Posedlost - 2. kapitola

"Jsem v pohodě, Jacei," přerušil Jaceovi úvahy Alec. "Prosím tě, Alecu. Jste museli mít s bráchou vášnivý rozhovor," zasmála se Clary. "Vypadal celej víkend nafučeně.""Vlepil jsem mu facku," pokrčil Alec rameny. "Cože?!" Zvedl Jace překvapeně obočí. "On...No....Políbil mě," odpověděl Alec. "Já ho zabiju!" Zavrčel Jace. "Jacei, v klidu! Nic mi není, jsem v pohodě.""Jo tak už se nedivím," zasmála se Clary. "Když to nešlo slovně. Musel jsem mu naznačit názorně, že opravdu nemám zájem," pokrčil Alec rameny.


Chvíli po začátku hodiny se ozvalo zaklepání a na vyzvání vešel dovnitř vysoký asiat. Alecovi poklesla brada. Byl..um...wow. Alecovi došla slova k jeho popsání. Byl naprosto okouzlující. "Vy jste Magnus Bane, že ano?" Asiat přikývl. "Mládeži, tohle je váš nový spolužák Magnus. Magnusi, sedněte si třeba zatím támhle k Lightwoodovi." Když Alec zaslechl svoje jméno, usmál se a sundal ze židle svojí tašku. "Ahoj," usmál se Magnus, když si sedal. "A...Ahoj," usmál se Alec. "Jsem Magnus," představil se. "Alec.""Pánové," odkašlal si profesor Starkweather. "To si povíte o přestávce." Alec se omluvně usmál. "Alecu?" Oslovil ho po chvíli Magnus. "Hm?" Podíval se na něj Alec. "Nepůjčil bys mi prosím propisku? Já tu svojí zapomněl doma," poprosil ho Magnus. "Jo..Jasně." Podával mu Alec propisku. Když si jí Magnus bral omylem se dotkli jeden druhého. Vzájemně si hleděli do očí. Něco je k sobě přitahovalo.


Tahle výměna pohledů neunikla Jonathanovi. Sledoval dvojici před vpravo od něj s vražedným pohledem.


"Tak mě napadlo," začal Magnus, když vyučování skončilo. "Neprovedl bys mě po škole? Vaše ředitelka mi sice prohlídku udělala, ale neukázala mi všechno. Tak jsem myslel...""To bych rád," usmál se Alec. "Ale já dneska nemůžu. Mám teď ještě trénink," odpověděl. "Aha," sklopil Magnus oči. "Co hraješ? Fotbal?" Zeptal se Magnus. "Ne. Hraju basket."


"Tak vás tu vítám, mládenci." Vešel do tělocvičny trenér Luke Garroway. "Je mi jasný, že jste o prázdninách zlenivěli. Tak se přestaňte válet po těch žíněnkách a trochu mákněte!" Parta kluků se zvedla a pomalu se šourala doprostřed tělocvičny. Alec si koutkem oka mezi přihlížejícími všiml Magnuse a usmál se. Úsměv mu na tváři zvadl, když mezi nimi zahlédl i Jonathana.


Po tréninku se Magnus připojil po bok Aleca. "Nemusel jsi na mě čekat," usmál se Alec. "Stejně nikam nechvátám," pokrčil Magnus rameny. "A chtěl jsem se podívat," pokrčil Magnus rameny. "Tak pojď," kývl na něj Alec. "Ukážu ti to kolem. Domů se mi stejně nechce."


"Děkuji ti, za prohlídku školy, Alexandře!" Usmál se Magnus, když opustili areál školy. "To nic nebylo," mávnul nad tím Alec rukou. "No rozhodně to bylo záživnější než od paní ředitelky Herondaleové.""Copak Babča," zasmál se Alec. "Cože?!" Zvedl Magnus obočí v otázce. "Babča Herondaleová. Tak přezdívají studenti ředitelce. To si zvykneš."


Jace, Izzy, Simon a Alec čekali ráno před školou na Clary. Ti tři stěžovali, že jim toho profesoři navalili. "Ale vy chudáčci," zasmál se Alec ironicky. "Nám už vyhrožujou, že půlka z nás neprojde u maturity. Po dvou dnech školy. Po dvou dnech!""Ahoj Alexandře," ozvalo se Alecovi za zády. Alec se otočil a usmál se. "Ahoj Magnusi.""Představíš nás?" zvedl Jace tázavě obočí. "Jo proč ne. Jacei, Izzy, Simone, tohle je Magnus. Můj nový spolužák. Magnusi, tohle jsou Jace a Izzy moji sourozenci a Simon je můj kamarád." Potřásli si rukama a v tu chvíli se areálem školy rozneslo burácení motorky. Motor utichl a po chvilce po schodech vystoupala Clary. "Frayová, neříkala jsi mi tuhle, že na to nesedneš?" Zasmál se Alec. "Ahoj lidi. Jo říkala, ale ještě jsem se vracela, zapomněla jsem doma učebnici biologie. Takže jsem se vracela, tak mi brácha nabídl, že mě sem hodí." Alec, Magnus, Jace, Izzy, Simon a Clary za doprovodu vražedných pohledů od Jonathana vešli do budovy školy.


K Jonathanovu vzteku se Alec s Magnusem sbližovali čím dál víc. A vrcholem všeho bylo, když učitel biologie ty dva spároval na společný projekt. "Řekni mi," oslovil Jonathan svého kamaráda Sebastiana ze střední školy Edom. "Co na něm Lightwood vidí?" Když spolu seděli na střeše požární zbrojnice, která byla naproti Alecovu domu. Měli úžasný výhled přímo do Alecova pokoje. "Nevím," pokrčil Sebastian rameny. "Je hezkej, vypadá sympaticky. Jak to mám sakra vědět? Nejsem teplej!""Tak dík no," ušklíbl se Jonathan.


Alec s Magnusem se skláněli nad společným projektem. Už jim zbývalo jen vyladit detaily. "Vlastně jsem rád, že nás Starkweather dal k sobě," začal Magnus. "Opravdu?" Zvedl Alec hlavu a pousmál se. "Jo," přiznal Magnus se skloněnou hlavou. "Líbíš se mi. Hodně.""Magnusi...Já....um......" Magnus ho zarazil tím, že mu položil prst na rty. "Nemusíš nic říkat.""Taky se mi líbíš," přiznal Alec s drobným úsměvem a červenými tvářemi. "Jsi roztomilý, když se červenáš," usmál se Magnus. "Přeháníš," vrtěl Alec hlavou. "Vůbec nejsem roztomilý.""Takže nebude vadit, když udělám tohle?" Zeptal se Magnus a než Alec stačil odpovědět přitiskl svoje rty na ty Alecovy. "Vadit to nebude. Ale asi ti jí budu muset vrátit," odpověděl Alec, když se odtáhli a znovu si Magnuse přitáhl do polibku.


Jonathan se Sebastianem zůstali na střeše jako přimražení. "No...To šlo rychle!" Ušklíbl se Sebastian při pohledu na líbající dvojici. "Jdi do hajzlu!" Doporučil mu Jonathan. "Tohle vám nedaruju! Alec je můj! Můj! Jenom můj!""A co takhle menší nehodička?" Nadhodil Sebastian s úšklebkem. "Jak to myslíš?" Zeptal se Jonathan. "No pozítří hrajeme proti vaší škole zápas v basketballe. A pokud vím Lightwood je v družstvu, ne?""Jo takhle," usmál se ďábelsky Jonathan. "To vůbec není špatnej nápad."


"Jsi nádherný!" Usmál se Alec, když se mu Magnus stulil do náruče. Alec ho nevědomky začal hladit palcem po tváři. "Tobě to taky sluší, Alexandře," zvedl k němu Magnus oči. "Ne, tak jako tobě," oponoval Alec. "Pozítří hrajeme proti Střední škole Edom, přijdeš se podívat?" Zeptal se Alec Magnuse a políbil ho do vlasů. "Nemám nic naplánovanýho, tak bych mohl," přikývl Magnus. "Mohl bych být tvoje osobní roztleskávačka," zasmál se Magnus. "Páni!" Vydechl ohromeně Alec s náznakem smíchu v hlase. "Budu mít osobní roztleskávačku! Tak hlavně nezapomeň pompomy.""Ty!" Rozohnil se Magnus a praštil Aleca hravě do ramene. Magnus se podíval na hodiny na Alecově nočním stolku. "Páni, to už je tolik?" Vykulil oči. "Budu muset jít!" Zvedal se. "A nechceš zůstat?" Zeptal se Alec nevinně. "Nejde to," zavrtěl Magnus hlavou. "Nebudeme na to spěchat, dobře?""Máš pravdu," přikývl Alec. "Uvidíme se zítra, Alexandře. Ahoj.""Ahoj," usmál se Alec a natáhl se pro polibek. "Zapomeň!" Vyplázl Magnus jazyk. "Tak ne no," našpulil Alec uraženě rty. "Necháme si to, pozítří před zápasem. Pro štěstí," otočil se u dveří Magnus. "Tak jo," přikývl Alec.