Pomůžu ti - 5. kapitola

Do oken bubnoval déšť. Alec sledoval, jak kapky stékají po skle. „Už je pozdě, miláčku,“ vešla do jeho pokoje Maryse. „Měl bys jít spát. Podívej, Zoubek a Tlapka už taky spí,“ kývla směrem ke kleci.“ Alec se zvedl od okna a přikývl. „Dobrou noc, zlato.“

„Dobrou, mami.“

Oblohu rozčísl blesk. Alec vystřelil do sedu a tiskl k sobě plyšového psa. Oči mu těkaly po místnosti a on sám se třásl strachy. Pomalu vylezl z postele, aby si rozsvítil, ale nic. Proud vypadl. Izzy trávila víkend se Simonem. A jednání Maryse, ohledně stacionáře se muselo protáhnout. Proud vypadl. Vyklouzl na chodbu.Při další ráně se stulil do klubíčka. Alec zoufale zaúpěl. Byl doma sám a byl vyděšený. Nebyl nikdo, kdo by....Magnus. Vzpomněl si Alec. Po tmě došel k nočnímu stolku. Jediné světlo byl budík, ukazujcí půlnoc. Alec vytočil Magnusovo číslo. A čekal.

Magnus trávil večer ve společnosti svých přátel. Když ho vyrušila Tessa nesoucí jeho telefon. „Co se děje?“ Zajímalo Magnuse, když mu Tessa telefon podávala. „Volá ti nějaký Alec,“ pokrčila rameny. „Alexander?“ zvedl Magnus překvapeně obočí. Telefon od Aleca nečekal, zvlášť ne v tuhle hodinu. „Nějaký ctitel?“ Podívala se Cat na Magnuse vědoucím pohledem. „Můj klient,“ protočil Magnus očima. „Autista, když to musíš vědět.“ Přijal Magnus hovor. „Alecu, co se děje? Jsi v pořádku?“

Magnusi, Alec se bojí.

„Co se děje? Kde jsi?“

Doma. Venku...Venku je bouřka a Alec se bojí.

„Ty jsi doma sám?“

Iz...Izzy je se Simonem. Mamka se ještě nevrátila.

„Vydrž. Jsem u tebe za deset minut. Zatím si rozsviť.“

Alec to zkoušel, ale světlo nesvítí.

Sakra! Zaklel Magnus. „Vydrž. Už jsem na cestě.“ Podíval se po svých přátelích. „Až budete odcházet, tak zamkněte a klíč dejte pod rohožku.“

Magnus si odemkl náhradním klíčem a vstoupil k Lightwoodovým. „Alecu?“ Zavolal do domu. „Alexandře!“ Sundával si mokrou bundu. Vešel do Alecova pokoje a našel Aleca choulícího se v rohu místnosti. „Už je to v pořádku. Jsem u tebe,“ Alec zvedl hlavu. „Magnusi!“

„Tak pojď,“ pomohl Magnus Alecovi do postele. „Zkus zavřít oči a nemyslet na to, co se děje venku.“

„Když byl Alec malý, mamka mu při bouřce zpívala, aby se nebál.“

„Zkusím to, ale asi to nebude znít, jako od tvé mamky.“ Magnus začal tiše zpívat Alecovi do ucha. Alec zavřel oči a přitulil se blíž k Magnusovi. Magnus se usmál a políbil Aleca do vlasů. „Co to Magnus udělal?“ Magnus se zarazil. „Myslel jsem, že spíš.“

„Alec ještě nespí. Co to Magnus udělal?“ A sakra! Povzdechl si Magnus. „Tím se netrap, ano?“

„Bylo to pěkný a lehtalo to. A Alec cítil něco divného, a příjemného tady.“ Ukázal Alec na břicho. No nazdar! Bane řítíš se do průšvihu! Dveře Alecova pokoje se otevřely a v nich stála Maryse. „Alecu, zlato. Maminku to mrzí....Magnusi?“ Všimla si, že Alec není v posteli sám. „Volal mi, celý vyděšený,“ vysvětloval Magnus. Ještě že, nepřišla o pět minut dřív.„Na chvíli si Magnuse půjčím,“ otočila se Maryse na Aleca. „Za chvíli se vrátí. Stejně je po bouřce a proud už jde. Klidně si rozsviť lampičku, jestli ti to pomůže.“ Alec přikývl a natáhl se po vypínači. Pokoj zalilo tlumené světlo.

Magnus s Maryse vešli do kuchyně. „Posaď se,“ ukázala na židli. Magnus se posadil, netušil co má čekat. „Jak to šlo?“ Zeptal se. „Kvůli výpadku proudu, bylo jednání ukončeno. Ale už se to začíná lepšit.“

„To je dobře,“ usmál se Magnus. „Nečekala jsem tě tu.“

„Jak jsem říkal. Alec mi volal celý vyděšený, že je bouřka a že nejde proud. Na nic jsem nečekal a jel jsem sem.“

„Nic víc?“ Zeptala se Maryse se zvednutým obočím. „Chtěl, abych mu zazpíval. Asi to nebyl výkon tvé úrovně, ale pokud mu to udělalo dobře.“

„Magnusi, na to se neptám!“ Přerušila ho Maryse. „Já...um....Políbil jsem ho.“ Maryse zavřela oči. „Do vlasů.“

„Alec není jako tvoji ex. Nechápe to, nerozumí vlastním pocitům,“ promluvila po několika minutách ticha. „Možná kdybychom mu dali šanci, čas...“ argumentoval Magnus. „Jestli mu ublížíš, druhou šanci nedostaneš.“ Magnus přikývl. „Já vím.“

„Pokud to myslíš vážně, pak taky víš, že už s ním nebudeš smět pracovat.“ Magnus sklonil hlavu a přikývl. „Ano vím. Jsem si toho vědom.“

„Povím ti, jak to bude. Budete mít moje požehnání, ale jeden chybný krok a už ho nikdy neuvidíš.“ Magnus mlčel, neměl co by řekl. „Alec dostane nového vychovatele, pokud to se stacionářem vyjde. Ten se mu bude věnovat celé dopoledne, odpoledne je tvůj. Pomalu a opatrně ho budeš zasvěcovat do toho co spolu budete mít.“

„A když to se stacionářem nevyjde?“ Zeptal se Magnus. „Tak Alec dostane nového vychovatele tak i tak. Nehodlám míchat něčí soukromý a profesní život. Co kdyby vám to náhodou nevyšlo? Jak by ses mu mohl podívat do očí, kdybys s ním pořád měl pracovat?“

„Máš pravdu,“ souhlasil Magnus. „Ukaž mi, že se v tobě nemýlím, Magnusi. Nezlom mému chlapečkovi srdce.“

„Nikdy.“

Když se Magnus vrátil k Alecovi. Alec už spal, přitulený k velkému plyšovému tygrovi. Magnus se usmál a přilehl si k němu.

Když se Alec ráno probudil, Magnus v posteli nebyl ale místo, kde ležel bylo ještě teplé. Alec našel Magnuse a jeho matku při debatě v kuchyni. „Dobré ráno.“

„Dobré ráno, miláčku,“ usmála se Maryse. „Najez se. Musíme si promluvit.“ Chvíli po snídani se Maryse rozezvonil telefon. „To je Andrew. Dejte mi chviličku.“ A odešla.