Otec a dcera 1/2

Alec potichu vešel do domu, odložil bundu. Z pokoje na konci chodby se linulo světlo, opatrně otevřel dveře a vklouzl dovnitř.

Izzy zvedla hlavu, kývla bratrovi na pozdrav a usmála se. „Pojď,“ chytila ho za ruku a vystrčila ho z pokoje. „Před chvílí usnula.“

„Děkuju, Izzy,“ usmál se vděčně Alec. „Kdykoliv brácha,“ přikývla Izzy. „Mám zítra volno. Nějaké nápady, jak bychom ho mohli strávit?“

„Hlavně spolu,“ ušklíbla se Izzy, zatímco se oblékala. „Teta Izzy je fajn. Ale potřebuje i tátu.“

„Já vím, Iz,“ sklopil Alec oči. „Měj se brácha a hezky si to zítra užijte.“

„Taky se měj. A pokusím se udělat to nejlepší, co dokážu.“

„Ty to zvládneš,“ poplácala ho Izzy po rameni.

Michelle se probudila a podívala se na budík vedle na stolečku. Bylo půl deváté, vyklouzla z postele a vydala se do kuchyně. Místo tety Isabelle se ale v kuchyni otáčel její táta. „Tatí!“ Alec se otočil a usmála. „Michelle, andílku!“ Vzal jí do náruče. „Už jsi velká holka, už tě nemůžu takhle tahat.“

„Je mi osm,“ našpulila rty, takže vypadala jako Alecova přesná kopie. „Ano. A za měsíc ti bude devět. Táta už taky není nejmladší,“ políbil jí na tvář. „Tak pojď nasnídáme se.“

„Ty dneska nejdeš do práce?“ Zajímala se Michelle, když skládala nádobí do myčky. „Ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Dneska jsme to jenom ty a já.“

„To je super!“ Skočila mu do klína. „Jo, řekl jsem padouchům, aby dneska nezlobili, že chci být se svou princeznou.“

„Takže si budeme celý den hrát?“

„Cokoliv budeš chtít,“ líbl jí Alec na kořen nosu.

Michelle si hrála s dětmi na hřišti, zatímco Alec jí z lavičky s úsměvem pozoroval. „Máte hezkou dcerku,“ posadila se vedle něj mladá žena. „Děkuji,“ pousmál se. No nazdar! Chtělo se mu bouchat hlavou do země. „Zdá se, že si naše holky rozumějí,“ poukázala na fakt, že si Michelle hrála s holčičkou s blonďatými culíčky. „Taky jsem na Susan zůstala sama.“

„Já pro Michelle maminku nehledám, promiňte!“ Usmál se omluvně Alec. Zvedl se a odešel pryč. „Michelle, andílku co bys řekla zmrzlině?“

„Ano!“ Vykřikla nadšeně. „Tak pojď.“ Chytila se ho za ruku a společně došli k nejbližší cukrárně.

Alec otevřel dveře a vpustil dovnitř svojí rodinu. „Ahoj, už vás čekáme,“ usmíval se Alec. „Já věřím, že hlavně malá princezna je zvědavá na dárky,“ kývl hlavou Robert. „Hlavně jestli jí zas Alec nekoupil policejní stanici,“ rýpl si Jace. „To jí byly tři roky, Jacei. Děkuju pěkně,“ protočil Alec očima. „Babí! Dědo!“ Prohnala se kolem Aleca Michelle a objímala prarodiče. „Tady jí máme naší oslavenkyni!“ Vzal jí Robert do náruče. „Taky už je pěkně těžká.“

„To jsem říkal tuhle taky. Že už nemůžu nosit, protože je velká holka,“ otočil se Alec na svého tátu.

Alec se šťastným úsměvem na tváři pozoroval radost v očích své dcery, když rozbalovala dárky. „Dort! Dort!“ Začal skandovat Simon. „Sklapni, Lewisi!“ Doporučil mu Alec. „Dá si k němu někdo kafe?“ Zajímala se Maryse. Když Maryse zmizela v kuchyni rozezvonil se Alecovi telefon. „Lightwood,“ přijal okamžitě hovor. „Cože jste? Jistě....Budu tam za patnáct minut.“ A zavěsil. „Jacei, musíme jít. Přihlásil se nám jeden ze svědků toho přepadení.“ Jace přikývl a začal se oblékat. „Michelle, broučku,“ přidřepl si Alec k dceři. „Musím teď na chvíli odejít....“

„Ale slíbil jsi, že budeš doma,“ našpulila rty. „Já vím, ale tohle je důležité.“

„Ty jsi to slibil!“ Zvedla se Michelle a utekla do svého pokoje. „Co se tu stalo?“ Nechápala Maryse. „Musíme s Jacem na chvíli odejít. Nevzala to dobře,“ kývl Alec ke dveřím pokoje Michelle.

Maryse s talířkem vstoupila do pokoje své vnučky a posadila se na okraj postele. „Zachránila jsem pro tebe kousek dortu,“ položila jí ruku na rameno, ale Michelle se jí vyvlekla. „Já vím, holčičko. Já vím.“

„Nikdy tady není!“ Obrátila se Michelle směrem k Maryse. „Pomalu ho ani nevidím. Odchází dřív než vstávám a vrací se pozdě večer, když už spím.“

„Michelle, věř mi, že ho to mrzí. Chtěl by tu být s tebou, ale už holt má takovou práci náročnou.“ Maryse přistrčila talířek k Michelle. „Dáme si ten dort, ne? Táta pak může litovat, že tu nebyl a přišel o něj.“ Michelle přikývla. „Já vím, že si myslíš, že mu na tobě nezáleží,“ začala Maryse. „Ale to není pravda. Miluje tě. Miluje tě, víc než cokoliv jiného.“

„Dává to zajímavě najevo,“ trhla Michelle rameny. „Alec nikdy nebyl s lidmi dobrý. Když poznal Richarda zlomilo se to.“

„Co se stalo s mým tátou?“ Zeptala se Michelle. Alec jí nikdy nic neřekl, odmítal se o tom bavit. „Byl nemocný“ odpověděla Maryse. „Hodně. Bylo ti tehdy pět.Rick měl rakovinu a lékaři na ní přišli pozdě.“

„Vzpomínám si, že táta chodil do nemocnice a jednoho dne se vrátil a plakal. Řekl mi, že tatínek je v nebíčku a že se na nás kouká.“

„Jen dej tátovi trochu času, přijde na to sám. Že potřebujete jeden druhého,“ pocuchala jí Maryse ve vlasech.

Alec přišel domů. Maryse zrovna vyšla z kuchyně. „Měli byste si promluvit,“ prohlásila bez pozdravu. „Já vím, mami.“ Přikývl. A zamířil k Michelle do pokoje. „Můžu, zlato?“ Dívka zvedla hlavu od knížky a přikývla. Alec vešel do pokoje a přilehl si k Michelle. Nastalo dlouhé a trapné ticho. „Mrzí mě to, srdíčko,“ prolomil Alec ticho. „Vím, že sis to takhle nikdy nepředstavovala. Takhle jsem to nechtěl ani já.“ Díval se na vzor na peřině. „Bylo by to jiný, kdyby žil táta?“ Zeptala se Michelle. „Bylo,“ odpověděl Alec. „Slíbil jsem jemu i sobě, že se o tebe postarám a podělal jsem to. Místo toho, jsem se ponořil do práce. Ztracený roky už nám nikdo nevrátí.“

„Chtěla jsem se na tebe zlobit, ale vím, že za to nemůžeš.“

„Měla bys právo se zlobit,“ přitáhl si jí k sobě. „Můžeš mi to vynahradit.“

„Řekni si, co bys chtěla, princezno?“

„Půjdeme zítra do zoo?“ Navrhla Michelle. „Tvé přání je mi rozkazem, má paní.“ Opatrně odložil knížku na noční stolek a začal Michelle lechtat. „Nééé! Tatííí! Přestaň! Smála se.

Michelle s Alecem si výlet do zoo užili. „ Co kdybych si až budeš mít prázdniny vzal dlouhou dovolenou a jeli bychom někam? Jenom my dva?“ Navrhl Alec cestou domů. „To bude skvělý!“ Zaradovala se Michelle. „Někam do divočiny, kde nebude signál,“ mrkl na ní Alec. Alec zastavil na semaforu a vyčkával na zelenou. „To bys vážně udělal?“ Vykulila Michelle překvapeně oči. „Proč ne,“ pokrčil Alec rameny. „Uděláme si hezký společný chvilky.“ Blikla zelená a Alec se rozjel. V tom se do křižovatky vyřítilo další auto a z boku narazilo do Aleca s Michelle. Alec narazil hlavou do okýnka. „Michelle!“ Vydechl, když viděl, že se nehýbe. „MICHELLE!“ A pak tma.

Maryse Lightwoodová v závěsu se svým manželem a třemi dětmi vešla do nemocnice. „Kde najdu Alexandera a Michelle Lightwoodovi?“ Zeptala se roztřeseným hlasem. Stále se nevzpamatovala ze zprávy, že její syn a vnučka měli nehodu. Sestra na informacích je ochotně navigovala.

Alec otevřel oči, k jeho uším dolehlo otravné pípání. Nemocnice..Co se....Michelle! Vystřelil do sedu. „Pomalu! Pomalu!“ Tlačily ho něčí ruce zpátky na lůžko. „Kde je moje dcera?!“ Střelil po sestře pohledem. „V první řadě se uklidněte!“

„Já jsem klidný! Jen chci vědět, kde je moje dcera!“ Opáčil Alec. „Vaše dcera je v dobrých rukách.“

„Chci jí vidět!“

„To není dobrý nápad. Nejste...!“

„Na to vám kašlu!“ Šlehl po ní pohledem. „Pane Lightwoode, já vám rozumím. Jen nejste ještě ve stavu, abyste mohl vstát z postele.“ Dveře se otevřely a dovnitř vešla Maryse a zbytek Lightwoodových. „Alecu!“ Vykřikla Maryse. „Ahoj mami,“ pokusil se o úsměv. „Měla jsem strach, chlapečku můj!“ Objala ho. „Je mi fajn,“ pokrčil rameny. „Bylo by mi ještě líp, kdybych mohl vidět svojí malou princeznu,“ šlehl pohledem po sestře. „Nejste...“

„Já vím,“ trhl rameny. „A co vozík? Můžeme ho tam vzít....“ Navrhl Jace. „To by šlo,“ přikývla sestra a odešla pro vozík.

Michelle otevřela oči. „Ahoj,“ usmíval se na ní sympatický doktor. „Jsem rád, že jsi vzhůru.“

„Co se stalo?“ Zeptala se. „Měla jsi nehodu. Do auta, kde jsi jela se svým tátou narazilo jiné auto.“ Vysvětloval doktor. „Kde je můj táta?“ Zajímalo Michelle. „Právě nám volali, že se probudil a ptal se po tobě,“ usmál se doktor. „Chtěl tě vidět. Myslím, že by ho nezastavilo, ani kdyby ho k posteli přivázali,“ ušklíbl se doktor. „Tak to máte zatracenou pravdu, doktore,“ ozvalo se ode dveří pobaveně. „Tatí!“ Vyjekla nadšeně Michelle. „Srdíčko moje,“ dojel Alec k posteli. „Ty jsi zraněný?“

„Ne, andílku. Jsem v křesle, protože ještě nejsem dost silný na to, abych sem došel po svých.“

Alec s doktorem vyšli na chodbu. „Bude v pořádku?“ Strachoval se Alec. „V naprostém, pane Lightwoode,“ ujistil ho doktor. „Prosím, říkejte mi Alecu. Pan Lightwood to zní jako byste oslovoval mého otce.“

„V tom případě, já jsem Magnus,“ přijal doktor nabízenou ruku.

Aleca s Michelle po týdnu propustili z nemocnice. „Tak co prcku, těšíš se? Celý týden jenom ty a já? Budeme se jen válet a koukat na pohádky.“

„Zůstaneš doma?“ Zeptala se s vykulenýma očima Michelle. „Ještě pár dní ano.“ Luke by mě zabil, kdybych se objevil v kanceláři.

Alec s Michelle vstoupili do kavárny, kde už na ně od zadního stolku mávali Jace, Izzy, Clary a Simon. Alec se usmál a přesunuli se za nimi. „Nazdar lidi,“ ušklíbl se. „Nazdar marodi, jak žijete?“ Oplatil mu Simon. „No žijeme, viď prcku,“ otočil se Alec na Michelle, která už si s nadšením četla v nápojovým lístku. „Zavřel bych ho až by zčernal, hovado!“

„Luke se o to postaral,“ prozradila Alecovi Clary. „Měl jsi vidět bílej obličej toho řidiče, když se dozvěděl, že to narval do policajta.“

„Věřím, že nejásal,“ ušklíbl se Alec. „To rozhodně ne,“ zavrtěl Jace hlavou. „Alecu, ráda tě vidím. Když jsem se dozvěděla, co se vám stalo. Měla jsem strach.“ Došla k jejich stolku číšnice Maia. „Ahoj Maio, jsme oba v pohodě. Ale sranda to fakt nebyla,“ odpověděl Alec. „Tak co si dáte?“

„Myško, co si dáš?“ Oslovil Alec Michelle. „Horkou čokoládu.“

„A mě přines kafe. Černý.“

„Já vím,“ usmála se Maia a odešla.

„Omluvte mě,“ zvedl se Alec od stolku. Ve dveřích toalet se srazil s doktorem, který pečoval o Michelle. „Alexandře, to je mi překvapení,“ usmíval se Magnus. „Ahoj Magnusi,“ oplatil mu úsměv Alec. „Jak se máte?“

„Skvěle. Oba,“ odpověděl Alec. „Michelle si nemůže vynachválit válení se doma.“

„To věřím,“ přikývl Magnus. „Hlavně má doma tátu.“ Alecovi spadl úsměv. „Měla povídavou, co?“ Nadhodil. „Trošku,“ připustil Magnus. „Co ti řekla, proboha?“ Zhrozil se Alec. „Že po té co její druhý táta umřel ses uzavřel do sebe a ponořil ses do práce.“

„Já jí roztrhnu jako hada,“ podíval se Alec směrem ke stolu, kde seděla Michelle a jeho rodina. „Ale v podstatě si nevymýšlí. A to je to co mě mrzí nejvíc,“ povzdechl si Alec. „Jenže ty tři roky už nám nikdo nevrátí.“

„Máš ještě chvíli čas na nápravu, než se dostane do puberty a bude mít jiné zájmy,“ pokrčil Magnus rameny. „Máš pravdu,“ usmál se Alec. „Nešel bys někdy na skleničku?“ Zeptal se Magnus. „Jo jasně,“ přikývl Alec. „Tak mi dej svoje číslo. Zavolám ti.“

„Co to bylo?“ Zeptal se Jace, když se Alec vrátil ke stolu. „To byl doktor co ošetřoval Michelle. Plus mě pozval na skleničku.“

„Tak to vypadá Michelle, že ti táta našel novýho tatínka,“ ušklíbla se Izzy. „Sklapni, Izzy!“ zavrčel Alec. „Jako bys jí neznal,“ rýpl si Jace. „Ta už slyší svatební zvony.“

„S váma tak někam vyrazit,“ protočil Alec očima.

Alec vstoupil do baru s názvem Hunter´s Moon, chvilku se rozhlížel a pak si všiml jak na něj od baru mává Magnus. Alec se usmál a vydal se k němu. „Ahoj,“

„Ahoj Alexandře,“ usmál se Magnus. „Co si dáš?“

„Pivo,“ odpověděl Alec. „Tak co ti ta moje princezna nestačila vykecat?“ Zeptal se Alec s pobaveným výrazem ve tváři. „No mám pocit, že nezmínila tvoje číslo bot,“ pokrčil Magnus rameny. „Ach bože,“ povzdechl si Alec. „Ale rád bych slyšel tvojí verzi,“ usrkl Magnus z martini. „V podstatě asi není co vykládat, když malá Šehrezáda všechno vykecala. S Rikem jsme se poznali na studiích, dali jsme se dohromady a nastoupili jsme na stejnou stanici. Po dvou letech jsme si adoptovali Michelle. Byly jí tehdy tři roky. Když jí bylo pět našli Rikovi nádor, bohužel pozdě. Léčba nezabírala a on zemřel. Neuměl jsem se s jeho ztrátou vyrovnat, natož pak pomoct to překonat pětiletýmu dítěti. A tak to dopadlo, jak to dopadlo.“

„To mě mrzí, Alexandře. Chápu, že to pro tebe muselo být těžké.“

„Bylo. O to horší to bylo pro Michelle. Nepřišla o jednoho, ale hned o dva,“ sklopil Alec očima. „Nemůžeš za to,“ konejšil Aleca Magnus. „Důležité je, že se snažíš. Snažíš se dělat všechno pro to, abys to Michelle vynahradil.“

„Děkuju,“ pousmál se Alec.

Magnus miloval i společné výlety s Michelle. Zoo, dětská hřiště, procházky Central Parkem. . Čím víc se s Alecem a Michelle sbližovat, tím víc si uvědomoval, že je nikdy nechce nechat odejít. „Miluji tě,“ zašeptal Magnus Alecovi, když vedle sebe leželi. „Taky tě miluji,“ otočil se k němu Alec, usmál se a natáhl se pro polibek. „Myslím, že s tebou jsem po dlouhé době zase šťastný.“

„Vím, že ho nemůžu nahradit,“ sklopil Magnus oči. „Nechci, abys Ricka nahrazoval,“ odpověděl Alec a pohladil Magnuse po tváři. „Každý jste jiný. Nechci, aby sis připadal jako něčí náhrada, protože nejsi ničí náhrada, Magnusi. To co prožívám s tebou, je něco úplně jiného.“

Alec, Magnus a Michelle společně posnídali. „Ty máš dneska volno jsi říkal?“ Zeptal se Alec Magnuse, zatímco upil kávy. „Jo proč?“ Odpověděl Magnus. „Zkusím se urvat dneska dřív a mohli bychom něco podniknout. Mohl bych si vzít na víkend volno a někam bychom vyjeli. Mimo New York.“

„To by bylo skvělý!“ Souhlasili Magnus s Michelle. „Michelle, nezlob Magnuse. Já jdu pracovat,“ zvedl se Alec od stolu.

Alec vešel na stanici. „Ahoj Clary,“ kývl hlavou na pozdrav sekretářce, přítelkyni svého bratra a dceři šéfa v jedné osobě. „Ahoj Alecu,“ oplatila mu pozdrav s úsměvem. Den probíhal, docela klidně. „Tak co?“ Naklonil se k němu Jace. „Nějaké plány?“

„Jo, něco podnikneme s Magnusem a Michelle,“ přikývl Alec. „Věřím, že si to užijete.“ V tu chvíli, do kanceláře přišel Luke. „Ve městě byl vyhlášen poplach, všichni do akce.“ Všichni se začali zvedat. „Alecu, ty ne! Mám pro tebe jinou práci,“ zarazil ho Luke.

Alec s Clary rovnali ve skladu kartotéku. „Nechápu, jak v tom někdo může udělat takovej binec,“ protočil Alec očima. „To jsme dva,“ ušklíbla se Clary. „Věřím, že bys radši honil padoucha.“

„To si piš,“ mrkl na ní. „Ale občas je dobrý udělat, nudnou práci.“ Clary ho se smíchem praštila do ramena. „Chceš kafe?“ Zeptala se. „Dám si, díky.“

Když se Clary dlouho nevracela, Alecovi to začalo být divný. A vydal se za ní. Vešel do kanceláři a ztuhnul nad Clary stál zrzek a o něčem se spolu dohadovali. „Seš tu sama sestřičko, nikdo z tvých kamarádů policajtů ti nepomůže,“ ušklíbl se. „Všichni jsou u planého poplachu.“

„Cos udělal?“ Zeptala se Clary roztřeseným hlasem. „Jen jsem tvoje kamarádíčky trochu zaměstnal. Až na přijdou na to, že to byl jen planý poplach bude už pozdě,“ ušklíbl se Jonathan. „Co chceš?“ Zeptala se Clary. „Dostat z basy svýho komplice Sebastiana,“ odpověděl. Jonathan Morgenstern, došlo Alecovi. Spolu se Sebastianem Verlacem udělali největší loupež na poslední roky. „To se ti nepodaří,“ odvětila Clary. „No,“ ušklíbl se Jonathan. „Řekl bych, že s rukojmí se mi podaří co chci.“

„To nechceš,“ vrtěla hlavou vyděšeně Clary. „Řekl bych, že chci,“ usmál se šíleně Jonathan. „Ruce nahoru a otoč se, tak abych na ně viděl!“Mířil Alec na Jonathana služební zbraní. Jonathan se otočil. „Já myslel, že jsi tu sama, ségra. A on je tu i Lightwood, to je příjemné překvapení.“

„Sklapni!“ Protočil Alec očima. „Já chápu, že si myslíte, že si zasloužíme být za mřížemi, ale odseděli jsme si dost, takže...?“

„Dobrej pokus,“ ušklíbl se Alec. „Budeme sekat latinu.“

„Zrovna tobě budu věřit,“ nepřestával na něj Alec mířit zbraní. „Ségře věříš.“

„Clary je moje kamarádka a kolegyně. Zatímco ty jsi největší parchant stejně jako tvůj táta.“

„Ani slovo o mým tátovi!“ zavrčel Jonathan. Valentine Morgenstern, otec Clary a Jonathana, byl největší zvíře v new yorkském podsvětí. Minulý čas je tam správně, jedna akce mu nevyšla a on teď seděl ve věznici s nejvyšší ostrahou. „Zašili jste ho do basy, svině chlupatý,“ prskal Jonathan. „Můžeme to vyřešit v klidu?“ Zkusila to Clary. „Když mi pustíte mýho kámoše z basy,“ ušklíbl se Jonathan. „To se fakt nestane,“ zavrtěl Alec hlavou. „Chtěl jsem to zkusit po dobrým,“ pokrčil Jonathan rameny. „Ale s váma to po dobrým nejde,“ ušklíbl se. Než se Alec s Clary nadáli, držel jí Jonathan pod krkem a ke kůži na krku jí držel nůž na dopisy. „Hele, v klidu! V klidu!“ Dal Alec zbraň dolů. „Hodnej policajt a teď tu bouchačku polož na zem. Netušil jsem, že budu muset řešit takovouhle komplikaci, když jsem ten planej poplach vymýšlel.“

„Planej poplach?“ Zeptali se Alec s Clary současně. „No jistě, chtěl jem mít kancl volnej jen pro sebe a ségru. Nechtěl jsem tu mít ještě teplý křoví.“

„Já ti dám teplý křoví, ty hajzle!“ Zavrčel Alec a vrhl se po Jonathanovi, na to ale Jonathan přesně čekal. Pustil Clary a vyhnul se Alecovýmu výpadu a sebral Alecovu zbraň z podlahy. „A kdo je teď ve výhodě?“ Ušklíbl se. „Do háje!“ Zaklel Alec. „Sekretářka a policajt, pěkný rukojmí. Takže Lightwoode, ta pouta co se ti houpají u pasu.“

„Zapomeň!“

„Dělej!“ Zmáčkl kohoutek. „Fajn!“ Odepnul si je od pasu a hodil je Jonathanovi. „Ty sem pojď taky.“

„Já?“ Zeptal se Alec. „Jo ty. Seš mi k ničemu, ségru alespoň pořebuju.“ Alec tušil, co chce Jonathan udělat a chtěl mu zkroutit ruce za záda. Jonathan výpad čekal. „Hezký pokus,“ přitiskl Alecovi zbraň ke spánku. „Teď buď hodnej policajt a nech se připoutat k topení.“

„Děláš si prdel?“ Protočil Alec očima. Jonathan ho místo odpovědi praštil pěstí do obličeje. „Jonathane!“ Vyjekla Clary. „Tohle jsem chtěl udělat už dávno,“ ulevil si Jonathan. „Buď si sedneš nebo tě zastřelím.“ Michelle, mysli na Michelle, Alecu! Všechno bude v pořádku! Všechno!„Vyhráls!“

„Vidíš, že to jde!“ Natlačil Aleca k zemi a ruce mu pouty připoutal k topení. „Plán B začíná!“ Ušklíbl se Jonathan. „Co tak koukáš, Clary?“ Otočil se na svou sestru. „To ho tam takhle necháš?“

„Jo nechám. Mám teď jiný věci na práci.“

Policie dojela na místo, kde byl nahlášen poplach a tam nic nebylo. „Někdo nás vypekl!“ Bouchl Jace do volantu. „Kdo a proč?“ Podíval se na Jace Luke. „To zjistíme,“ ujistil Jace Luke. „Clary a Alec!“ Došlo Jaceovi a zhrozeně se podíval na Luka. „Do hajzlu! Bude lepší, když bude mít Alec věci pod kontrolou než se tam dostaneme.“