Pomůžu ti - 4. kapitola

Magnus s Izzy a Alecem pomáhali Maryse s přípravou Alecovy oslavy. „Co Alec dostane?“ Zajímal se Alec s vykulenýma očima. „To je překvapení, zlatíčko,“ usmála se Maryse a zkontrolovala dort. „Alec to nikomu neřekne,“ vrtěl hlavou. Maryse, Izzy a Magnus se rozesmáli. „Brzy to uvidíš,“ pocuchala Maryse Aleca po vlasech. „Mami!“ Zaúpěl Alec a couvl dozadu, všem z dosahu. Když se ozval zvonek. „To bude Simon!“ Hrnula se Izzy ke dveřím. Za dveřmi nestál Simon, ale muž. „Isabelle, ty jsi vyrostla do krásy od doby, kdy jsem tě viděl naposled.“ Izzy zvedla obočí, muže před sebou nepoznávala. „Roberte?“ Ozvalo se za Izzy překvapeně. „Co tady děláš?“ Nechápala Maryse. „Mami, kdo to je?“ Zeptala se Izzy. „Isabelle, to je tvůj otec,“ odpověděla Maryse. „Můj otec? Ten chlap co od nás odešel, protože nemohl snést fakt, že má postižený dítě?“ Vrtěla Izzy nevěřícně hlavou. „Otec roku, fakt, že jo,“ ušklíbla se a odešla. „Co tu chceš, Roberte?“ Zeptala se Maryse. „Po 17 letech se tu prostě objevíš a čekáš, co?“ Opřela se o futra. „Jsou Alecovy narozeniny,“ odpověděl. „Ty sis vzpomněl? A chceš za to nějakou speciální cenu?“ Protočila Maryse očima. „No dobře. Jeho narozeniny jsou jedním z důvodů, proč jsem přišel.“

„A jaký jsou ty další?“ Chystala se Maryse mu zavřít před nosem. „Slyšel jsem o co se s Andym snažíte. Chci pomoct.“

„To brzo. Nemám zájem. My to s Andym zvládneme sami.“

„Maryse, no tak. Udělal jsem chybu. A chci jí napravit.“ Maryse mu ustoupila ve dveřích. „Fajn. Ale nečekej vřelé uvítání.“

Alec když uviděl, že do místnosti s jeho mamkou vstoupil ještě někdo cizí. Sklopil oči a schoval se za Magnuse. Magnus cítil, jak se Alecovy prsty omotávají kolem jeho paže. „Jenom klid,“ poklepal mu soucitně na hřbet ruky. „Ahoj chlape,“ hrnul se k němu Robert, než ho kdokoliv stačil zastavit. Alec nespokojeně zamručel. „Myslím, že byste měl ustoupit,“ navrhl Magnus Robertovi. „Je to můj syn.“

„Jste pro něj cizí člověk,“ zdůraznil Magnus. „A vy jste kdo?“ Šlehl Robert po Magnusovi pohledem. „Magnus Bane. Vaše žena si mě najala, abych se s Alecem učil. Takže ustupte a dejte Alecovi čas.“ Magnus Aleca objal a konejšil ho. „Už je to v pořádku. Dobře.“ Alec přikývl.

„Tohle je pro tebe,“ podával Robert Alecovi knihu. Alec si jí nejistě vzal a otevřel. Bylo to fotoalbum. „Alec děkuje.“

„Nemáš za co,“ usmál se Robert. „Tvoje matka mi posílala tvoje fotky. Ale myslím, že bys ho měl mít ty.“ Alec listoval albem a pak zvedl hlavu. „Vy...Vy jste Alecův táta?“ Zeptal se. Robert se zastyděl, teď když viděl, co z Aleca vyrostlo, nic na tom nezměnilo, že je jiný. „Ano,“ přikývl Robert. „Já jsem tvůj táta.“

„Proč...Proč...Od mámy, Izzy a Aleca odešel?“ Maryse, která se vrátila s větším balíkem se zarazila. „Mrzí mě to,“ odpověděl Robert. „Netušil jsem, jak se vyrovnat s faktem, že moje dítě je trochu jiné. Teď vidím, že jsi úžasný mladý muž.“ Alec se lehce pousmál. „Zlatíčko, maminka má pro tebe dárek.“ Což přitáhlo Alecovu pozornost jinam. „Hlavně s ní netřes!“ Podala Maryse Alecovi balík. Když si vzpomněla, jak třásl s dárky od Magnuse a Izzy. Alec jí otevřel a vytáhl z ní klec. Vykulil oči. „Zvířátko,“ rozzářil se. „No vlastně dvě,“ pokrčila Marye rameny. „Děkuju, mami.“ Vyhrkl Alec a Maryse objal. Magnus, Izzy i Maryse se zarazili nad Alecovou reakcí. Byla příjemná. „Zlatíčko, mohl by jsi zopakovat, co jsi právě řekl?“ Poprosila ho Maryse. Alec zvedl obočí a zamyslel se. „Alec děkuje. Vždycky si přál zvířátko.“

„Nevadí,“ usmála se Maryse. „K “já“ se dostaneme.“ Alec se na svou matku podíval. „Alec řekl něco špatně?“

„Ne. Vůbec ne, miláčku,“ zavrtěla Maryse hlavou. „Ty jsi mu koupila morčata?“ Zeptal se Robert. „Seš si tím jistá?“

„Alec miluje zvířata. A je zodpovědnej. Pokud mi opravdu chceš pomoct. Tak pojď vedle, naučím tě, co musíš o Alecovi vědět a další detaily naší věci.“

„Už víš, jak jim budeš říkat?“ Zajímalo Magnuse, když spolu s Alecem a Izzy pozorovat morčata pobíhající po kleci. Alec zavrtěl hlavou. „Magnus s Izzy poradí?“

„To víš, že ano,“ přikývla Izzy a vzala morčata do ruky. „Jsou to samec a samička,“ podívala se na Magnuse. „To znamená, že budeš potřebovat. Dívčí a klučičí jméno,“ vrátila se pohledem k Alecovi. „Zoubek a Tlapka,“ pokrčil Alec rameny. „Jak originální,“ ušklíbla se pobaveně Izzy. „Isabelle,“ vrtěl pobaveně Magnus hlavou. „Chcí říct. Moc krásný jména.“