O lžičkách a opuštěných domech

Alec, Jace, Clary, Izzy a Magnus vstoupili do opuštěného domu. Už ho několik let nikdo nepoužíval, podle místního Institutu byl prokletý a oni sami si nevěděli rady. Tak jim Spolek poslal posily. Zdější Institut neměl s Podsvěťany dobré vztahy, aby si na pomoc přizvali čaroděje.

„Rozdělíme se. Clary s Izzy pohledají přízemí. A my tři půjdeme do patra,“ navrhl Alec. „Kdyby se něco šustlo, dáme vám vědět,“ přikývla Izzy. S dýkami a bičem v pohotovasti se obě vydaly prohledat přízemí. Bylo to až děsivé, závěsy byly potrhané, někde v oknech chyběly úplně, některá okna byla vybitá a byla zatlučená prkny, skrz které profukoval vítr. Nábytek byl zpřevracen a některých kusům chyběly nohy. Kusy rozbitého nádobí se válely po podlaze, společně se střepy z rozbitého kredence. Koberec byl zanesený prachem a v některých místech chyběl úplně. Parkety pod kroky Izzy a Clary občas zaskřípaly. Clary otevřela další dveře a obě vešly dovnitř. Byl ve stejném stavu, jako všechny ostatní pokoje. Za jejich zády se ozvaly kroky. Obě se otočily v naději, že kluci něco našly. Za nimi však nestál Jace, Alec ani Magnus.

„Zřejmě tu nic nenajdeme!“ Zavrtěl Jace hlavou. „Souhlasím, budeme muset místním oznámit, že to byl jenom planej poplach,“ pokrčil Alec rameny. „Moje magie, taky nemůže na nic přijít. Je to prostě starý dům a ten pracuje. A ten nábytek a to ostatní bych si vysvětlil různými gangy Civilů a squatery,“ doplnil Magnus.

Alec, Jace a Magnus slezli dolů a našli holky, jak s někým stojí ve velkém pokoji. „Nic jsme nenašli,“ oznámil jim Jace. „Vidím, že vy ano,“ přidal se Magnus. Postava se otočila a všem třem poklesla brada. „Aldertree?!“ Zeptal se šokovaně Jace. „Vidím, že Spolek poslal klenoty z New Yorku. Jsem mile překvapen.“

„Škoda, že nemůžem říct to samý,“ ušklíbl se Alec. „Co tu děláte?!“

„To samé co vy, pane Lightwoode!“ odpověděl Victor. „A jsem tu z toho překvapen, stejně jako vy.“

„Hm možná,“ protočil Alec očima. „Zřejmě to bylo jenom plýtnání časem.“ V tu chvíli nahoře něco bouchlo. „Jdu se tam podívat, kdyby něco zavolám,“ oznámil skupině Lovců a čarodějovi Aldertree. „Jistě, vy jste šéf,“ zamumlal Alec polohlasně.

Aldertree se dlouho nevracel. „Asi chce vyžrat veškeré zásluhy za chycení démona,“ nadhodil Jace. „To by mu bylo podobný.“

„Jdeme se tam podívat,“ zvedl se Alec a vydal se po schodech nahoru, ostatní za ním.

Otevřeli dveře na půdu. Nikde nikdo, jenom na zemi ležel převrácený věšák a kousek od něj ležel Aldertree. Magnus si k němu přidřepl a přiložil mu prsty na krk, aby mu v případě potřeby pomoc. Zvedl hlavu k ostatním a zavrtěl hlavou. Aldertree byl mrtvý. Magnus ho převrátil na záda, k překvapení všech, měl Aldertree v hrudníku zabodnutou čajovou lžičku.

Alec vystřelil dosedu a zrychleně dýchal. Snažil se to pochopit. Brzy mu došlo, že to byl jenom sen. Ale šílený sen. „Alexandře, je všechno v pořádku?!“ Strachoval se Magnus, kterého probudil pohyb na posteli. „Jo asi jo. Co to kurva bylo?!“

„Stalo se něco?“ Zeptal se Magnus. „Sen. Ale takovej hrozně divnej. Byli jsme v opuštěným domě, ty, já, Izzy, Jace a Clary. Že prý byl prokletý. Pak se tam objevil Aldertree. Pak něco bouchlo. Aldertree se tam šel podívat. Když se dlouho nevracel, našli jsme ho mrtvého. Ale to nejpodivnější je, že ho někdo zabil čajovou lžičkou.“ Alec si začal vzpomínat na předchozí den. „Už nikdy nebudu se Simonem sledovat horory a už s nima nikdy nejdu na kafe. Frayová včera odpoledne mordovala lžičkou nevinný citron v limonádě. Zřejmě jsem si to spojil dokupy.“ Magnusovi začaly cukat koutky od potlačovaného smíchu. „No hrozně vtipný,“ protočil Alec očima. „Drahý, přece by ses nezlobil. Byl to jenom sen. Pojď, půjdeme spát,“ objal Magnus Aleca a políbil ho do vlasů. Po chvíli oba usnuli ve společném objetí.