

„Pusť mě na něj, Jonathane!“ Rozčiloval se Blackwell.

„Ano, dal jsem ti do pokoje nůž, abychom věděli jestli uděláš, to co jsi udělal,“ pokračoval Jonathan. „Ale co ti náš šéf neřekl je, že dnes má dojít k předání.“

„Já vám nevěřím!“ Vrtěl Alec hlavou. „To říkáte jenom proto, abych vám uvěřil a šel s vámi. Pak mě někde zabijete!“

„Klidně tě zabiju hned. Ty malej parchante!“ Rozčiloval se Blackwell.

„Nikdo ti neublíží,“ zopakoval Jonathan. „Máš moje slovo!“ Natáhl k Alecovi ruku. Nepřiblížil se k němu, chtěl dát Alecovi čas, aby se rozmyslel sám. „Máš na výběr. Buď půjdeš s námi a my tě dovezeme tvému otci. Máš mé slovo. Nebo tu můžeš bloudit a a doufat, že najdeš kus civilizace.“ Alec se kousl do rtu. Chtěl jít domů ale nechtěl jít s nimi. „Pojedu s tebou sám, jestli chceš. Tyhle dva tu můžu nechat.“ Nabízel Jonathan.

„Děkuju pěkně!“ Protočil Hodge očima.

„Sklapni, Starkweathedře! Chci, aby mi důvěřoval.“

Alec se díval na svoje boty.

„Alecu, prosím!“

Stejně neměl na vybranou. Ani netušil, kde je.

„Tak...tak...jo.“ Alec vykročil směrem k Jonathanovi. Když vtom do ticha zazněl výstřel.