Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř

Simon našel Aleca v prázdném přednáškovém sále. Tiše přešel na své místo a posadil se. Alec vypadal, že si ho ani nevšiml. Byl zabraný do práce. Simon se přehraboval v tašce, až našel svůj blok a tužku a napodobil svého kamaráda. Kreativní psaní byla přednáška, kterou si Alec užíval. Utéct od všedních problémů a ponořit se do vlastního příběhu. Miloval to, a byl vděčný, že Simon mlčel, aby mu nepřerušil tok myšlenek. Asi by ho za to odstřelil na Mars. Studenti Literatury se začali courat do sálu a švitořili jeden přes druhého. Alec se Simonem jim věnovali otrávené pohledy a rozdělanou práci odsunuli stranou. „Nejsou tak ohleduplní jako ty,“ ušklíbl se Alec směrem k Simonovi. „Co bys po nich chtěl,“ pokrčil Simon rameny. „Jak jsi na tom?“ zeptal se. „Jsem tak v půlce. Stejně ho chce, až příští tejden, ne?“

„Jo to jo,“ přikývl Simon. „Máme času.“

„Co času,“ pokrčil Alec rameny. „Ale múza občas stávkuje,“ uchechtl se. „To je pak velkej problém.“

Magnus se usadil vedle Izzy a věnoval jí úsměv. Ta mu oplatila. „Isabelle, prosím! Nenech se přemlouvat!“

„Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad,“ zamračila se. „Jen chci poznat tvého bratra.“

„Alec není zrovna přátelský a společenský typ,“ odporovala. „Prosím.“ Hleděl na ní Magnus s prosebnýma očima. „Tak jo. Fajn!“ Vzdala to. „Ale nechoď za mnou, že jsem tě nevarovala.“

Clary stála u plátna se sluchátky v uších a tvořila. Ani si nevšimla, že se k ní ze zadu plíží její přítel Jace. Jace na ní ze zadu bafnul. „Jak malej, fakt!“ Vrtěla hlavou. „Kolik ti je?“

„Jsem tě chtěl překvapit,“ pokrčil Jace rameny. „No hezký překvápko. Příště bez něj prosím. Málem jsem z tebe měla infarkt.“

„Copak mě mohlo napadnout, že budeš mít sluchátka v uších?“ zeptal se nevinně Jace. „Mohlo,“ ušklíbla se Clary. „Líp se u toho přemýšlí.“

„A já proč Alec vždycky píše se sluchátkama v uších,“ trhnul Jace rameny. „Má klid, nikdo ho u toho neruší a znova líp se u toho přemýšlí a rovnají se myšlenky.“

„Já se mu v tom radši nehrabu. Už jednou mě seřval, co se mu mám co hrabat v rozepsaných věcech,“ uchechtl se Jace.

„Zajdeme na kafe?“ Navrhla Clary, když se sešli před univerzitou. „Můžeme,“ souhlasila Izzy a všech šest se usadilo v nejbližší kavárně.

Magnus narazil na Aleca ve vestibulu univerzity. Alec seděl zabořený v křesle a četl si. Měl zrovna volnou hodinu a nechtělo se mu nikam jít. Magnus v tom spatřil příležitost poznat Aleca osobně. „Ahoj.“ Alec zvedl hlavu, aby narušitele poslal do hodně temných míst. Veškerá slova mu uvízla v krku. Před ním stál naprosto okouzlující mladý muž, ke všemu přišel Alecovi povědomý. Jako by ho už někde viděl. Naprázdno polkl. „A...Ahoj,“ oplatil mu pozdrav. „Nechtěl jsem tě rušit....“

„Neznáme se odněkud?“ zeptal se Alec se zvedutým obočím. „Ano. Já studuju módního návrháře jako tvoje sestra.“

„Tak to už je jasný, musel jsem vás vidět spolu.“

„Asi jo. Jsem Magnus. Magnus Bane,“ představil se. „Alexander Lightwood. Všichni mi říkají Alecu.“

„Alexander,“ převalil Magnus jméno na jazyku. „Krásné jméno. Sedí k tobě.“ Alec se nervózně pousmál. „Promiň, asi tě zdržuju, co?“ zeptal se Magnus. „Vůbec ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Mám zrovna volnou hodinu.“

„Nešel bys někdy na kafe?“ zeptal se Magnus. Alecovi poklesla brada a vykulil oči. „Já....Já...“ Nebyl Alec schopný kloudného slova. Isabella měla nejspíš pravdu, tohle bude tvrdý oříšek. Na kafe? Já? S Magnusem? Alespoň nekoktej jako idiot, co si o tobě pomyslí?„Rád,“ přikývl Alec. „Kdy?“

„Co třeba dneska po škole?“ Navrhl Magnus. „To by šlo,“ souhlasil Alec.

„Co se usmíváš jak měsíček na hnoji?“ Zeptala se Izzy Magnuse, když se vedle něj posadila při poslední přednášce. „Mám po škole rande,“ usmál se Magnus. „S tvým bratrem,“ dodal. „No nekecej!“ vyjekla Izzy. „Že se ani nepochlubil zmetek jeden. Před chvílí jsem s ním mluvila.“

„Hlavně mi ho nech vcelku!“ zhrozil se Magnus. „Nic neslibuju,“ zasmála se Izzy.

Vrabci na střeše si cvrlikají, že tu má někdo rande. I

Ti ptáci jsou strašně užvaněný. A

Jsem čekala, že se pochlubíš sám. I

Je to jen pozvání na kafe. Nic velkýho. A

Stejně si mohl něco říct. I

Nechtěl jsem, aby sis dělala předčasný naděje. A