Posedlost - 3. kapitola

Popravdě Magnus a spol., moc hře nevěnovali pozornost. Magnus a holky probírali nejnovější drby ze světa módy. Jace se je snažil vyrušovat, tím že se lísal ke Clary. Takže jedinej, kdo věnoval pozornost hře byl Simon. Alicante vedla nad Edomem o dva koše. "Jdi! Jdi! Jdi!" Postrkoval Simon mentálně Aleca ke koši. Když se odnikud objevili dva obři z Edomu a zablokovali Alecovi cestu. Hřištěm se ozval hvizd píšťalky. Jace, Izzy, Clary a Magnus se podívali na hřiště. "Co se stalo?" Zeptal se Jace Simona. "Zablokovali mu cestu a podrazili mu nohy. Semlelo se toho víc, ale tohle je všechno co jsem stačil zachytit, než mi ostatní zablokovali výhled."


Luke se sehnul k Alecovi. "Hej," obrátil ho opatrně na záda. "Dobrý?" Alec bolestivě usykl. "Ruka. Myslím,že mám zlomenou ruku.""Lež ano," nakázal mu Luke. "Pomoc je na cestě!""To je dobrý, myslím, že si můžu...Aú," chytil se Alec zdravou rukou na hlavu. "Tak asi ne. Asi se pozvracím!""Zůstaň ležet," tlačil ho Luke zpátky na parkety. Všichni se plně soustředili na raněného Aleca, že si ani nevšimli výměny zvednutých palců Sebastiana a Jonathana.


Maryse, Robert, Magnus, Izzy, Jace a Luke seděli v nemocnici a čekali, až jim doktor podá zprávu o Alecově stavu. "Luku, díky že jsi zavolal," usmála se vděčně Maryse. "To byla maličkost," mávl nad tím Luke rukou. Z vyšetřovny vyšel lékař. "Manželé Lightwoodovi?" Maryse s Robertem se zvedli. "To jsme my," odpověděl Robert. "Napravili jsme zlomenou ruku vašeho syna a ještě má lehčí otřes mozku. Necháme si ho tu pár dní na pozorování. Jestli chcete, můžete jít za ním."


Maryse, Robert a Izzy s Jacem vešli na pokoj. Alec je přivítal unaveným úsměvem. "Ahoj," zamumlal unaveně. "Ahoj zlato," posadila se Maryse na okraj postele. "Jak se cítíš?""Dobře,"odpověděl tiše Alec. "Ale asi za chvíli usnu. Narvali do mě něco proti bolesti a tak.""Tak spinkej, zlatíčko!" Políbila ho na čelo.


"Moje máti říkala, že si Lightwooda nechají v nemocnici tak týden," přitočil se Sebastian k Jonathanovi. "Hra začíná," ušklíbl se Jonathan.


Hodiny odbily půlnoc a sestry, co měly noční službu zamířily na sesternu, zdálo se, že budou mít klidnou noc. Jonathan od Sebastiana věděl, že Alec leží na pokoji číslo 5. Takže když se zdálo, že je čistý vzduch protáhl se tiše jako myš ke dveřím Alecova pokoje. Naposledy se rozhlédl, jestli někdo nejde a tiše vklouzl do pokoje. Měsíční světlo osvětlovalo Alecovu tvář. Jonathan se pro sebe musel usmát. Alec vypadal roztomile. Potichu přešel k posteli a posadil se na její okraj. Natáhl ruku a odhrnul vlasy, které Alecovi napadaly do čela. Alec sebou při doteku zavrtěl, ale neprobudil se. "Jsi nádherný," sklonil se Jonathan k Alecovu uchu. "Snesl bych ti modré z nebe, kdybys mi jenom dal šanci. Proč Bane, Alecu? Proč on? Co je na něm tak zvláštního?! Ale neboj, jednoho dne budeš můj! Můj! Jenom můj!" Políbil Jonathan Aleca na spánek. "Ty a já patříme k sobě!" Jonathan zaslechl kroky. "Sakra!" Zaklel pro sebe tiše. K jeho štěstí sestra Alecův pokoj minula a bouchly dveře, některého z vedlejších pokojů. Jonathan se naposled otočil ke spícímu Alecovi, usmál se a odešel.



Magnus nakoukl na pokoj a usmál se. "Ťuk, ťuk, můžu?" Alec zvedl hlavu od snídaně a přikývl. "Flákáš školu? To bys neměl," zašklebil se. "To říká ten pravej," zasmál se Magnus. "Já jsem válečný veterán," vyplázl Alec jazyk. "Je ti odpuštěno," natáhl se Magnus pro polibek. "Ono se to nezblázní. Na výtvarku se mi fakt nechce," protočil Magnus očima. "Komu by se chtělo," ušklíbl se Alec. "Taky mě zrovna nebere.""Co se děje?!" Zeptal se Magnus. Ač byl Alec po ránu veselá kopa, což nebylo častý. Spíš to byl pěknej bručoun. Všiml si, že jeho oči jsou nesoustředěné a má tmavý kruhy po očima. "Nějak jsem nemohl spát, zkus si spát s tím závažím na ruce," kývl hlavou k sádře. "A pak. Měl jsem divnej sen," pokrčil Alec ramenem. "Jak divnej? V čem divnej?" Zeptal se Magnus. "Jako...Jako by tu někdo byl. Seděl u mě na posteli a šeptal mi, že budu jeho. Asi blbnu z těch léků.""Tak nechceš se ještě trošku prospat? Vypadáš fakt unaveně.""A zůstaneš?" Podíval se Alec prosebně na Magnuse. "Prosím.""Tak se posuň," usmál se Magnus. Shodil boty a vlezl si do postele k Alecovi, ten se k němu přitulil. Magnus ho objal a políbil do vlasů. "Zavři oči a zkus spát." Alec po chvilce usnul. Dveře se otevřely a do pokoje vešla sestra. "Jdu jen sklidit nádobí od snídaně." Magnus přikývl a opatrně, aby nevzbudil Aleca vyklouzl z postele.


Magnus stál u skříňky a vytahoval si věci na další hodinu, když k němu přistoupil Jonathan. Magnus zabouchl skříňku. "Chtěl jsi něco?" Zeptal se s povytaženým obočím. Jonathan se ušklíbl a přikývl. "Jo! Nech Aleca na pokoji! Jestli vás dva spolu někdy uvidím, nebude to mít pro tebe hezkou dohru! Zničím tě!" Začal Jonathan Magnusovi vyhrožovat. "To ty!" Zalapal Magnus po dechu, když si dal jedna a dohromady. "To kvůli tobě skončil Alec v nemocnici, tys za ním každou noc chodil do nemocnice a šeptal mu, že bude tvůj.""Pálí ti to, Bane!" Šlehl po něm Jonathan pohledem. "A teď zařaď zpátečku! Než se ti něco stane!" A odešel.



Alec uviděl Magnuse u skříňky a usmál se. "Ahoj Magnusi." Magnus nereagoval. "Magnusi? Hej?!" Položil mu Alec zdravou ruku na rameno. Magnus sebou pod dotekem trhnul a otočil se. "Alexandře!" Pokusil se vykouzlit úsměv ale nepodařilo se. "Jsem rád, že tě pustili!" Nadšeně to neznělo ani trochu. "Co se děje?" Položil mu Alec ruku na tvář. "Zníš divně. Jsi v pořádku?""Jo, je mi fajn!" Přikývl Magnus a uhnul pohledem. "Nevypadáš tak," zavrtěl Alec hlavou. "Mluv se mnou, prosím." Magnus k němu zvedl oči a smutně se pousmál. "Než jsi přišel," začal. "Zastavil mě Jonathan..." Magnus mohl vidět, jak Alec bledne. "Co ti chtěl? Já ho roztrhnu...""Vyhrožoval mi, že mě zničí. Když se s tebou nerozejdu!" Alecův výraz se změnil na vražednej. "Já ho zabiju!" Zavrčel a vyrazil směrem k učebně chemie, kde jak tušil Jonathan bude. "Alexandře!" Chtěl ho Magnus zastavit. Marně.



Když se prudce otevřely dveře učebny. Všichni čtyři studenti, kteří už dorazili, včetně Jonathana, zvedli hlavu. "Alecu," rozzářil se Jonathan. Alec ale neměl na Jonathanovy hry náladu. Než se Jonathan stačil rozkoukat, narazil ho Alec na zeď učebny. "Jsou tu lidi," usmál se Jonathan. "Ale jestli chceš publikum, nemám nic proti tomu." Jonathan si přitáhl Alecovu hlavu blíž a chystal se spojit jejich rty. "Publikum mi fakt nevadí. Alespoň uvidí, co seš za hajzla!""Nač taková silná slova?" Hrál Jonathan blbýho. "Alespoň nedělej blbýho," zavrčel Alec. "Ještě jednou budeš Magnusovi vyhrožovat a už to nebude jen slovní. Nikdy. Opakuji nikdy! S tebou chodit nebudu! Tak se s tím smiř! Zvedni ten svůj zadek a táhni do prdele!""Do tvojí?" Rýpnul si potěšeně Jonathan. "S radostí!" Vzápětí skončil na zemi. Alec se neudržel a vrazil mu jednu pěstí. "Aú!" Držel se Jonathan za nos. "Zlomil jsi mi nos!""Zasloužíš si něco horšího, než zlomenej nos. Ještě jednou se k Magnusovi přibližíš, tak půjdu rovnou za ředitelkou! Protože tohle už překračuje všechny meze!" Otočil se Alec na patě a odcházel. Jonathanovy spolužáci, kteří scéně přihlíželi se začali pohihňávat. "Držte huby, kreténi!" Sbíral se Jonathan ze země a zamířil za školní sestrou.


Uprostřed výkladu učitele Starkweathera při hodině dějepisu, zachrčel školní rozhlas. Alec Lightwood se má dostavit do ředitelny! Opakuji, Alec Lightwood se má dostavit do ředitelny! "Hurá na kobereček!" Ušklíbl se Alec. Spolužáci věnovali Alecovi soucitný pohled. Magnus si jen povzdechl.