Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř - Epilog

Isabelle si cestou do práce přisedla v metru k mladé ženě, která byla zabraná do knihy. Když si Izzy nenápadně přečetla její název a autora usmála se. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Alec Lightwood.Obálku mu kreslila Clary a editora dělal Simon. Žena si všimla, že jí Izzy pozoruje. Izzy odvrátila hlavu. „Četla jste? Nebo jste jen zvědavá?“ Zasmála se žena. „Četla jsem,“ přikývla Izzy. Několikrát! Doplnila v duchu. První verzi. Upravenou verzi. Druhou upravenou verzi. Originál, který vyšel před pár dny, na ní čekal u Simona v kanceláři. V práci se po ní hned vrhla kolegyně. „Přečetla jsem knížku tvýho bráchy, nemohla jsem od ní odejít. Je úžasná a čtivá. Bylo mi Gideona s Patrikem líto. Hlavně po té nehodě, kdy Gideon od sebe Patricka odstřihl.“ Kdybyste tak věděli, že je to podle skutečnosti. Gideon na rozdíl od Aleca sice neskončil na vozíku, ale zachoval se podobně imbecilně. „Neplánuje Alec autogramiádu nebo nějaký setkání čtenářů?“ Vyptávala se dál. „Myslím, že ne,“ zavrtěla Izzy hlavou. „Ale zeptám se.“ U stavu jejího bratra si nemohla být ničím jistá.

Magnus přišel domů a našel Aleca v obležení Simona s Clary. „Co řešíte?“ Naklonil se k nim a Simon rychle zakryl nalistovanou stránku. „Nic,“ zavrtěl Alec hlavou. „Ale no tak, Alexandře,“ usmíval se Magnus. „Vyklop to!“ Snažil se Magnus Simonovi knížku vzít, do boje se přidala i Clary. Alec ležel na břiše na zemi a pobaveně je pozoroval. „Kdybyste mě zvedli, možná bych vám pomohl,“ zasmál se směrem ke Clary se Simonem. Magnus s vítězným úsměvem na tváři vyškubl Clary knížku a ta zoufale zaúpěla. „Proč si nejdeš sehnat svůj výtisk?“ Zeptal se Simon. „Chtěl jsem, ale byl vyprodanej. Lidi, po něm jdou.“

„Tak to mě těší, že jsem tak žádaný,“ usmál se Alec. „Čímž jsi mi Alexandře, připomněl. Izzy se ptala jestli nebudeš dělat autogramidádu.“

„Že by?“ Nakrčil Alec nos. „Možná. Pokud ano, rozhodně někde kde je bezbariérový přístup.“ Magnus neodpověděl, mlčky zíral do knihy, kterou držel v ruce.

Mému vlastnímu Patrickovi,

vím, že dokážu být otravný. A že to se mnou nemáš vůbec jednoduché.

Vezmeš si mě?

Magnus musel několikrát zamrkat, aby se ujistil, že se mu to nezdá. Slova se, ale vůbec nezměnila. „Alexandře,“ vydechl ohromeně. „Nechceš si sednout, vypadáš, že to s tebou brzo sekne,“ navrhl mu Simon. „Tak co odpovíte, pane Bane?“ usmál se Alec, který se mezitím se Simonovou pomocí, usadil do vozíku. „Ano!“ Alec si stáhl Magnuse k sobě na klín a políbil ho. „Miluji tě, Magnusi!“

Clary podala Alecovi krabičku potaženou černým sametem. Alec z něj vytáhl prstýnek a navlékl ho Magnusovi na prst.

Robert, Maryse, Max a Izzy se usadili v přední řadě. Vedle nich byly ještě dvě prázdná místa, pro Magnuse a Jace. Sál se plnil lidmi, čekajícími na svého oblíbeného autora. Magnus se usadil vedle Jace a usmál se. „Ahoj,“ naklonila se Izzy přes Jace. „Ahoj,“ oplatil jí Magnus. „Tak co?“ vyzvídala. „Je nervózní jak sáňky v létě. Simon mu vyhrožoval, že jestli se neuklidní, že mu jednu vlepí.“ Izzy se zasmála. Pak se ale zarazila. „Ukaž to!“ Chytla ho za ruku. „Takže jí zuby nehty neubránili,“ zasmála se, když uviděla stříbrný kroužek na Magnusově prstu. „Ne! Byli sice v přesile, ale na mě neměli,“ zazubil se Magnus. „A co?“ zeptal se Jace. „Četl jsi věnování?“ zeptala se Izzy. „Ne,“ zavrtěl Jace hlavou. „Tyhle věci přeskakuju.“ Izzy protočila očima a podívala se po rodičích. „Doufám, že někdo z vás to věnování četl.“

„Jistě,“ přikývla Maryse. „Moment. Magnus, už....“

„Už jsou zasnoubený, jo,“ přikývla Izzy. Jace tvářil pořád zmateně. „Bože!“ protočila Izzy očima a vytáhla svůj výtisk z kabelky, nalistovala příslušnou stránku a vrazila jí Jaceovi pod nos. „Čti!“ Jace zalapal po dechu. „Takže bude svatba?“

„Bude,“ přikývl Magnus.

Moderátor dnešního odpoledne vystoupil na pódium. „Krásné odpoledne, vážené dámy, pánové, je mi ctí tu dnes přivítat momentálně nejčtenějšího autora. Aleca Lightwooda.“ Když Alec vjel na pódium, v sále několik lidí zalapalo po dechu. A Magnus mohl jen doufat, že se odpoledne z hlavního tématu knihy nezvrhne někam úplně jinam, co k tomu nepatří.

„Jestli mi neupadne ruka teď, tak už nikdy!“ Postěžoval si Alec po několika hodinách podepisování. „K chromým nohám, můžu přidat ještě chromou ruku.“

„Tak to půjdeme někam oslavit, ne?“ Navrhl Jace. „Úspěšná kniha a Malec zásnuby se musí zapít!“ Souhlasil Simon. A všech devět zamířilo do nejbližší restaurace.