Pomůžu ti - 6. kapitola

„Andrew, děje se něco?“ Přijala hovor. Ráno se sešla Rada. Schválili nám ten projekt.Oznámil Andrew Maryse. „Cože? A proč jsi mi nedal vědět?“

Napadlo mě, že po noční bouři budeš chtít být radši s Alecem, když nikdo jiný nebyl doma.

„Alec si zavolal Magnuse, nebyl sám.“

Chytrej kluk. No každopádně můžeme slavit.

„Já se spíš obávám, abych nemusela zburcovat 911. Až začne vyvádět.“

Hodně štěstí. Ty to vzal v pohodě. Až jsem se divil.Měj se, Maryse.

Ty taky a díky za zprávu.

Maryse se vrátila do kuchyně, kde Magnus s Alecem zrovna umývali nádobí od snídaně. „Páni, takový dva pomocníky bych uvítala pořád,“ usmála se. „Alec chtěl pomoct,“ pokrčil Alec rameny. „Jsi šikovnej. Můžu teď s tebou o něčem mluvit?“ Alec přikývl.

Alec s Magnusem se usadili v obýváku. „Ten telefonát to byl Andrew. Vyšel nám ten projekt. Schválili ho.“

„To je úžasný! Blahopřeju!“ Přál Magnus Maryse. „Jaký pro...projekt?“ Nechápal Alec. „Se strejdou Andrewem jsme chtěli postavit budovu pro lidi jako jsi ty a Tiberius. Proto jsem bývala často pryč, abychom to všechno naplánovali a proto byl s tebou Magnus.“

„Alec půjde pryč? Ty ho nechceš? Udělal něco špatně?“ Panikařil Alec. „Ne, ne, ne miláčku. Nikam pryč nepůjdeš. Bude to jako bys chodil do školy, dopoledne a odpoledne se vrátíš domů. Nevyměnila bych tě za nic na světě.“

„A proč s Alecem nemůže být Magnus?“ Nerozuměl Alec tomu, proč by měl někam chodit, když má Magnuse. „Magnus už s tebou nemůže pracovat,“ odpověděla Maryse. „Alec má Magnuse rád, proč musí jít Magnus pryč?“

„Magnus nikam nepůjde, bude pořád s tebou. Jen to teď bude jiné.“ Maryse zavřela oči, netušila od kud začít. „Vzpomínáš si, co jsi cítil, když tě v noci políbil do vlasů?“ Zeptal se Magnus Aleca. Alec přikývl. „Alec měl divný pocit v břiše, příjemně do lehtalo.“

„Tomu se říká, že máš motýly v břiše. Děje se to, když je člověk šťastný.“

„Alec je šťastný. Ale pořád tomu nerozumí,“ zamračil se Alec. „To co jsi cítil, je něco podobného, co mají Isabelle a Simon,“ pokračovala Maryse. „Izzy má Simona ráda,“ prohlásil Alec. „Ano, ale bylo to trochu jiné, když ses poprvé s Magnusem. To chtěl být Magnus tvůj kamarád. Teď bych chtěl být něco trochu víc,“ pokračovala Maryse. „Magnus chce dávat Alecovi pusinky jako Simon Izzy?“ Zeptal se Alec s vykulenýma očima. „Ano,“ přikývl Magnus. „Tedy samozřejmě pokud budeš chtít. Nebudu tě nutit do něčeho co nechceš.“

„Alec chce.“ Maryse se usmála, tohle šlo hladce. „Ale Alec pořád nerozumí, proč s ním nemůže Magnus dál pracovat.“ Rozsekl Alec další problém. „Měl bys Magnuse rád, kdyby ti ublížil?“ Zeptala se Maryse. „Magnus by Alecovi přece neublížil nebo ano?“ Podíval se Alec na Magnuse. „Ne, to víš, že ne. Jenom některý věci musí skončit, aby něco jiného mohlo začít.“

Alec s Magnusem seděli na dece v Central Parku. Magnus pro ně uspořádal piknik. Magnus krmil Aleca muffinem, když se rozesmál. „Proč se Magnus směje?“ Nechápal Alec. „Máš čokoládu na nose, ukaž,“ setřel jí Magnus palcem. Hleděli si s Alecem do očí. Alecovy vypadaly jako Bambiho. „Můžu?“ Zeptal se Magnus a Alec přikývl. Magnus spojil jejich rty. Alec mu polibky váhavě oplácel. „Nemusíš se ničeho bát,“ ujišťoval ho Magnus mezi polibky. „Nikdo na tebe nezbyl, Bane? Proto musíš líbat děti z mateřský školy?“ Ozvalo se za Magnusem posměšně. Magnus zavřel oči. „Co chceš, Morgenterne?“

„Aby sis našel někoho sobě rovnýho a ne kluka, co je na hlavu.“

„Jedinej kdo je tu na hlavu seš ty. A vypadni!“ Jonathan odešel a Magnus se otočil na Aleca. „Jsi v pořádku?“ Alec přikývl.