(Not so) Happy new year

Sen vešel do The New Inn. Na vánoční večeři, kam Hoba pozval, ho Hob na oplátku pozval na oslavu příchodu nového roku do The New Inn.Sen uviděl Hoba v obklopení jeho zaměstnanců.

Hob na sobě ucítil pohled a otočil se. Sen stál u baru a usmíval se. 

„Ahoj Sne,“ usmál se Hob.

„Ahoj Hobe,“ odpověděl mu Sen. 

„Jsem rád, že jsi přišel.“

„Když už jsi mě pozval. Nemohl jsem odmítnout.“Hob uvedl Sna ke stolu. 

„Tak co si dáš?“ Zeptal se, když se usadili. „Teda vím, že nic nevyžaduješ, ale...“

„Dám si červené víno,“ přerušil Sen Hoba. 

„Hned jsem zpátky,“ zvedl se Hob od stolu a po chvíli se vrátil se dvěma skleničkami vína. „Tady.“

„Děkuji, Hobe.“

***

„Šťastný nový rok,“ přiťukl si Hob se Snem. 

„Šťastný nový rok, Hobe.“ Hob na nic nečekal a přitiskl svoje rty na ty Snovy. Všichni ostatní se po nich překvapeně otočili. Hobovi nevadilo, že se ponesou drby. Odtáhl se od Sna. Ten na něj hleděl s překvapením v očích. Možná drobný náznak vzteku. Hob čekal facku, nebo náhlé zmizení, na které byl zvyklý. Ale Sen mu polibek oplatil. 

„Pojďte ven!“ Táhl je ven jeden ze zaměstnanců.

***

PRÁSK! Rána z ohňostroje přiměla Sna leknutím nadskočit a přivodila mu bolestivé vzpomínky. Jessamy!!! Její rozervané tělo a její krev stékající po skle. Naprázdno polkl, slzy se mu rozběhly po tváři a než si ho někdo stačil všimnout, zmizel v oblaku písku. 

„Sne?!“ Hob si všiml, že jeho kamarád vedle něj nestojí. „Sne?!“ Procpal se Hob k hospodě. Uvnitř nikdo, kromě barmana za pultem nikdo nebyl. „Michaeli, neviděl jsi...?“

„Tvého kamaráda? Myslel jsem, že je s tebou.“

„Zmizel,“ odpověděl Hob.

***

Sen se opřel o stěnu knihovny a bolestivě zaúpěl. Svezl se k zemi a hlavu si vložil mezi kolena. Jeho tělo se otřásalo vzlyky. 

„Šéfe?! Šéfe!“ Přiletěl k němu Matthew. Sen zvedl hlavu. 

„Matthew!!“K havranovu překvapení ho Sen vzal do rukou a přitiskl si ho na hruď. „Matthew!“ Sen hladil havrana po hlavě a cítil, jak se pomalu uklidňuje. 

„Šéfe, je všechno v pořádku?!“

„Bude,“ odpověděl Sen.

***

Hob nevěděl, co se stalo. Jeho kamarád byl pryč a on nevěděl proč. 

„Ahoj Hobe,“ ozvalo se za ním. 

„Sne,“ otočil se Hob. „Co se včera stalo?! Proč jsi zmizel?!“ Sen sklopil oči. 

„Nenapadlo mě, že mi ohňostroj připomene nejvíce bolestivý moment mého uvěznění.“ Odvrátil Sen pohled. 

„Co se stalo?!“

„Můj havran. Můj věznitel ji zastřelil,“ Sen se odmlčel. „Pořád slyším zvuk výstřelu, vidím její tělo na zemi a krev, její krev stékající po skle....Já...“

„Hej...Hej,....To nic, pojď sem.“ Sevřel Hob v náručí. „Jen s tím ven. Dostaň to ze sebe.“ Sen zavřel oči a zabořil hlavu do Hobova ramena. Hob mohl cítit, jak jeho prsty svírají jeho tričko a začal ho konejšivě hladit po zádech. Kdyby se mu někdy někdo z Burgessových dostal pod ruce, zabil by je, za to, že jeho kamarádovi tak ublížili.