O dracích a lidech 2/2

Aleca probudila stráž.

„Kde ses tu vzal?!“ Strkali do něj halapartnami. „Tohle jsou královské stáje, holoto!“ Alec na ně nechápavě zíral. Netušil, o čem to mluví.

„Co jsi udělal s naším drakem?!“ Alec vykulil oči.

„Půjdeš s námi!“ Vytáhli ho na nohy. Ono to vyšlo! Přání se splnilo! Páni! Došlo Alecovi.

„Já...Já..Jsem Alec.“

„Jasně. A my jsme Panenky Marie! Koukej se odsud klidit, holoto!“

„Co se tu děje?!“ Ozval se blížící se Magnusův hlas.

„Výsosti, tenhle trhan tvrdí, že je náš drak.“ Magnus nevěřícně zavrtěl hlavou a vešel do stájí. Po chvíli vyšel.

„Kde je Alec? Co jste s ním udělali?!“

„Magnusi, já jsem Alec!“ Magnus si zamyšleně prohlížel vysokého černovlasého mladíka s lískovýma očima. Byl docela pěkný. Magnus se pro sebe usmál.

„Tak ty tvrdíš, že jsi náš drak.“

„Ano,“ přikývl Alec.

„Tak to dokaž!“

„Včera večer jsme spolu seděli na tvém balkoně a pozorovali jsme padající hvězdy!“ Magnus zalapal po dechu. „Když jsme byli v naší jeskyni. Utěšoval jsi mě, že když nedokážu chrlit oheň, tak jsem dobrý v něčem jiném. Na vaší zahradě jsi mě chránil před davem nadšených dětí. Pak jsem vzal Madzie se proletět.“

„Alexandře?!“ Vykulil Magnus oči. „Co se ti stalo?!“

„Já...um...Vyslovil jsem přání k padající hvězdě! Jako drak jsem to daleko nedotáhl, třeba budu mít takhle víc štěstí.“

„Pusťte ho!“ Rozkázal Magnus. „Radši mu sežeňte něco na sebe.“ Magnus přistoupil k Alecovi a objal ho kolem pasu. „Půjdeme do tepla.“

„Nemusíš mít starosti. Pořád cítím, že ve mně něco z draka zůstalo. Hned tak neprochladnu.“

***

Král Asmodeus zuřil. Magnus a Alec se začali pomalu sbližovat a stávalo se z nich něco víc než jenom přátelé. Takového partnera si král pro svého syna nepřál. Chtěl pro něj někoho s královskou krví. Ne draka. A začal plánovat, jak by se Aleca zbavil.

***

V noci Aleca vzbudila jakási záře. Alec přešel k oknu a otevřel ho.

„Tak to ty jsi ke mně vyslovil své přání,“ na okně seděla dívka ve zlatém hávu.

„Kdo jsi?!“ Zeptal se Alec.

„Diana. Padlá hvězda, ke které si vyslovil přání stát se člověkem.“

„Proč jsi tady?! Je to už dlouho.“

„Musela jsem přijít. Hrozí ti nebezpečí.“

„Jaké?!“ Nechápal Alec.

„Královi se nelíbí, že jsi se sblížil s princem. Chce ti ublížit. Měl bys utéct.“

„Nemůžu tu Magnuse nechat! A krále ani jeho vojáků se nebojím.“

„Možná bys měl,“ řekla Diana.

„Tady,“ podala Alecovi zlatý přívěšek. „Kdykoliv si ho nandáš, můžeš být opět drakem,“ mrkla Diana na Aleca.

„Ale jako drak jsem toho zatím moc nedokázal.“

„Žádný problém,“ usmála se Hvězda. Mávla rukou. „Tak a tvoje dračí schopnosti jsou plně rozvinuté.“

„Proč mi pomáháš?!“ Nechápal Alec.

„Protože fandím vaší lásce a taky trochu ze svých sobeckých důvodů. Můžu se vrátit zpět na nebe, pokud vy dva budete šťastní.“

„Děkuju Diano.“

„Nemáš za co, Alecu,“ přikývla a zmizela.

***

Magnus a Alec se procházeli parkem. Ruku v ruce kráčeli pěšinkami.

„Alexandře,“ usmál se Magnus.

„Ano?“ Oplatil mu Alec úsměv. Magnus si stoupl na špičky a Aleca políbil. Alec si ho přitáhl k sobě blíž.

„Jak se opovažuješ?!“ Z křoví se vyhrnula královská garda. „Líbat prince. Za to budeš o hlavu kratší!“

„Alec za nic nemůže! To já jsem ho políbil.“

„Tak takhle to je,“ ušklíbl se Alec.

„Vyhoďte ho!“ Rozkázal král.

„Ne, tati! Tati!“

„A mého syna odveďte do jeho komnaty a hlídejte!“

***

Za Alecem se zaklapla zámecká brána. „K čertu s drakem. Neměli jsme ho sem nikdy pouštět,“ brblal velitel stráží.

Alec protočil očima. Z Magnusových komnat se ozýval křik, ať ho nechají. Ať ho pustí. Alec hodil naštvaný pohled směrem k zámku i strážím před bránou.

„Tak vy chcete draka, jo?! Máte ho mít!“ Vytáhl z kapsy řetízek od Diany a nasadil si ho. .

***

Magnus seděl na posteli a vražedně se díval ke dveřím. Přede dvěřmi stáli stráže a jeho otec určitě plánoval, jak ho strčí do náruče prvnímu, kdo si o něj řekne. Náhle se zatáhlo. Magnus zvedl hlavu. Málem vykřikl, v okně na něj zíral drak.

„Tak jdeš nebo ne?“ Zeptal se Alec.

„Alexandře?!“

„A koho jsi čekal?! Bezzubku?!“

„Velmi vtipné,“ protočil Magnus očima.

„Pospěš si, výsosti!“

Magnus vyhlédl z okna. „Jsme hrozně vysoko!“

„Příště půjdu do schodech, jestli chceš!“ Zaúpěl Alec. „Pohni! Nebudou na pochůzce věčně.“

***

„To je princ!“ Vykřikl stráže, když viděli jak Magnus leze na dračí hřbet.

„Doufal jsem, že to proběhne v klidu! Proč to nemůže jít jednoduše?!“ Povzdechl si Alec.

„Stůjte!“ Král vyšel z paláce. „Okamžitě na zem!“ Rozkázal.

Alec se otočil k Magnusovi. „Řekl bych, že jsem větší, ne?“

„Co chceš dělat?!“ Strachoval se Magnus.

„Pokud mě nevyprovokují, tak nic.“ Vojáci vytasili pušky. „Tohle trochu komplikuje situaci!“

„Na co čekáte?!“ Křičel král. „Palte! Zabijte tu stvůru!“

„Stvůru?! Jediná stvůra seš tady ty!“ Protočil Alec očima. „Nechtěl jsem to dělat, ale nedáváte mi na vybranou!“

Magnus si musel zakrýt oči, když Alecova tlama začala chrlit oheň. „Jak jsi to udělal?!“ Nechápal Magnus.

„Já ti pak všechno vysvětlím! Musíme zmizet, než se vzpamatují“

***

„Myslel jsem, že to nedokáže,“ díval se velitel stráží za odlétajícím drakem s Magnusem na hřbetě.

„Za nimi! Chci ho živého! Hlavu toho draka si vystavím v ložnici!“ Přikázal Asmodeus.

***

„Kam letíme?!“ Zeptal se Magnus. „Já jen, že jsou za námi.“

„Domů!“ Odpověděl Alec. „Myslíš si snad, že by si královské vojsko trouflo na celé Dračí údolí?“

„To asi fakt ne,“ zavrtěl Magnus hlavou. „I já jsem měl co dělat, abych nezešílel strachy.“ Alec přistál před jeskynním komplexem. Z jedné jeskyně vyšel drak.

„Alecu?!“ Zeptala se dračice překvapeně.

„Mami!“ Magnus mohl pozorovat dojemné setkání.

„Tys unesl prince?!“ Podivil se další drak, ještě mládě.

„Ne, Maxi,“ zavrtěl Alec hlavou. „Magnus je můj kamarád, tak nějak.“

„Hele, když o mě mluvíte. Nezapomínej na fakt, že máme za zadkem královské vojsko!“ Upozornil ho Magnus.

„Nejsme připraveni čelit královskému vojsku,“ namítla Maryse.

„Děláte si srandu!“ Zaúpěl Alec.

„Jediným řešením je Idris,“ navrhl Robert alternativu.

„Ale tam nesmí Magnus!“ Začínal Alec propadat panice.

Dračí údolí zaplavila bílá záře. „Diano?!“ Zeptal se Alec překvapeně. „Ahoj Alecu, nemáme moc času.“

„Všiml jsem si,“ ušklíbl se.

„Vojsko se blíží. Ale já jsem přišla kvůli princi.“

„Mě? Proč?!“ Zeptal se překvapeně Magnus.

„Idris je dračí říše pro lidské oko neviditelná.“

„To znamená, že budeme s Alecem na útěku?“ Zeptal se Magnus.

„Nejspíš,“ posmutněl Alec.

„Nebo je tu další varianta,“ usmála se Diana. „Ale záleží na Magnusovi.“

„O co jde?!“ Zeptal se princ.

„Je tu možnost proměnit tě na draka,“ řekla Diana.

„Opravdu?!“ Zeptali se Alec s Magnusem současně.

„Ano. Ale Magnus to musí opravdu chtít.“

„Ano, chci!“ Přikývl Magnus.

„Dobrá,“ usmála se hvězda. „Tenhle přívěšek ti to umožní. Dokud ho budeš nosit, budeš drakem.“ Podala mu ho.

„Děkuju.“ Magnus si pověsil řetízek na krk.

„Páni!“ Vykulil Alec oči.

„Brácha, neslintej tak,“ smála se Izzy. Alec s tlamou dokořán hleděl na Magnuse. Z Magnuse byl nádherný fialový drak se zlatýma očima.

„Jak vypadám?!“ Zeptal se s obavou.

„Myslím, že Alecův výraz mluví za všechno,“ mrkla Izzy na Magnuse.

„Už ses dost vynadíval?“ Přerušil Robert Alecovy myšlenky. „Protože musíme letět.“

Alec přikývl.

***

Když draci doletěli do Idrisu, spadla brada pro změnu Magnusovi. Bylo to nádherné a kouzelné místo. „To je nádhera!“

„Tady draci žijou v klidu a míru. Bez jakékoliv obavy před lidmi,“ odpověděl Alec Magnusovi.

„Říká nemehlo,“ ušklíbl se Jonathan.

„Nemehlo jo? Tak pojď!“ Vyzval ho Alec.

„Chceš potupu před svým přítelem? Tak jdeme!“

„Uvidíme!“ Zazubil se Alec.

„O co jde?!“ Nechápal Magnus.

„Kluci,“ protočila Izzy očima. „Jsou soutěživý! A asi víš, že Alec má určitý problémy.“

„Jo to vím.“ Co vy ale nevíte, že Alec už je naprosto v pořádku.

„No kruci!“ Vykřikl Jonathan, když Alec podpálil nejbližší strom.

„Myslím, že ho stačilo jenom pošťouchnout a podpořit,“ nadhodil Magnus.

***

„Nejsou tady, pane!“ Oznámil voják králi.

„Tak je najděte! Přece se nepropadli do země!“ Rozčiloval se Asmodeus. „Klidně ho budu hledat do skonání světa.“

Jenže král ani Magnuse ani Aleca ani ostatní draky nikdy nenašel. A nejspíš je hledá dodnes.

***

„Takže díky Dianě se plně rozvinuly tvoje schopnosti,“ přitiskl Magnus svoje čelo na Alecovo.

„Nejspíš,“ přikývl Alec. „Nebo za to můžeš ty. Tedy spíš tvůj otec. Chtěli ti ublížit a já jediné co jsem chtěl bylo tě ochránit.“

„Můj hrdino.“ Přitulil se Magnus k Alecovi.

***

Zatímco celé království Edomu hledalo (marně) draky a Magnuse. V Idrisu se pořádala dračí svatba. A jestli Magnus s Alecem neumřeli, žijí spolu v klidu a míru dodnes.