Prezidentův syn - 2. kapitola

Alec s třesoucím se hlasem přečetl požadavky, které Valentine chtěl po jeho rodině. Valentine vypnul kameru a podíval se na Jonathana.

„Jistě.“

Jonathan vrátil Alecovi roubík a zavázal mu oči.

„Vstávej!“ Nařídil Valentine Alecovi. Dva muži ho vzali za paže a vedli ho ke dveřím.

„Tady budou schody.“ Upozornil Jonathan Aleca.

***

Odvedli Aleca do malé místnosti. Byla v ní postel a stůl.

„Otoč se!“ Rozkázal Alecovi ten druhý. Rozvázali mu oči. „Tohle teď bude tvůj pokojíček. Chápeme, že jsi zvyklý na lepší luxus. Ale teď se budeš muset uskomnit.“ Alecovi se do očí draly slzy. Chtěl být pryč z téhle noční můry. A to ani netušil, že teprve začala.

Naznačil únoscům, že by mu mohli rozvázat alespoň ruce.

„Kdepak,“ zavrtěl ten starší hlavou. „Ručičky a roubík necháme hezky tak. Vždycky bude někdo za dveřmi, když budeš něco potřebovat, stačí třikrát kopnout do dveří.“

Chci domů! Nebo kamkoliv, hlavně pryč z tohodle pekla!

„Za chvíli ti doneseme něco k jídlu.“ Oba odešli a Alec slyšel jenom cvaknout zámek.

***

Alec se sesypal na postel a hlavu zabořil do polštáře. Konečně dovolil slzám, aby se mu rozeběhly po tváří. Asi za deset minut zámek cvakl a dveře se otevřely. Dovnitř vešel muž a nesl talíř s jídlem. Položil ho na stůl a otočil se na Aleca ležícícho na posteli.

„Vstávej!“ Zvedl ho drsně z postele až Alec přes roubík zaúpěl. „Nedělej fóry, princezno!“ Alec se skepticky podíval na talíř. Bylo na něm neidentifikovatelné cosi.Alec doufal, že ho rozváží a nechají najíst v klidu, i když to vypadalo na šlichtu. Alec umíral hlady. Muž mu vytáhl roubík z pusy, Aleca zaplavila částečná úleva. Načež ho muž začal krmit. Takže nenechají! Povzdechl si Alec.

„Co...Co se mnou uděláte?!“ využil Alec příležitosti než mu muž vrátí roubík.

„To nemůžu vědět. To záleží na šéfovi!“

„Vy...Vy mě zabijete, že jo?!“ Třásl se Alecovi hlas. „Proč..Proč...byste...mě...jinak nechali...abych...viděl vaše obličeje?!“

„Když se nepřestaneš vyptávat, klidně se ti to může stát!“ Trhnul muž rameny a vrátil Alecovi roubík.

***

„Pane, tohle bylo v dnešní poště,“ položila Lydia Robertovi na stůl balíček. Robert si se svou sekretářkou vyměnit smutný pohled.

„Stále nic?“ Zeptala se.

„Ne. Jako...Jako by se vypařil.“

„Vrátí se.“ Robert přikývl a otevřel balíček. Bylo to DVD. Robert ho zasunul do počítače a otevřel. Když se na obrazovce objevil Alec připoutaný k židli.

„Lydie!“ Sekretářka nakoukla do Oválné pracovny.

„Pane?“

„Přiveďte mou rodinu.“

„Jistě.“

Maryse se slzami v očích sledovala, jak jejímu chlapečkovi někdo drží u hlavy pistoli.

„Máte tři dny na splnění podmínek! Jinak tomu klukovi proženeme hlavou kulku.“

Obrazovka zčernala.

„Ne! Alecu! Alecu!“

Robert svou ženu objal a tiše jí konejšil. „Dostaneme ho domů! To ti slibuju. Je mi jedno co to bude stát. Můj syn je důležitější.“