Pomůžu ti - 3. kapitola

Izzy s Alecem vyrazili do parku krmit kachny. Po chvíli se k nim přidali i Izzyini spolužáci Clary a Simon. „Ahoj, vy dva,“ mával na ně Simon. „Ahoj,“ objímala ho Izzy a pak objala Clary. Alec stál opodál a zkoumal špičky svých bot a doufal, že ho Simon s Clary nebudou chtít objímat. Nechtěl, aby na něj někdo sahal. „Alecu, jak se máš chlape?“ Roztáhl Simon ruce. Alec začal couval do zadu. Simon svěsil ruce. „Jak se máš?“ Zopakoval Simon otázku. „Dobře,“ zamumal Alec. „Jak...Jak se má Simon?“ Simon se rozzářil. „Mám se fantasticky. Budeme s kapelou po dlouhý době vystupovat. Měli byste přijít,“ vykládal Simon nadšeně. Alec jeho nadšení nesdílel. „Alec nerad lidi,“ polkl naprázdno. „Přece bys tam nechtěl magora, Lewisi,“ ozvalo se za Simonem pobaveně. Izzy, Simon a Clary se prudce otočili. Byl to Claryin bratr Jonathan. „Jestli je někdo magor, tak seš to ty,“ ušklíbl se Simon. „Dámy, proč si jednou nevyrazíte s pořádnýma chlapama? Lightwood je na hlavu a Lewis není chlap.“

„Alec je víc chlap, jak ty!“ Ušklíbla se Clary. „Ty mu nesaháš ani po kotníky, brácha.“ Jonathan protočil očima. „Jdeme Sebe, když chtějí ztrácet čas s magorem a slečinkou.“

„Najdeme si lepší, společnost.,“ ušklíbl se Sebastian. „Vy si to užijte s mateřskou školkou, dámy.“ Izzy s Clary zavrtěly hlavou. „Idioti!“ Pak se Izzy otočila na Aleca. „Ne, že budeš opakovat co jsi tady slyšel.“

„Alec to opakovat nebude. Ale Izzy...Co je...Co je to magor a idiot?“ Izzy si s úsměvem povzdechla. „To jsou moc ošklivý slova a takovej chytrej kluk jako ty je určitě nechce opakovat.“

Magnus s přepravní klecí vešel do domu. „Ahoj, Alec je u sebe?“ Kývl Izzy na pozdrav. „Jo je u sebe,“ přikývla. „Ukaž,“ nakoukla do klece. „Ten je rozkošnej,“ rozplývala se nad kocourkem Izzy. „Alec bude nadšený.“ Magnus zaklepal na Alecův pokoj. „Ahoj, můžeme?“ Strčil hlavu dovnitř. Alec vykoukl zpoza knihy. „Magnusi, ahoj!“ Roztáhl pusu do úsměvu. „Někdo by tě rád poznal.“ Magnus mohl vidět paniku v Alecových očích. „Je malej, chlupatej a rozkošnej.“ Alec překvapením vykulil oči. 

Magnus postavil klec na zem, otevřel jí a vyndal z ní kocoura. „Kočička!“ Rozšířily se Alecovi oči nadšením. „Kocourek,“ opravil ho Magnus s úsměvem. „Alexandře, seznam se s Předsedou Mňau,“ položil mu Magnus kočku do klína. „Je krásný,“ pohladil ho Alec po srsti. „Alec děkuje,“ drbal Alec kocoura pod krkem a ten začal příst.“

„To nic není,“ mávl nad tím Magnus rukou. „Vypadá to, že tě má rád.“ Alec se pousmál. „Alecovi se taky líbí.“ Předseda chvíli očuchávat peřinu načež zalezl zpátky do bedýnky. „Mohl....Mohl by ho Alec ještě někdy vidět?“ Zajímal se Alec. „Kdykoliv, budeš chtít,“ slíbil Magnus.

Maryse přišla domů. Po všech jednáních toho měla akorát plný zuby, nechápala jak lidi mohou být tak plní nenávisti. „Je všechno v pořádku?“ Zajímali se Magnus s Izzy. „Ne. Jsou to ignoranti,“ povzdechla si Maryse. „Zamítli vám to?“ Zeptala se Izzy. „Zatím ne. Ale asi se k tomu schyluje.“ Vešla do kuchyně, kde našla Aleca, jak si kreslí. „Ahoj zlatíčko,“ políbila ho do vlasů. Alec sebou pod dotekem cukl. „Já vůbec nechápu, jak můžou,“ rozčilovala se Izzy. „Ty s Alecem by neublížili ani mouše.“ Alec při svém jméně zvedl hlavu. „Proč by měl Alec ubližovat mouše, Izzy?“ Zajímalo ho. „To se jenom tak říká, bobku,“ posadila se vedle něj. „Znamená to, že jsi dobrý člověk.“

Magnus na Aleca čekal před školou, když mu zazvonil telefon. Na dispeleji stálo Maryse. „Ano?“ Přijal Magnus hovor. Jsem trochu v krizové situaci a potřebovala bych poradit. „O co jde?“ Zajímal se Magnus. Alec bude mít za deset dní narozeniny. Vůbec netuším, co mu koupit.„Vlastně jsem se nikdy nezeptal, když tak miluje zvířata, proč jste mu nekoupili mazlíčka?“ Nadhodil Magnus. Ne,že bych Alecovi nevěřila. Ale pes je velká zodpovědnost.... „Nemyslím, psa nebo kočku,“ přerušil Maryse Magnus. „Něco menšího, pak by se vidělo. Křeček nebo morče.“ To není špatný nápad, Magnusi.„Budu muset končit. Nerad bych, aby něco z našeho hovoru zachytil.“ Tomu rozumím. Máte nějaký plány?„Ani ne,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Uvidíme, co bude.“ Rozloučil se Magnus a zavěsil. „Ahoj Alexandře,“ usmíval se Magnus. „Magnusi, ahoj,“ zamířil k němu Alec. „Co kdybychom si dali věci k vám domů a pak se šli projít?“ Alec přikývl. „Alec se rád projde s Magnusem.“ Magnus se zarazil, bylo jasné, že Alec nechápe, že to co právě řekl, vyznělo trochu jinak.