Posedlost - 7. kapitola

Maryse procházela nemocnicí k Alecovu pokoji, když jí zastavil lékař, který měl Aleca na starost. "Paní Lightwoodová," pozdravil jí. "Můžete na chvilku?" Maryse přikývla a přidala se k doktorovi. "Prosím posaďte se," ukázal na židli, když vešli do jeho kanceláře. "O co jde?!" Vyptávala se. "Alec. Je v pořádku?!""O tom jsem s vámi chtěl mluvit," přikývl doktor. "Po fyzické stránce bude v pořádku," začal doktor. "Starosti nám dělá jeho psychická stránka," pokračoval doktor a Maryse se na něj podívala. "Jak to myslíte?!" Zeptala se. "Včera jsme tomu nevěnovali pozornost, připisovali jsme to tomu, že byl vyděšený a v šoku. Alec od rána nepromluvil ani slovo. Možná je to tím, že jsme cizí a nemá k nám potřebnou důvěru. Uvidíte, sama jestli s vámi bude mluvit."


Maryse klepla na dveře pokoje a nakoukla dovnitř. Alec ležel na boku a četl si. Když Maryse vešla dovnitř zvedl hlavu a usmál se. "Ahoj zlatíčko, můžu?" Ukázala na okraj postele. Alec přikývl a zaklapl knihu. "Jak je ti? Je to lepší?" Zkusila to Maryse v naději, že její syn promluví. Alec jen sklopil oči a zavrtěl hlavou. Doktor měl pravdu, napadlo Maryse. Bylo to pro Aleca přilíš velké trauma, na to aby ho zvládl. Tak se rozhodl se uzavřít. Maryse se přisunula blíž a sevřela Aleca v náručí. "Všechno bude v pořádku. Všechno. My ti pomůžeme. Nejsi sám!"



Magnus vešel na pokoj a nesl velkou kytici růží. Když spatřil Aleca s Maryse v objetí musel se usmát. Jenže teď sám netušil, jak bude Alexander reagovat, bude vůbec chtít, aby se ho dotýkal? Matka se synem se od sebe odtáhli a Alec si všiml Magnuse stojícího ve dveřích. Usmál se a kývl na něj ať jde dál. Maryse se otočila a spatřila Magnuse. "Ahoj Magnusi," pozdravila ho. "Dobrý den, paní Lightwoodová," usmál se Magnus. "Můžu s tebou ještě na chvíli mluvit? Venku," ukázala na dveře a pak se otočila k Alecovi. "Já ti ho za chvíli vrátím." Alec přikývl a Maryse s Magnusem zmizeli za dveřmi.



"Co se děje, paní Lightwoodová?" Nechápal Magnus. Chtěl být u svého přítele a ujistit ho, že je všechno v pořádku a že ho neopustí. "Alec po tom incidentu přestal mluvit." Magnus chápavě přikývl. "Já neodejdu, paní Lightwoodová. Neopustím ho.""Děkuji, Magnusi. A prosím, říkej mi Maryse. Tak za ním běž."


Magnus vešel na pokoj a posadil se k Alecovi. Ten seděl na posteli se sklopenou hlavou a díval se na svoje ruce. Magnus je vzal do svých a palcem konejšivě přejížděl po hřbetě ruky. Alec se mu vyškubl a odvrátil se. "Lásko," donutil Magnus Aleca, aby se vrátil zpátky. "Podívej se na mě. No tak," vzal jeho tvář do dlaní. Alec zavrtěl hlavou a natáhl se pro blok na stolku. Něco napsal a podal blok Magnusovi. Prosím ne! Musím ti připadat odporný. Sám sobě se hnusím. Magnus vykulil oči. "Miláčku, jsi nádherný. Stejný Alec s laskavým srdcem, nesobecký, vždycky bojující za to, co je správné. Jsi můj Alexander. Ten stejný Alexander, kterého miluji. Pokud je něco odporného, tak to co ti udělali. Miluji tě a nikdy nepřestanu." Alecovi se po tváři rozkutálely slzy. "Neplakej, miláčku!" Přitáhl si ho Magnus do náruče. "Všechno bude v pořádku. Já ti pomůžu."



Jocelyn Fairchild zavřela oči, nadechla se a zaklepala na dveře. Bylo brzy ráno a ona se chtěla v nemocnici stavit, ještě před tím než půjde do práce. Sžíralo jí špatné svědomí. To co její syn Jonathan udělal, zasáhlo jí to a cítila se za to vinna. Alec Lightwood zrovna vyšel z koupelny, když Jocelyn vstoupila dovnitř. Alec se lehce zarazil, když uviděl, kdo přišel. "Ahoj," kývla mu Jocelyn na pozdrav. "Já vím, že jsem asi poslední člověk, kterého chceš vidět." Alec pokrčil rameny a otočil se k odchodu. "Jen jsem ti chtěla říct, že mě to mrzí. Cítím se za to zodpovědná. Udělal to můj syn a já....já...Cítím potřebu se za jeho chování omluvit. Nechci říct, že to co udělal bylo správné. Jen cítím vinu, za to co se stalo. Vím, že to bude chtít hodně času, ale doufám, že mi odpustíš." Alec něco psal do bloku a skoro to vypadalo, že Jocelyn nevěnuje pozornost. Zvedl hlavu od bloku a vrazil jí ho do ruky. Tady není co odpouštět. Ublížil mi on, ne vy! Já vás neodsuzuji.