O dracích a lidech 1/2

„Pojďte, budeme závodit, kdo nejdřív zapálí ty stromy,“ navrhl Jace a ostatní draci s ním souhlasili.

„Spíš, který JC to udělá jako první,“ ušklíbla se Clary.

„Taky bych řekla,“ souhlasila Izzy. Skupinka draků si všimla, že se k nim přibližuje Alec.

„Hej, Lightwoode. Pojď za náma,“ zavolal na něj Jonathan. „Zapal ten strom,“ ukázal Jonathan na strom před nimi.

Alec protočil očima. „No tak,“ povzbudil ho Jace. Alec přikývl.

„Alec! Alec! Alec!“ Skandovali draci. Alec opravdu chtěl, ale jediné co z jeho nozder a tlamy vyšlo byl obláček dýmu. Draci se začali smát a Alec si všiml, že se smějí i jeho sourozenci. Posmutněl a začal se šourat pryč.

***

Alec na sebe shlížel v jezírku, když se vedle něj postavil jeho otec. „Děláš jenom ostudu.“

„Takže to víš?!“ pípl smutně Alec.

„To ví, snad celé dračí údolí.“ Alec se přikrčil. Nemohl za to, že nedokázal chrlit oheň, jako ostatní. Netušil, co je s ním špatně. Byl nejstarší a byl ostatním jenom pro smích.

„Pojď se mnou!“ Vyzval Aleca Robert. Doletěli spolu do lesa.

„Co tady budeme dělat?“ Odvážil se zeptat Alec.

„Mladý princ a jeho sluha si vyrazili na lov. Když už neumíš chrlit oheň, alespoň si unes svého prvního prince.“

„A co když nechci?!“ Vrtěl Alec hlavou.

„Na to chceš nebo nechceš se tě nikdo neptá! Dělej, co se ti říká!“ Alec přikývl. „Neslyším.“

„Ano, tati,“ pípl Alec. „Pořád tě neslyším!“

„Ano, pane!“

„To je lepší. Dokonce i Max má lepší výsledky, jak ty.“

„Mě to nebaví!“

„Říkal, jsi něco?!“ Podíval se na něj tázavě Robert.

„Jen jsem se ptal, kde je ten princ?!“ Odpověděl Alec.

„No proto!“

***

Princ Magnus a jeho sluha Ragnor vyjeli společně na lov. Když nad jejich hlavami přeletěli dva stíny. Větši a menší. Magnus i Ragnor zvedli hlavy a oba naráz ztuhli. Přímo nad nimi se vznášeli dva draci. Magnus i Ragnor se dali na útěk. Protože kdo by měl šanci proti dvěma drakům?

Magnus ztuhnul, protože je draci zahnali k dalším drakům. Rozhlédl se ale nikde neviděl Ragnora. Ten větši z draků zahnal Magnuse do jeskyně. Magnus se strachy natiskl na stěnu jeskyně.

***

„To všechno musím dělat za tebe?!“ Spílal Robert Alecovi. Alec se vyděšeně přikrčil. „Až se vrátíme, ať tu po princi nezbude ani spona na botách, rozumíš mi?“

Alec přikývl.

„Neslyším tě!“

„Ano pane.“

***

Magnus pozoroval jak spolu ti dva draci o něčem diskutují. Ten mladší vypadal dost vyděšeně. Až ho Magnusovi bylo skoro líto. Pak draci odešli a zůstal tam jenom ten mladší. Podíval se na Magnuse. Magnus v jeho očích mohl vidět strach a smutek a lítost. Jako by ten drak litoval, co toho co se děje. Magnus k němu udělal několik kroků a natáhl ruku. Drak, když to viděl stočil se vystrašeně do klubíčka.

„Neublížím ti!“

„Ani já ti nechci ublížit!“ Zamumal drak.

Magnus s sebou cukl. „Ty mluvíš?!“

Drak přikývl. „Tohle celý je jenom proto, že jsem ostuda pro celou dračí kolonii. Nic pořádnýho nedokážu.“

„Jak to myslíš?“ Nechápal Magnus. Alec zvedl hlavu a chtěl začít chrlit oheň, ale nic. Opět jenom dým.Magnusovi začínalo být draka líto.

„Jsem k ničemu,“ popotáhl drak.

„To nic, to nic,“ pohladil Magnus draka po šupinaté kůži.

„Ani mě nebaví se honit za princema a princeznama a dělat si z nich kořist.“

„A proč neodejdeš?“

„Kam bych asi šel?!“ Podíval se Alec na Magnuse.

„Pojď se mnou. Můžu ti pomoct.“

Alec se usmál a přikývl. „Tak si vylez nahoru. A pevně se drž.“

„Jak se vlastně jmenuješ?“ Zeptal se Magnus.

„Alec,“ odpověděl drak.

„Alexander. To je silné jméno pro draka. Rád tě poznávám, jsem Magnus.“

„Silné jméno to možná je. Ale někdo tam nahoře mi moc síly do vínku nenadělil,“ ušklíbl se Alec.

„To, že nedokážeš chrlit oheň neznamená, že jsi slabý. Určitě vynikáš v něčem jiným. Je fajn být jiný.“

„Děkuju.“

„Nemáš za co.“

***

Magnus se podíval dolů. „Páni!“ Vydechl překvapeně. Svět pod nimi byl tak prťavý.

„Drž se pevně. Budeme přistávat,“ otočil se Alec na Magnuse. Alec dosedl na zem a Magnus slezl z drakových zad. Rozhlédl se kolem.

„Jsme na zámku.“

„Ano,“ přikývl Alec. „Kam jsi myslel, že tě odnesu?“ Zeptal se pobaveně Alec.

***

V tu chvíli se ze zámku vyhnuli král s královnou a několik vojáků a mířili na Aleca halapartnami.

„Ne!“ Vykřikl Magnus. „Neubližujte mu!“ Postavil se mezi Aleca a stráže.

„Magnusi, zlatíčko moje!“ objala Magnuse královna. „Tolik jsme se báli, když nám Ragnor řekl, že tě unesl drak.“

„Nic mi není, mami.“

„A co tu chce, ten drak?!“ Zeptal se král Asmodeus.

„To je Alec. Nikomu neublíží.“

„Je to drak!“

„Dejte ty zbraně dolů! Zaručuji se, že Alec nikomu neublíží!“

„To máš jedno,“ zavrtěl Alec hlavou. „Najdu si nějakou osamnělou jeskyni a v ní zůstanu.“ Roztáhl křídla.

„Já nechci, abys odešel.“

„Magnusi!“ Zhrozil se král.

„Pane, ale byla by to výhoda mít ve vojsku draka,“ ozval se velitel vojáků.

Alec se hořce zasmál. „Draka co nic neumí.“

„Na tom nesejde,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Už jenom fakt, že budeme mít draka by měl nepřátele odradit.“

***

Alec byl ve službách krále a královny asi týden, když se do královské zahrady nahrnulo několik dětí. Alec zbystřil.

„Jééé dráček!“ vykřikla nadšeně malá holčička. Alec začal couvat, když se k němu rozeběhl dav dětí.

„Ne!“ Vběhl Magnus mezi Aleca a děti. „Alec není zvyklý na takové davy, musíte na něj opatrně.“

„Je to drak!“ Založil si chlapec ruce na hrudi. „Co to je za draka, když se bojí?! To je nudný!“ Začal se šourat pryč. Alec popotáhl.

„Hej, to nic. Nevšímej si ho. Vždycky byl drzej! Jsi úžasný!“ Ujišťoval ho Magnus.

„Ale má pravdu!“

„Magnusi,“ zatahala holčička prince za košili. „Můžeme si draka pohladit?!“

Magnus se usmál a podíval se na Aleca. „Alexandře, můžou si tě pohladit?!“

Alec přikývl.

„Můžete,“ přikývl Magnus.

„Chtěla by ses proletět?!“ Otočil Alec hlavu na dívenku na svém hřbetě.

„Magnusi, on mluví!“ Vyjekla. „Ano, Madzie. Mluví.“

„Smím?“ Ujišťovala se u Magnuse.

„Ale pevně se drž. Věř mi, že je to zážitek.“

***

Madzie byla z letu nadšená. „Děkuju, pane draku.“

„Stačí, když mi budeš říkat Alecu. Madzie, říkám to správně?“

„Ano,“ přikývla.

***

Alec měl položenou hlavu v Magnusově klíně. A Magnus ho drbal na hlavě. Magnus překvapeně zvedl obočí.

„To jako vážně předeš jako kočka?“ Zasmál se.

„Možná,“ ušklíbl se Alec. „Je to příjemný, pokračuj!“

„A když nebudu?!“

„Tak tě sežeru,“ vyplázl Alec jazyk.

„Tak to bych věru nechtěl. Někde tam na mě čeká krásný princ nebo princezna.“

„A já myslel, že nějaký chudý pocestný,“ převalil se Alec. „Ti zabíjí draky, ne?“

„Tobě nikdo neublíží. To ti slibuju,“ podrbal Magnus Aleca pod bradou.

„Drak. Domácím mazlíčkem,“ prohodil kdosi ze strážných až hořkost odkapávala.

„Máte snad problém?!“ Zeptal se Magnus.

„Jenom to, že ho rozmazlujete, výsosti!“

***

„Teď vypadáš jako chrlič,“ smál se Magnus.

„Co to je?“ Otočil Alec hlavou.

„To jsou kamenné sochy na domech nebo kašnách. Většinou představují nějakou příšeru.“

„Připadám ti snad jako příšera?!“ Urazil se Alec.

„Vůbec ne,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Jsi ten nejmilejší drak, jakého jsem kdy potkal.“

„No proto!“

Něco upotalo Alecovu pozornost. „Co je to?!“ Ukázal na oblohu.

„Padající hvězda,“ odpověděl Magnus. „Lidé věří, že jim splní přání.“

„A ty?“ Zeptal se Alec.

„Zatím jsem to nezkoušel.“ Magnus společně s Alecem pozorovali padající hvězdy.

„Zkusíme to?“ Zeptal se Magnus Aleca.

„A ty myslíš, že se to vyplní?“ Zeptal se pochybovačně Alec.

„Za pokus nic nedáme,“ pokrčil Magnus rameny.

„Tak jo,“ přikývl Alec.

Magnus si v duchu představil své přání. Přál si někoho, kdo by ho přijal i s Alecem. Když už nemohl mít draka pro sebe. Ten drak měl svoje kouzlo, byl rozkošný. Bylo mu jedno, že jeho otec zuří, když nápadníky a nápadnice odmítá. K Alecovi, ho cosi poutalo. Něco jako by mu říkalo, že patří k sobě. I když věděl, že to není možné. Člověk a drak, spolu přece nemohli fungovat.

Alec se podíval na Magnuse a pousmál se. Něco ho k princi táhlo. Ale věděl, že ho nemůže mít. Nejsou stejní. A nikdy nebudou...i když možná....Alec zavřel oči. Přál bych si být člověk. Bylo to hloupé, ale za pokus to stálo.

„Dobrou noc, Alexandře,“ pohladil Magnus Aleca po hlavě.

„Dobrou noc, Magnusi!“ Alec natočil hlavu a olízl Magnusovu tvář.

„To mi vážně dáváš pusinky?“

„Možná,“ zčervenal Alec.