Polibek pod jmelím

Vysoká škola Alicante pořádala vánoční večírek. Magnus a jeho přátelé postávali u švédských stolů a upíjeli z punče. A sem tam uzobávali z pohoštění.

Magnus se vracel z toalet, kam si musel odskočit, když při vstupu do učebny do někoho vrazil. „Omlouvám se,“ zvedl hlavu a omluvně se usmál. „Nic se nestalo,“ odpověděl vysoký, černovlasý mladý muž s nádhernýma lískovýma očima. Magnusovi poklesla brada. Chtěl něco říct, když dav začal skandovat. „Pusa! Pusa!“ Magnus i Alec zvedli oči. Nad jejich hlavami viselo jmelí. „To nejde,“ otočil se Magnus na spolužáky. „Nežvaň a dej mu pusu,“ protočil očima Ragnor. Alec i Magnus pokrčili rameny a spojily jejich rty. „To to trvalo,“ ušklíbl se Ragnor.

„Jsem Magnus,“ představil se Magnus. „Alec,“ usmál se Alec. „Můžu tě pozvat na drink?“ Chopil se Magnus příležitosti. „Budu rád,“ přikývl Alec.