Nečekaný výlet 2/2

"Na co?" Nechápal Alec. "Prostě mi dej ruku!" Chytil ho Magnus za paži a z kapsy u bundy vytáhl pouta a připoutal Aleca za jednu ruku k posteli. "Co to děláš?" Zacukal Alec pouty. "Nevěřím ti! Jdu sehnat něco k jídlu. Tak buď hodnej a čekej!"



Alec chvíli marně zápasil s pouty. Načež to vzdal a padl na postel. Skvělý! Prostě skvělý! Asi po půl hodině se otevřely dveře a dovnitř vešel Magnus s taškama. "Musel jsem do města, tady v tomhle podniku ani nevaří." Alec se vytáhl volnou rukou do sedu. "Tady," podal mu Magnus krabičku s jídlem. "Dobrou chuť.""Dobrou chuť," odpověděl Alec. Jedli v tichosti, zdálky k nim doléhal zvuk projíždějících aut. "Tady," zvedl se Magnus z rozvrzané židle, která vypadala, že taky dlouho nevydrží. "Teče ti tu omáčka." Setřel jí prstem a zahleděl se do lískových očí před ním. Alec naprázdno polkl, ani odtáhnout se nemohl. "Co...Co..." Magnus na nic nečekal a přiskl svoje rty, na ty Alecovy. Ten se ho jednou rukou snažil odstrčit. "Nebraň se," zašeptal Magnus mezi polibky. "Vím, že to chceš taky." A znovu ho políbil. Alec mu nejistě začal polibky oplácet. "Tys ještě nikoho neměl?" Zajímal se Magnus. "Ne," zavrtěl Alec hlavou. "Dlouho jsem to skrýval a když jsem s tím vyšel ven, tak...""To je mi líto," pohladil ho Magnus po tváři. "Mohl bys to udělat znovu?" Zeptal se Alec. "Co? Políbit tě?" Alec stydlivě přikývl. "Jistě." Přitiskl Magnus svoje rty na ty Alecovy. Alec si ho volnou rukou přitáhl blíž a začal mu polibky oplácet. "Učíte se rychle, pane Lightwoode.""Asi," připustil Alec. "Jen s tou přivázanou rukou je to trochu nepraktický." Magnus z kapsy kalhot vytáhl klíček a odemkl Alecova pouta. "Lepší?""Lepší," přikývl Alec. Magnus ho povalil na postel a začal ho líbat na krku a rukama mu zajel pod tričko. Nepřestával ho líbat. Jeho prsty mapovaly Alecův hrudník. Magnus odolával touze přetáhnout Alecovi tričko přes hlavu. Všechno bylo pro Aleca nové a on nechtěl udělat nic, co by mladý muž před tím nechtěl. Už takhle ho táhne proti jeho vůli. "Proč jsi přestal?" Zeptal se Alec tichým hlasem. Magnus se mu podíval do očí. Připomněly mu Bambiho. Malého bezbranného kolouška. "Seš si jistý, že to chceš?" Alec se kousl do rtu a přikývl. "Alexandře, sice jsem dělal spoustu jednorázovek. Ale tohle je něco jinýho...""Ale říkal jsi, že se ti líbím.""To ano," připustil Magnus. "Právě proto. To nemůžu udělat. Navíc si představ, svýho tátu. Jak by řádil, kdyby se dozvěděl, že kriminálník šukal jeho syna.""Nezáleží mi na tom. Ať si klidně řve.""Nejde to, Alexandře. Ne kvůli tobě, jemu. Ale kvůli mně, kvůli mýmu přesvědčení." Alec přikývl. "Promiň." Magnus zavrtěl hlavou. "Neomlouvej se.""Bude stačit, když si k tobě přilehnu a obejmu tě?""Bude," odpověděl Alec. Magnus si přilehl k Alecovi a jednou rukou ho objal kolem pasu. "Dobrou noc, Alexandře.""Dobrou noc, Magnusi." Přitiskl se k němu Alec. "Um,...Magnusi?""Ano?" Sklonil k němu hlavu. "Asi nemám čekat, že až se ráno probudím, ty tady budeš.""Tím tu svou krásnou hlavičku netrap, dobře?" Políbil ho Magnus do vlasů.




Alec se probudil. Ještě chvíli lenošil se zavřenýma očima. Když se k němu přitisklo druhé tělo, otevřel oči a otočil se. "Dobré ráno," usmál se Magnus. "Dobré ráno," odpověděl Alec. "Ale co tady děláš?" Zeptal se nechápavě. "Chtěl jsem se nad ránem vyplížit to je pravda. Ale nechtělo se mi opouštět postel," pokrčil Magnus rameny. "Navíc krásně hřeješ. Přece neopustím takový sexy kamínka," políbil ho Magnus na špičku nosu. "Ale ten tvůj společník říkal, že s únosem nechce mít nic společnýho," namítl Alec. "K Ragnorovi je to ještě kus cesty. Takže je ještě spousta míst, kde bych tě mohl vyložit," pokrčil Magnus rameny. "Mezitím. Co by s řekl snídani?""Skvělý nápad!" Rozzářil se Alec. "Umírám hlady."




Cestou se zastavili v malém bistru. Vešli dovnitř, čímž upoutali pozornost lidí, kteří už tam seděli. Magnus mohl jen doufat, že všechno proběhne v klidu. Když někdo vykříkl. "To je on! To je Magnus Bane! Ten zločinec!" Do hajzlu! Zaklel v duchu Magnus. "Jste si jistá?" Zajímal se pokladní. "Ano jsem," přikývla žena. "Viděla jsem ho ráno ve zprávách a ten druhý to je Alexander Lightwood. Ten unesený." Alec se podíval na Magnuse. Co budeme dělat? Naznačil. "Hele lidi, ,nechci nikomu ublížit," couval Magnus ke dveřím. "Chtěl jsem se jen v klidu najíst. Se svou milou společností. No uznejte sami, přece ho nebudu týrat hlady.""Zavolejte policii!" Vykřikl někdo další. "Jestli chceš domů. Máš možnost," střelil Magnus pohledem k Alecovi. A tryskem opustil bistro. "Hej!" Vyjekl Alec. Omluvně se usmál na dav a vyběhl z bistra.



Magnus se snažil nastartovat. Rozhodně nechtěl být ušlapán běsnícím davem, když se dveře spolujezdce otevřely a dovnitř vklouzl Alec. "Co tady děláš?" Zeptal se nevěřícně Alec. "Nechce se mi domů. Takže na to šlápni!""Já myslel, že období vzdoru máš za sebou.""Nikdy jsi neslyšel o tom, že chlapi jsou v pubertě do smrti?" Ušklíbl se Alec. "Šlápni na to! Než nás ušlape běsnící dav.""Jak si Jeho Veličenstvo přeje!" Sešlápl Magnus pedál plynu až podlaze. "Jeho Veličenstvo, to je novinka," pousmál se Alec. "Zas si na to nezvykej!" Vyplázl Magnus jazyk. "To by mě ani nenapadlo," oplatil mu Alec.




Luke zvedl zvonící telefon. Maryse s Robertem byli na nohou. "Prosím vás, mluvte pomaleji...Že u vás byl Bane?....Cože udělal?....Dobře, děkuji vám...Nashledanou." Luke zavěsil a podíval se po starostlivých rodičích. "To byl majitel bistra Red Horse, tady je jeho adresa." Podal Luke Robertovi papírek s adresou. "Bane se tam ukázal i s Alecem.""Takže je v pořádku?" Strachovala se Maryse. "Podle toho co majitel tvrdil, tak Alec byl naprosto v pořádku.""Díky bohu," ulevila si Maryse. "Takže si pro něj jedeme!" Rozkázal Robert. "To bude trochu problém," pousmál se nevinně Luke. "Jakej?!" Nechápal Robert. "Můj syn je v bezpečí v bistru a Banea ať vezmou všichni čerti. Já ho jednou dostanu.""Alec není v bezpečí v bistru," odpověděl Luke. "A kde tedy je?" Nechápala Maryse. "Utekl spolu s Banem.""COŽE?!" Zařval Robert.



"Tohle není jen fáze vzdoru. O co skutečně jde, Alexandře?" Nechápal Magnus, proč se k němu Alec připojil, když si mohl v bistru počkat na policii a jít domů. "Utekl jsem na dětský tábor protože mě fakt nebaví poslouchat ty jejich kecy, že je to jen fáze a že mě to přejde. Jasně, moji sourozenci mi chybí a stýská se mi po nich.""To se nechceš vrátit ani kvůli nim? Určitě o tebe mají strach.""Trochu jsme se před mým odjezdem nepohodli. Nemohli pochopit, proč utíkám. Proč to nechci řešit. Já to řeším, sakra! Od doby co jsem se vyoutoval. Odešel jsem, protože jsem si chtěl vyléčit pocuchaný nervy. Ještě se necítím, na to abych čelil vlastní rodině." Magnus chápavě přikývl a zbytek cesty mlčeli.




Luke s Robertem vešli do bistra. "Dobrý den, jsem detektiv Luke Garroway, pracuju na případu Magnuse Banea. Tohle je Robert Lightwood, otec unenesného.""Moc uneseně nevypadal," vrtěl hlavou pokladní. "Co tím myslíte?" Zeptal se Robert. "Spíš se chovali jako kamarádi než jako únosce a rukojmí," přikyvovala žena u dveří. "Kterým směrem odjeli? To nevíte?""Ukážu vám to," zvedl se pokladní a vyšel s oběma muži z bistra.



"Seš si jistej, že po tom bistru je motel dobrej nápad?" Zapochyboval Alec. "Třeba budeme mít štěstí a nemají tu televizi nebo rádio," pokrčil Magnus rameny. Vešli dovnitř a zamířili na recepci. "Dobrý večer, s přítelem hledáme klidné a tiché ubytování. Měli jsme dlouhou cestu a jsme unavení," usmíval se falešně Magnus. "Jistě," přikývla dívka za recepcí. "Tady to je,jedna manželská postel. Užijte si to."Alec musel potlačit protočení očí. "Taková milá, mohl poprosit ještě o něco?""Jistě, pane.""Kdyby nám někdo na pokoj doručil láhev šampaňského, bylo by to skvělý.""Jistě, pane."



"Div se z tebe neposrala," zamumlal Alec, když vešli na pokoj. "Zaslechl jsem ve tvém hlase náznak žárlivosti, Alexandře?" Zvedl Magnus pobaveně obočí. "Proč bych měl žárlit? Ani tě neznám. Znám tě kolik? Tři dny?" Ohradil se Alec. "Pojď sem, ty žárlivče!" Přitáhl si ho Magnus do polibku. "Já ne...ummm." Alec mu začal polibky oplácet. Když je vyrušilo zaklepání na dveře. "Vida, šampaňské je tady." Magnus došel otevřít dveře, po chvíli se vrátil s flaškou a dvěma skleničkami. Rozlil ho do skleniček a nenápadně z kapsy vytáhl kapky na spaní, které ukradl při odhašování v předchozím motelu z lékárničky. Bylo na čase s Alecem rozloučit. Lámalo to mu to srdce. Ale věděl, že to musí udělat. Skleničku s uspávadlem pak podal Alecovi. "Takže na co?" Zeptal se Alec. "Na to jak jsi úžasný. Jsi to nejlepší rukojmí jakýho se mi mohlo dostat a na tenhle výlet," navrhl Magnus. Skleničky o sebe zacinkaly. Magnus po očku sledoval Aleca. Ty léky v kombinaci s alkoholem by měly fungovat rychle. " Co je?" Zeptal se Alec. "Nic," usmál se Magnus. "Že tak díváš.""Přemýšlel jsem, jestli tě mám políbit." Naposled."Tak nad tím nepřemýšlej a udělej to." Přitiskl Alec svoje rty na ty Magnusovy. "Ten šampus je nějakej silnej, rychle mi jde do hlavy," odtáhl se Alec. "Je trochu silnějši," připustil Magnus, aby nevzbudil podezření. "Asi..Asi teď usnu.""Tak spinkej," polibil ho Magnus na spánek. Alec se položil na postel a zavřel oči. "Dobrou noc, Alexandře.""Dobrou," zamumlal Alec ospale. Magnus ještě chvíli počkat. V kapse našel propisku a na motelové menu napsal Alecovi vzkaz. Vydal se ke dveřím, ještě se u nich otočil. "Sbohem, Alexandře. Je mi to líto."



Magnus seběhl schody. Recepční otevřela jedno oko. "Nemůžete spát?" Zajímala se. "Nemůžu usnout. Tak se jdu nadýchat čerstvého vzduchu.""Váš přítel?""Můj přítel vždycky jak lehne tak spí, nevím jak to dělá," zasmál se Magnus. Vyšel ze dveří a zamířil k autu. Dojel do vedlejší městečka a zastavil u první telefonní budky.Robertovi se rozezvonil telefon. "Lightwood," představil se. Tady Bane, ozvalo se z druhé strany. "Kde je můj syn?!" Vyštěkl Robert do telefonu. Je v pořádku. Jak jsem slíbil, zavolám vám, kde si ho můžete vyzvednout. Motel U Rose, pokoj 15. Mějte se hezky, pane Lightwoode."Jednoho dne, tě dostanu Bane! Pak budeš litovat!" V telefonu se ozval zavěšovací tón."Litovat budu, pane Lightwoode," povzdechl si Magnus a vydal se zpátky k autu. "Lituji jedině toho, že jsem nechal vašeho syna se do mě zamilovat. A pak jsem mu zlomil srdce."


Aleca na tváři polehtaly sluneční paprsky. Přetáhl si peřinu před hlavu. Načež jí skopal k nohám a otevřel oči. Byl sám. Po Magnusovi nebyla ani stopa. "On odešel, nechal mě tu." Jediným důkazem, že tu byli spolu. Byly dvě skleničky od šampaňského. Pak si Alec všiml na stole popsaného kusu papíru. Vstal a došel si ho přečíst.
Drahý Alexandře,až se ráno probudíš, už tam nebudu. Bylo to s tebou fajn, ale všechno musí jednou skončit. Neměj mi to, prosím za zlé. Ty se pro život na útěku nehodíš. Jsi muž z lepší rodiny, můžeš mít všechno na světě. To já ti dát nemůžu. Vím, že ani s tebou se život nemazlí. Postav se tomu čelem a bojuj!Budeš mi scházet Alexandře Gideone Lightwoode. Jak jsem říkal večer, byl jsi naprosto úžasné rukojmí. Opatruj se a sbohem!Tvůj Magnus
PS: Z tvojí peněženky jsem si ukradl tvojí adresu. Třeba to není sbohem!
PS2: Miluji tě!
Alec si po dočtení povzdechl. Chápal to. Podvědomě to tušil, že ho Magnus opustí. Už v tom bistru. Takže byla jen otázka času, kdy sem vtrhne policie v čele s jeho tátou. A budou hledat Magnuse. Ale ten to řekl jasně, že ho někde nechá a až odjede někam daleko, teprve policii řekne, kde Alec je.



Recepční ze spánku vytrhl příchod policie. Nechápala co tu chtějí. "Pokoj 15, kde je?" Zajímal se jeden z policistů. "Po schodech nahoru, nakonci chodby vpravo," odpověděla.


Alec tak tak stačil schovat vzkaz od Magnuse. Když do pokoje vpadla policie! "Alecu!" Hrnul se k němu Robert. "Neublížil ti?""Nic mi neudělal," zavrtěl Alec hlavou. "Jsem tak rád, že jsi v pořádku. Máma šílí strachy.""Jestli hledáte, Banea. Tak tady není," ušklíbl se Alec, když míjel policisty. "A kde je?" Zeptal se jeden z nich. "Nevím, nestačil jsem se ho zeptat." I kdybych to věděl, neřekl bych vám to!



Vítání doma se neobešlo bez slziček, všichni byli šťastní, že Alec je doma a v bezpečí. Kromě toho Alec trávil dlouhé dny na policejní stanici, kde jim dokola musel opakovat, průběh celých tří dnů. A asi milionkrát musel zopakovat, že opravdu nemá ponětí, kde Magnus Bane je. Bylo to únavné a frustrující.