Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř - 2. kapitola

Alec seděl na lavičce před univerzitou a čekal na Magnuse. Čekání si zkracoval knížkou. Stačil akorát dočíst kapitolu, když se u lavičky objevil Magnus. „Ahoj, promiň. Čekal jsi dlouho?“

„Ahoj, vůbec ne.“ Zavrtěl Alec hlavou. „Měl jsem zábavu. Můžeme?“

„Jistě,“ přikývl Magnus a Alec se zvedl z lavičky. „Stačil jsem utéct ze spárů tvé sestry, jen díky tomu, že potkala Simona.“

„Je mi jasný, že mi doma vyškrábe oči, že jsem jí nic neřekl,“ zasmál se Alec. „Tak to tě lituju,“ pousmál se Magnus. „Mimochodem Isabelle se Simonem chodí?“ Alec se místo odpovědi rozesmál a Magnus se na něj nechápavě podíval. „Zatím ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Je to mezi nima takový divný.“

Usadili se v nejblížší kavárně a objednali si. „Tak mi o sobě, něco pověz, Alexandře.“

„Není moc o čem mluvit. Řekl bych se vlastně známe tak trochu...přes Izzy.“

„Jo z letmých pohledů na chodbách,“ usmál se Magnus. „Přesně,“ přikývl Alec. „A moje koníčky vlastně taky znáš. Četba a psaní, ještě bych se mohl zmínit, že dělám rekreačně lukostřelbu.“

„Takže si vlastně z koníčka děláš zaměstnání,“ nadhodil Magnus. „Mám to podobně. Jako koníčka mám módu, mám rád párty. A jako budoucí povolání si volím navrhování oblečení.“

„To není špatný, ne?“ zeptal se Alec. „Vůbec ne,“ zavrtěl hlavou Magnus. „A jinak máš pravdu. Dělám si z koníčka zaměstnání,“ zasmál se Alec. „Co vlastně čteš? Když jsem tě vyrušil poprvé chvíli jsi vypadat, že mě chceš zaškrtit.“ Alec pobaveně sklopil hlavu. „Vlastně jsem chtěl,“ odpověděl. „Ale sebral jsi mi vítr z plachet. Nemám vyhraněnej žánr, čtu všechno, co mi přijde pod ruku. Momentálně je to Počátek.“

„Přiznám se, že od Browna jsem nic nečetl,“ přiznal se Magnus. „Chyba!“ Ušklíbl se Alec. „Můžu vřele doporučit. Ale je mi jasný, že to nesedne každýmu.“

„Každému se líbí něco jiného.“

„Správně. Kdyby se nám všem líbilo totéž, tak se unudíme.“

Když Alec přišel domů, přivítala ho u dveří Izzy s jasnou otázkou v očích. Alec pověsil bundu na věšák a hodlal se vypařit bez odpovědi. „Jaký bylo rande?“ zarazila ho v půlce kroku otázka. Povzdechl si a otočil se. „Fajn,“ pokrčil rameny. „To je všechno? Prostě jen fajn?“

„Co chceš slyšet?!“ Zeptal se. „Všechno.“ Založila si Izzy ruce na prsou. Alec protočil očima. „Jsem ochotný tomu dát šanci, spokojená?“

„Naprosto!“ Přikývla s úsměvem. „Najdi si chlapa!“ Protočil Alec očima a zabouchl se v pokoji.

Alec, Simon, Jace, Izzy a Magnus seděli v menze a probírali nejnovější drby. Jinými slovy, Jace, Simon a Izzy tahali z Aleca a Magnuse detaily jejich rande. „Čau lidi!“ Posadila se Clary k jejich stolu. „Ahoj,“ odpověděli jí sborově. „Můžu vás o něco poprosit?“ zeptala se. „To záleží o co jde,“ odpověděl Jace. „Potřebuju modela,“ trhla Clary rameny. „Škola pořádá za pár měsíců výstavu a my máme za úkol zachytit postavu při práci.“

„Už vidím, jak zachycuješ Jace při práci s dalšíma lidma,“ zasmál se Simon. „Náhodou to by nebylo špatný. Zachytit Jace, jak je rozcvičuje,“ nadhodila Izzy. „To sice ne,“ ušklíbl se Jace. „Ale my si nesmíme na praxi nikoho vodit. Takže smůla.“

„Izzy, Magnusi?“ otočila se na další dva adepty. „Nám to taky nedovolí,“ trhl Magnus rameny. „Takže jsem v pytli,“ povzdechla si Clary. „Udělám to!“ Zvedl hlavu Alec. Zraky všech se na něj stočili. „Pokud ti nevadí zachytit budoucího “spisovatele“, “editora“ atd. Atd.“ Clary zavrtěla hlavou. „Vůbec ne,“ usmála se. „Díky moc.“

„Vůbec nemusíš děkovat.“

Clary měla chuť všechny, kteří jí koukali před rameno vyfackovat. Byla nervózní dost i bez čumilů. Alec, který jí dělal model, se pobaveně ušklíbl a vrátil se k rozepsanému dílu. „Není to unavující?“ zeptal se Jace. „Ani ne,“ odpověděl Alec. „Nechcete jít někam jinam?“ zeptala se Clary. „Nemusíte mi ho ještě rozptylovat.“

„Že by si Magnus sundal tričko?“ Nadhodila Izzy a všichni včetně Aleca se rozesmáli. „Vypadněte! Všichni!“ zaúpěla Clary. „A ty se nehejbej!“ Sjela Aleca pohledem. „Nepeskuj mě, Frayová!“

Magnus s Alecem procházeli výstavou studentů malířství. „Kdo by řekl, že tu máme tolik talentů?“ usmál se Alec. „V každém z nás je kus umělce,“ pokrčil Magnus rameny. „Neříkám, že ne,“ pokrčil Alec rameny. „Jen se každý projevujeme jinak.“

„Čímž jsi mi, Alexandře, připomněl, že jsem ještě od tebe nic nečetl,“ nadhodil Magnus. „Něco ti pošlu,“ slíbil Alec. „A tady jí máme. C. Fray. Když přijde múza.“

„A múza přišla,“ zasmál se Alec. „ Jo. Ke mně taky. Ahoj kluci,“ pozdravila je Clary. „Ahoj,“ pozdravili jí oba. „My si projdeme zbytek a pak se sem vrátíme. Nemůžu se na něj vynadívat,“ usmál se Magnus. „Ty máš originál,“ mrkla na Magnuse Clary. „Ha ha,“ protočil očima Alec. „Pravda,“ přikývl Magnus. „Ten je tisíckrát lepší než obraz.“

„Já jsem tady taky!“ zaúpěl Alec. „Co se děje, brácha?“ Nechápala Izzy, která k nim došla i se Simonem a Jacem. Pak si všimla Claryina obrazu. „Ten je úžasnej!“ Rozzářila se. „Jako živej!“

„Já vás nesnáším!“ Zaúpěl Alec. „Ale mě máš rád, ne?“ otočil se na něj Magnus. „A to se nějak vylučuje? Momentálně mi všichni můžete vlézt na záda!“