Polibek pod jmelím (Dreamling)

Sen vešel do The New Inn, Hob na něj od zadního stolu zamával. „Můj příteli.“

„Ahoj Hobe,“ posadil se Sen naproti němu.

„Chyběl jsi mi,“ usmíval se Hob.

„Myslíš, těch pár hodin, co jsi opustil Snění?“ Zeptal se pobaveně Sen.

„Vypadalo to věčnost,“ pokrčil Hob rameny.

„Říká, někdo kdo tu věčnost chtěl.“

„Hej!“ Ohradil se Hob. „Tak si radši objednáme, ne?“

„Nejsem proti,“ přikývl Sen.

***

V The New Inn vládla uvolněná vánoční nálada. Z rádia na baru se linuli vánoční písně. Všude kolem panovala uvolněná konverzace. Hob hleděl, do Snových očí a usmíval se.

„Na co myslíš, Hobe Gadlingu?“

„Přemýšlím, jestli tě můžu políbit. Abys mi nezmizel, jak v roce 1889.“

„Tak to zkus,“ podíval se na něj vyzývavě Sen. „A věřím, že vy lidé, máme na Vánoce takovou tradici, ne?“ Nad jejich hlavami se objevilo jmelí. Hob se usmál a naklonil se přes stůl a Morphea políbil.

***

„Matthew, co se stalo?! Je něco špatně?!“ Zajímala se Lucienne, když se havran vrátil do Snění. „Právě naopak,“ odpověděl Matthew. „Hob Gadling právě políbil šéfa.“