Pomůžu ti - 2. kapitola

Alec podal Magnusovi desky a couvl dozadu. Magnus je položil na stůl a začal v nich listovat. Alec byl talentovaný mladý muž. Magnus byl jeho talentem ohromený. „Alecu, kdo je tohle?“ Vytáhl Magnus obrázek mladé ženy. „Iz...Izzy, odpověděl Alec. „To je tvoje sestra, nemám pravdu?“ Alec přikývl. „Co se ti ještě líbí, kromě malování?“ Snažil se Magnus zapojit Aleca do hovoru. Alec se kousl do rtu a ukázal na knihovnu. „Rád čteš? To já taky, co máš rád?“ Alec vytáhl z knihovny jednu knihu a položil jí před Magnuse. „Harry Potter? Opravdu?“

„A ještě...hudba. Uklidňuje Aleca,“ sklopil Alec oči. „A ještě něco?“ Vyzvídal Magnus. „Alec miluje zvířátka,“ ozval se ženský hlas ode dveří. Magnus zvedl hlavu a uviděl mladou ženu podobnou Maryse Lightwoodové. „Hádám, že budeš Isabelle,“ usmál se Magnus. „Jo a ty jsi?“

„Magnus Bane, vaše matka si mě najala, abych tu dělal Alecovi společnost.“

„Ráda tě poznávám, Magnusi. Ale nevím, jestli ti tenhle stydlín něco řekne,“ usmála se. „Občas i jo,“ přikývl Magnus. „Magnus taky rád zvířátka?“ Izzy s Magnusem se překvapeně otočili. „Taky. Doma dokonce mám kocoura.“ Odpověděl Magnus.

Maryse s Andrewem seděli v zasedací místnosti radnice. „Mám tu před sebou stavební plány stacionáře pro lidi s poruchou autistického spektra,“ zahájila detabatu starostka Jia Penhallow. „Maryse a Andrew do toho dali všechno a je teď na nás to projednat.“

„Není o čem jednat,“ zvedl se radní Valentine Morgenstern. „Ti blázni tady nemají, co dělat.“ Maryse bolestivě zavřela oči. „Autisti jsou mnohem chytřejší, než si myslíš,“ zvedl se Andrew. „Chytřejší možná, ale jsou nebezpeční sobě a okolí,“ přidal se k Valentinovi další. „A to je argument proti čemu?“ Ušklíbl se Andrew. „Víte, jak by to vypadlo, kdybychom je shromáždili na jedno místo? A ještě je uhlídat.“ Maryse zavrtěla hlavou. „Ne všichni jsou stejní. Ke každému se musí přistupovat individuálně. A od toho jsou sociální pracovníci, speciální pedagogové a další.“ Valentine se ušklíbl. „Není to tak dávno, co ten tvůj v zápalu vzteku rozbil skleněnou vitrínu.“ Maryse protočila očima. „Za prvé to je 16 let a za druhý, jsme se naučili výkyvy vzteku ovládat.“ Jia debatu uťala. „Dáme hlasovat. Kdo je pro stavbu?“ Valentine zvedl překvapeně obočí. „Asmodee?“ Asmodeus Bane se podíval na Valentina. „Čemu se divíš? Můj kluk s nima pracuje a já jen souhlasím s Maryse. Když se s nimi pracuje, jsou naprosto neškodní.“ Valentine zavrtěl hlavou. „S partou bláznů.“ Imogene mezitím spočítala hlasy. „A kdo je proti?“ Vyzvala radní Jia. Maryse s Andrewem bolestivě zavřeli oči, když záporných hlasů byla většina.

„Maryse,“ zastavila jí Jia. „Nezoufejte, nic není ztraceno. Jsme teprve na začátku.“ Maryse přikývla. „Chtěla bych je vidět v naší kůži.“ Jia přikývla. „Nikdo z nich si neumí představit, čím ty a Andrew denně musíte procházet.“

„Magnus má kočičku?“ Rozšířily se Alecovi oči. „Mohl...Mohl...By jí Alec vidět?“ Izzy se musela nad bratrovým nadšením usmát. „Klidně jí příště vezmu s sebou, jestli chceš,“ pokrčil Magnus rameny. Alecovy oči se rozzářili a nadšeně přikývl. „Myslím, že jsi právě vyhrál jackpot,“ usmála se Izzy a otočila se na Magnuse. „Proč myslíš?“ Nechápal Magnus. „Alec k sobě nikdy nikoho tak rychle nepustil jako tebe. Jak to děláš?“ Zajímalo Izzy. „Tak to ti neřeknu,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Asi kouzlo osobnosti,“ ušklíbla se Izzy.

„Tak jak to šlo?“ Zajímalo Maryse, když přišla domů. „Ku podivu dobře. Jasně ze začátku byl ještě plachej. Zkoušel jsem ho rozpovídat. Dostali jsme se k jednoslovným odpovědím. Pak se vrátila vaše dcera, tak to šlo trochu líp,“ pokrčil Magnus rameny. „Magnus si Aleca získal tím, že mu řekl, že má doma kočku,“ nakoukla Izzy do chodby. „A jéje,“ zasmála se Maryse. „A dokonce mu slíbil, že jí příště přinese,“ doplnila Izzy. „Tak to jsi vyhrál, Bane. V čem tkví to tajemství?“ Zajímalo Maryse. „Taky jsem se ptala,“ přisedla si k nim Izzy. „Nechtěl to prozradit.“ Magnus jen pokrčil rameny. „To je tajemství.“