Nechtěná společnost

Alec přišel domů z Institutu a hned zamířil do koupelny, aby se vysprchoval. Začal si napouštět vanu. Vlezl do vany. Umyl se a když se natahoval po šamponu, cosi se mu mihlo před rukou. Podíval se. Ztuhl a vykřikl.

Magnus vešel domů ověšený taškami. Cestou domů se stavil pro večeři. Těšil se, jak si užije večer se svým přítelem. Odložil tašky. Když si sundával kabát, roznesl se bytem výkřik. „Alexandře!“ Hnal se Magnus svému příteli na pomoc. Jeho přítele jen tak něco nevyděsí, vždyť doslova zabijí démony. Pokud to ovšem není....

Magnus se opřel o futra koupelny a sledoval svého přítele, jak se něco pokouší spáchnout sprchovou hadicí. A užíval si pohled na jeho nahé pozadí. „Pavouk, že jo?“ Zeptal se pobaveně Magnus a v koutcích mu cukalo. „To není vtipné!“ Otočil se Alec. „Já vím, že ne drahý,“ objal Magnus Aleca. „To je v pořádku. Nemusíš se za nic stydět.“ Alec sklopil oči. „Co se tomu nebožákovi stalo?“

„Spadl ke mně do vany. Už bys mu nepomohl ani kdybys chtěl.“

„Nechtěl se koupat sám.“

„O takovou společnost fakt nestojím.“

„A o mojí jo?“ Usmál se nevinně Magnus. „Vždycky!“ Přitáhl si Alec Magnuse do polibku. „Stydne nám jídlo.“ Bránil se Magnus. „Počká!“ Zasypával Alec Magnuse polibky.