Posedlost - 5. kapitola

"Ale tak mu to přejte!" Vrtěla hlavou Maryse. "Však my mu to přejeme," přikývl Jace. "Zaslouží si to."



Alec otevřel oči, párkrát zamrkal, aby si jeho oči přivykli světlu a rozhlédl se. Nepoznával to tu. Chtěl se zvednout, ale jeho ruce byly pevně připoutány k posteli. Naprázdno polkl a jeho jazyk narazil do jemné látky. Jeho vlastní kravata, sloužila jako roubík. Sako měl přehozené přes židli vedle postele. Vybavil si poslední okamžik, než ztratil vědomí. Magnus. Auto. Něčí ruce. Mokrý hadr přes obličej. Unesli mě! Ale kdo a proč?! Zamračil se a zkusil škubnout pouty, v naději, že se povolí. Ani náhodou! Dveře se otevřely a dovnitř vešel Jonathan. "A vida! Tak už jsme vzhůru, měl jsem trochu strach." Alec natočil jeho směrem hlavu. Morgenstern! Polkl naprázdno. Mělo mě varovat, že byl dlouho v klidu! Jonathan se posadil na okraj postele a usmál se. Zvedl ruku a pohladil s ní Aleca po tváři. Ten se pod dotekem ošil a něco zamumlal. "Promiň, ale přes ten roubík ti není vůbec rozumnět," ušklíbl se Jonathan. "Omlouvám se, za tvoje ubytování a pohodlí. Ale snad uznáš, že bych tě nemohl nechat se volně pohybovat. Uvidíš, že si na sebe zvykneme." Alec se ani nesnažil potlačit touhu protočit očima, když už nic jiného. "Brzy," usmál se Jonathan a začal rozepínat knoflíčky na Alecově košili. "Si mě zamiluješ, tak jako já miluji tebe!" Jonathan rozepnul poslední knoflíček a začal polibky mapovat Alecův nahý hrudník Když Jonathanův jazyk narazil na okraj kalhot, jen se ušklíbl. "Zdá se, že náš malý kamarád je natěšený." Alec proklínal svůj rozkrok, který momentálně tvořil menší stan. Protože jemu se to nelíbilo ani trochu. "Přinutím tě, zapomenout za Banea!" Rozepínal Jonathan knoflík na kalhotách. "Už se nemůžu dočkat, až budeš křičet moje jméno!"



Izzy s Jacem seděli u Jace v pokoji. "To musela být vášnivá noc, když ještě není doma," rýpnul si Jace. "No nejspíš. Asi mu zavolám a vyzjistím detaily," vytahovala Izzy telefon. Po chvilce ho odendala od ucha. "Co je?" Zeptal se Jace. "Má ho vypnutej! Což mu není vůbec podobný!""Asi nechtěl, abys ho rušila," pokrčil Jace rameny. "Zkusím Magnuse," navrhla druhý řešení. Magnus to vzal po čtvrtém zazvonění. Co se děje?! Vyzvídal Magnus, když přijal hovor. "My jsme jen chtěli vědět, jak moc vášnivá ta noc byla," uchechtla se Izzy a Jace nevěřícně kroutil hlavou. O čem to mluvíš?! Nechápal Magnus. "No o tobě a Alecovi." Izzy si vyměnila nechápavý pohled Jacem. Nevím, co si představuješ. Ale Alec mě odvezl a jel domů."Jak to myslíš?! Alec domů nedorazil, mysleli jsme, že je u tebe."U mě teda rozhodně není. Jak říkám, rozloučil jsem se s ním před mým domem, kam mě přivezl a odjel. Jace s Izzy si vyměnili pohled říkající Pokud Alec odvezl Magnuse domů a jel hned domů. Kde tedy je?



Jonathan se spokojeně usmál. "Nemůžu si stěžovat, bylo to úžasný!" Alecovi se po tváři skutálelo několik slz. Jonathan si ho vzal hrubým násilím. "Dal bych si opáčko, ale nechám ti čas na zregenerování," usmál se a pohladil Aleca po tváři. "Ale no tak, velcí kluci nepláčou," všiml si Jonathan zasychajících slz na Alecově tváři. "Dovol, abych tě jich zbavil." Začal slíbávat koulející se slzy zpod Alecových víček. Jonathan líbl Aleca na kořen nosu. Pocítil nával touhy políbit ty rty, volající po polibku (jo jenže ne od tebe). Vytáhl roubík z Alecových úst nahradil ho svým jazykem. Alec sevřel zuby a nehodlal Jonathana vpustit, i když jeho jazyk tvrdě na jeho zuby narážel. Po pár vteřinách Alec souboj prohrál. Jonathan se probojoval dovnitř. Alec se ušklíbl se kousl Jonathana do jazyka. "Aú!" Zavyl Jonathan a okamžitě se odtáhl. "Ty hajzle!" Jonathanova pěst tvrdě udeřila Aleca do čelišti. Ten ucítil chuť krve. "Takhle si se mnou nehraj, Lightwoode!" Zavrčel Jonathan. "Nehraj si s ohněm nebo špatně skončíš!" Nacpal Alecovi roubík do úst a odešel.


"Pokud není u Magnuse ani u nikoho známého. Tak kde je?!" Zeptal se Jace. Izzy měla v očích slzy. Její starší bratr se ztratil. Nemohla o něj přijít, prostě nemohla. "Vážně jste obvolali všechny?" Zeptala se Maryse s třesoucím se hlasem. Její chlapeček byl bůh ví kde. "Ano Maryse, obvolali jsme všechny s kterýma se Alec baví. A nic.""Musíme na policii," plakala Maryse. "Maryse," objal jí Robert a konejšivě jí sevřel v náručí. "Já vím, že máš strach. Mám ho taky. Ale policie nikoho nezačne hledat, pokud není pohřešovaný dvacet čtyři hodin. Uvidíš, že se brzy ukáže.""A co když ne?" Popotáhla Maryse. "Mohl mít nehodu. Je zraněný a nemůže přijít domů."