Posedlost - 6. kapitola

Jonathan si rozkročmo sedl na Aleca a začal mu líbat nahý hrudník. Zatímco jeho ruce uspokojvaly Alecův penis, jeho rty a jazyk se mazlily s Alecovými bradavkami. Už se chystal do Aleca vstoupit, když se venku rozezněly policejní sirény. Jonathan vyskočil z postele a podíval se ven. K chatě se blížily čtyři policejní vozidla. "Kurva!" Zaklel. Hra skončila. Alec se na něj díval vyděšenýma lískovýma očima. Bál se, co udělá Jonathan teď! Zabije ho?! "Sakra! Sakra!" Mumlal si pro sebe Jonathan. "Nemám čas tě brát s sebou! I když bys byl dobrá taktická výhoda." Alec naprázdno polkl. Tohle byl konec! Jeho konec! Jonathan několikrát tvrdě udeřil Aleca do obličeje. Ten přes roubík mumlal tiché prosby, ať toho Jonathan nechá. Až nakonec ztratil vědomí.


Jonathan vyskočil z okna a dal se na útěk. "Stůj!" Zahřměl za ním policista. "Otoč se! A ruce dej tak, abych na ně viděl!" Jonathan s rukama za hlavou se otočil. "Na zem! Lehni si na zem!" Jonathan poslechl, věděl, že už nemá kam útéct. Chata byla obklíčena. "Kde je, Alexander Lightwood?" Ptal se Jonathana policista, zatímco mu nasazoval pouta. "Nemám ponětí, o kom to mluvíte!" Vrtěl Jonathan hlavou.


Clary, Jace, Izzy a Simon vběhli do chaty. Běželo tu o čas. "Rozdělíme se," navrhl Simon. A začali prohledávat chatu.


Clary vystoupala po schodech nahoru do podkroví. Jako malá tam mívala pokojíček, a pokoj vedle obýval Jonathan. Otevřela dveře a srdce jí pokleslo. Na rozvrzané posteli ležel spoutaný Alec. Košile, nebo spíš to co bývala košile bylo rozervané na cáry. Alec měl zavřené oči a půlka obličeje mu začala chytal fialový nádech. "Proboha!" Vydechla zděšeně Clary. Ani nevěděla jak se dostala k posteli. "Prosím, prosím," modlila se, když přitiskla prsty na Alecův krk. Když nahmatala tep, úlevně zavřela oči. Alec žil. Z ochablých rtů mu vytáhla roubík. "Alecu! Alecu!" Popleskala mu jemně po tvářích. Chystala se rozvázat Alecovi pouta, ale zjistila, že to nedá. "Jacei! Jacei!" Křikla na svého přítele. Po chvilce se blonďák objevil ve dveřích. "Clary, co....Alecu, proboha!" Alec začal otevírat oči. "Jen klid, už jsi v bezpečí! Neublíží ti." Utěšoval ho Jace, zatímco rozvazoval Alecova pouta. "Můžeš vstát?" Zeptal se Jace. Alec se opatrně posadil. "Tady!" Přehodil přes něj Jace svoji bundu. Alec si jí přitáhl blíž k tělu a pokusil se vstát. Ochablé nohy, ho ale zradily a podlomila se mu kolena. Kdyby ho Jace nechytil, skončil by na zemi. "Pomalu! Chyť se mě kolem krku!" Alec ho poslechl a Jace ho chytil pod koleny a vzal ho do náruče. Alec se jen vděčně pousmál.



Maryse, Simon, Izzy a Magnus čekali venku před chatou. Policie nakládala Jonathana do auta. Z chaty vyšla Clary s Jacem, který nesl Aleca v náručí. "Alecu!" Rozešla se k nim Maryse. "Chlapečku můj," pohladila ho po vlasech. "Už je dobře! Už je dobře." Došel k nim párek zdravotníků. "Položte ho sem!" Jace opatrně položil Aleca na lehátko. "Budeš v pořádku," ujistil ho Jace, když Alec zdravotníci naložili do sanitky. "Jedu s vámi," nastoupila dovnitř Maryse. "Je to můj syn." Alec k ní stočil oči. Maryse ho chytila za ruku a palcem mu přejížděla po hřbetě. Alec jí celou dobu sledoval smutným, vyděšeným výrazem. "Už je po všem, miláčku! Nemusíš se ho bát."




Maryse, Magnus, Jace a Izzy čekali až doktoři skončí s Alecovým vyšetřením. Jace nervózně přecházel sem a tam. Izzy s Magnusem se vzájemně objímali a utěšovali se a ujišťovali jeden druhého i Maryse, že všechno bude v pořádku. Na chodbě se objevili Robert s Maxem. "Tak co?!" Přispěchal Robert ke své ženě. "Zatím nic nevíme," zavrtěla Maryse hlavou. Na chodbu vyšel lékař. "Někdo od Alexandera Lightwooda?" Zeptal se. "Ano," přikývli Robert a Maryse. "Až na několik modřin mu celkem nic není. Je otřesený, ale to je pochopitelné. Jak na tom bude po psychické stránce se teprve ukáže. Zatím nám dělá starosti jiná věc. Vzali jsme mu krev a dali jsme jí testovat na pohlavně přenosné choroby." Maryse si zakryla rukou pusu, aby zakryla bolestivé vyjeknutí. "Chcete říct, že ten bastard....!"Rozčílil se Robert. "Několikrát," přikývl lékař. "Můžeme ho vidět?" Zeptala se Maryse. "Bude teď spát. Dali jsme mu sedativa a léky proti bolesti. Neumíte si ani představit, čím prochází. Ale klidně běžte za ním. Mluvte na něj. Možná vás neuslyší. Ale bude cítit, že tam s ním někdo je. Že není sám."