Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř - 8. kapitola

Alecovi rodiče a sourozenci vešli na pokoj. „Tak co, jsi připraven jít domů?“ Alec přikývl. Jace se zapřel do vozíku a vyjeli z pokoje. „No Alecu, mějte se,“ loučil se s ním Jem. „Vy taky, pane doktore. A děkuju.“ Usmál se.

Číšník před ně postavil objednávky a svůdně na Magnuse mrknul. „Proč mu něco neřekneš?“ zajímalo Cat. „Jsi přece zadaný.“ Magnus se smutně zasmál. „Kdybych byl zadaný Cat, tak mu něco řeknu. Ale já zadaný nejsem.“ Cat se málem utopila v kafi. „Cože?! Myslela jsem, že jsi s tím vysokým černovlasým fešákem.“

„Rozešli jsme se,“ odpověděl Magnus. „Cože?! A proč?“ Vyzvídala Cat. „Nechtěl být zátěží!“ Povzdechl si Magnus. „To nemyslíš vážně!“ Vyjekla Cat. „Ale myslím. Padlo toho víc, ale v podstatě nechce, abych ho obskakoval.“

„To je blb!“ Protočila očima Cat. „Promiň,“ omluvila se, když viděla Magnusův výraz. „Nemusíš se omlouvat,“ mávl nad tím Magnus rukou. „Ty ho miluješ, nemám pravdu?“ Zeptala se Cat a Magnus přikývl.

Ten měsíc utekl jako voda. A Clary, Jace, Simon, Izzy a Alec stáli před budovou univerzity. „No. Tak vzhůru do toho!“ Ušklíbl se Jace.

Simon s Alecem vjeli do přednáškového sálu. Hovor jejich spolužáků ustal a všichni zůstali na Aleca nevěřícně zírat. „Co se ti stalo?“ zeptala se blondýnka a do očí se jí nahrnuly slzy. „Ne ne ne. Žádný slzy, prosím,“ zhrozil se Alec. „Nehoda. Srazil mě opilý řidič.“ Že byl řidič pod vlivem alkoholu se Alec dozvěděl, až mnohem později.

Izzy vešla do učebny a rozhlédla se. Netušila, s kým si sedne. Pochybovala, že by s ní chtěl mít Magnus něco společnýho, poté co se s ním Alec rozešel. Když se o tom dozvěděla, myslela, že Aleca zaškrtí. Pak si spolu sedli a celou záležitost probrali. A Izzy si uvědomila, že to Aleca bolí stejně jako Magnuse. „Ahoj,“ pozdravil jí Magnus. „Ahoj,“ oplatila mu pozdrav Izzy. „Spíš jsem čekala, že se mnou nebudeš chtít sedět.“ Ušklíbla se. „Původně jsem si to taky myslel, ale...pak jsem si to rozmyslel,“ pokrčil Magnus rameny. „Jak se má?“ Zeptal se Magnus po chvíli napjatého ticha. „Dobře,“ pokrčila Izzy rameny. „Teda alespoň to tvrdí. První dny po návratu z nemocnice, byly ale peklo. Pro něj i pro nás. Naučila jsem se tolik nových neslušných výrazů. Ani jsem netušila, že něco takovýho existuje nebo že má ty slova ve slovníku.“ Magnus se pobaveně zasmál. „Myslím, že byste si měli promluvit,“ vzala to Izzy z jiného soudku. „Nevím, jestli s ním chci mluvit, Isabelle,“ trhnul Magnus rameny. „Mohl by tě překvapit.“

„Dobře, ale ať přijde sám,“ přikývl Magnus.

Alecovi v kapse zavibroval telefon. Jestli si chceš s Magnusem promluvit. Máš přijít sám. I

S tím jsem počítal. Po přednášce jsem tam jako na koni....Na voze....No v mým případě spíš ve voze. A

Izzy se po přečtení zprávy rozesmála. „Co je?“ nechápal Magnus. „Vrací se mu smysl pro humor,“ zavrtěla Izzy hlavou.

Alec nervózně přejížděl před školou a kousal se do rtu. Magnus se vyhrnul ze školy s bandou návrhářů. „Ahoj,“ usmál se Alec nervózně, když k Magnusovi dojel. „Ahoj,“ oplatil mu Magnus pozdrav. Rozhostilo se trapné ticho. „Isabelle říkala, že si chceš promluvit,“ přerušil Magnus ticho. „Magnusi, já....,“ kousl se Alec do rtu. „Mrzí mě to. Všechno. Všechno co jsem ti řekl. Nic z toho, co jsem říkal, nebyla pravda.“

„I to flirtování?“ zeptal se Magnus. „To bylo skutečný. Nechápu, jak se to mohlo tak zvrtnout,“ zvedl k němu oči Alec. „Nikdy jsem neměl v plánu ti ublížit. A ublížil jsem ti. Omlouvám se.“

„Omluva se přijímá,“ usmál se Magnus. „Jen už mě od sebe nikdy neodstrkuj!“ Alec přikývl. Magnus si stejně všiml, že vypadá jak spráskaný pes. „Alexandře,“ Alec zvedl hlavu a podíval se na Magnuse. „Co kdybychom na všechno zapomněli a začali od začátku?“ Alec mlčky přikývl. „Dobře,“ usmál se Magnus. „Během léta jsem objevil parádní cukrárnu. Kde dělají výbornou domácí zmrzlinu. Takže pokud nemáš nic proti, tak naše první rande by mohlo být právě tam.“

„To zní skvěle,“ usmál se Alec.