Posedlost - 4. kapitola

"Jo to by mě zajímalo taky," přikývl Valentine. "A rozhodně budu požadovat potrestání!""Vale, no tak. Jsou to kluci, občas se porvou," snažil se Robert uklidnit situaci v níž se nacházeli. "Jonathane," otočila se na něj Imogen. "Co kdybyste nám řekl, co se stalo?""Připravoval jsem se na hodinu, když do učebny vletěl Alec a přerazil mi nos." Alec protočil očima. "Zapomněl jsi vynechat, jeden důležitej detail. Žes mě k tomu vyprovokoval!" Imogen, Valentine a Robert po nich stříleli pohledy. "Kdybys nevyhrožoval Magnusovi, tak to nechám plavat. I když bych vlastně ani neměl. Přestaň za mnou lézt a budu ochotný na všechno zapomenout!""Pan Bane, je taky účastník?" Zeptala se Imogen, když zachytila Magnusovo jméno. "Ano," přikývl Alec. "Tak moment. Charlotte, byla byste tak hodná a zavolala mi Magnuse Banea?" Magnus se objevil po pěti minutách. "Volala jste mě, paní ředitelko?" Zeptal se Magnus a vyměnil si pohled s Alecem. "Jistě, posaďte se, pane Bane. Pan Lightwood se zmínil, že důvodem proč zlomil panu Morgensternovi nos jste vy.""No," sklonil Magnus pohled. "Je to tak.""Tak vysvětlí nám konečně někdo, proč tu jsme?" Ozval se Valentine. "Dobře!" Ušklíbl se Alec. "Jsou zatím osobní důvody. Někdy v půlce druháku jsem si začal všímat, že na mě Jonathan neustále zírá. Snažil jsem se to ignorovat. Jenže pak mi v dopise, co jsem našel ve skříňce vyznal lásku. Odmítl jsem ho, protože...no řekněme...za prvé jsem ještě neudělal coming out, nikomu a za druhé Jonathan není zrovna můj typ...""Za to zmalovaní šašci, jsou co?" Rýpl si Jonathan. "Jestli ho chceš zlomit znovu, tak si řekni!" zavrčel Alec. "Tak dost!" Zakročila Imogen. "Pokračujte, Alecu!""Jonathan ale nepřestal, nadále mi posílal vzkazy, nabízel mi odvozy domů, říkal mi jak se mu líbím. Před pár měsíci se mě pokusil políbit..."Magnus zalapal po dechu, o tomhle neměl ani tušení. Kdy to bylo?! Hlodala ho otázka. "Ještě před tím, než sem nastoupil Magnus. S Magnusem jsme se sblížili a začali spolu chodit, to ale Jonathana nezastavilo. Mám takový podezření, že má prsty v tomhle," kývl hlavou k zasádrované ruce. "A že to byl on, kdo za mnou chodil v noci do nemocnice. A teď začal vyhrožovat Magnusovi, že pokud se nerozejdeme, že ho zničí. Nemrzí mě, že jsem Jonathanovi zlomil nos. Chránil jsem svého přítele." Alec skončil a v ředitelně se rozhostilo ticho. Jonathan věnoval Alecovi pohled slibující pomstu. "Po zvážení bych navrhla panu Morgensternovi vyloučení na týden a pan Lightwood týden po škole. Můžete jít!"



Sebastian nakoukl přes plot a ušklíbl se. "To je veget, co?!" Jonathan jen protočil očima. "Radši bych byl ve škole," trhnul rameny. "Tak to seš snad první," rozesmál se Sebastian. "Rozbil bych Lightwoodovi hubu. On mi zlomí nos a zůstane si po škole. Já nevinná oběť jsem vyloučenej!""Co se stalo?!" Vyptával se Sebastian zatímco si sedl na terasu vedle Jonathana. "Všechno vykecal od úplnýho začátku.""No nazdar." Sebastian poplácal Jonathana po zádech. "To bude dobrý uvidíš.""To mu nedaruju!" Zavrčel temně Jonathan. "Tohle si vypije!"



Alec stál v tělocvičně a dribloval s míčem. Konečně mu sundali sádru a on nehodlal zahálet. Navíc, měl ještě chvíli času, než mu začne jeho trest s profesorkou Grayovou. Procvičoval obě ruce, ač na tu levou zatím tolik tlačit nechtěl. "Neměl by ses tak přepínat." Ozvalo se za ním. Alec leknutím nadskočil a otočil se. Mířil k němu trenér Garroway. "Vím. Ale válel jsem se tři týdny," pokrčil Alec rameny. "Pojď si ke mně sednout," poplácal Luke na místo vedle něj. Alec vrátil míč a posadil se k trenérovi. "Slyšel jsem, co jsi udělal.""To se nedivím. Něco se stane a do pěti minut to ví celá škola," protočil Alec očima. "Neříkám, že to schvaluju. Ale nesmíš se nechat vyprovokovat," pokračoval Luke smířlivým tónem. "Já se vážně snažil," sklopil Alec oči. "Kdyby šlo o mně, nechám to být. I když mě to sere, omlouvám se, ale tady šlo o Magnuse. Vyhrožoval, že ublíží Magnusovi.""Vždycky chráníme ty, které milujeme," usmál se Luke a Alec musel souhlasit. Školou ze rozezněl zvonek. "Budu muset jít!" Zvedl se Alec z lavičky. "Měj se! Ať ti to uteče!" Rozloučil se s ním Luke.



Čas letěl jak splašený a najednou tu byl maturitní ples. "Páni!" Vydechl obdivně Alec, když vyzvedával Magnuse. "Moc ti to sluší," naklonil se k němu Alec, když si Magnus sedl na místo spolujezdce, a políbil ho. "Tobě taky, Alexandře! Tak pojeďme!""Hrdličky!" Rozněžnila se Izzy na zadním sedadle, zatímco Jace něco nesrozumitelnýho zamumlal. "Nemudruj, Herondale!" Drbla do něho. "Jsou roztomilý pár!""Prosím, pane Bane!" Otevřel mu Alec dveře a nabídl mu ráně. "Gentleman," usmál se Magnus a společně vstoupili do školy. Následováni Clary s Jacem a Simonem s Izzy.




"Alecu! Magnusi! Budete nám chybět," fňukal přiopilý Simon, který lehce přebral punče (říznutýho). "Buď v klidu, Si," objal ho Alec kolem ramen. "Pryč z NY se nechystáme. Takže budeme furt poblíž.""Ale ne tady," našpulil Simon rty. "Jo to máš pravdu. Taky mi budeš chybět." Musel uznat Alec. "Pojď tancovat, Alexandře," tahal ho Magnus na nohy. "Tak jo, jdeme," přikývl Alec.



Tančili spolu v objetí. Magnus měl položenou hlavu na Alecově rameni. "Simon má pravdu," promluvil po chvíli ticha Magnus. "Jo to má," souhlasil Alec. "Jak často si najdeme čas, abychom viděli jeden druhého?""Myslíš nás dva nebo i ostatní?" Zeptal se Alec. "Nás dva," zvedl Magnus hlavu a sklopil oči. "No mohli bychom si přednášky naplánovat tak, abychom končili stejně," pokrčil Alec rameny. "Ale to je všechno hrozně daleko. Takže tím se teď netrap," usmál se Alec a přitáhl si Magnuse do polibku. "Máš pravdu, ani nevíme co bude zítra."



"Dobrou noc, Magnusi," loučil se Alec s Magnusem, když ho odvezl domů. Jace se rozhodl přespat u Clary a Izzy u Simona. "Dobrou noc, vážně nechceš jít nahoru?" Kývl k domu Magnus. "Ne," zavrtěl Alec hlavou. "Nehodí se to. Jsem tak trochu...trochu víc v náladě a nechci udělat nic, čeho bych mohl později litovat.""Tak dobře," usmál se Magnus. "Tak jindy. Dobrou noc, Alexandře." Magnus se ještě ode dveří otočil a usmál se. Odemkl, vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Alec se pro sebe pousmál a vydal se zpátky k autu, když ho popadl pár rukou. Neměl ani čas vykřiknout, když ucítil, jak mu někdo překryl ústa a nos mokrým hadrem. Snažil se bránit, vyškubnout se útočníkovi, ale alkohol a drogami násáklá látka si vybrali svou daň a Alec se bezvládně svezl únosci do náruče.



"Zbav se, auta!" Hodil Jonathan Sebastianovi klíčky od Alecova auta, zatímco uložil Aleca na zadní sedačku svého auta. "Jasně," přikývl Sebastian a nastoupil do Alecova auta. "Sladké sny, Lightwoode!" Usmál se potěšeně Jonathan. "Říkal jsem ti, že nakonec budeš můj."