Naschvály

Magnus s Alecem se ruku v ruce procházeli Central Parkem a užívali si poslední paprsky podzimního sluníčka.Stáli na mostě a na rybníčku pod nimi plavalo několik kachen. Čvachtání a kvákání donutilo Aleca s Magnusem se pousmát. „Jdeme krmit,“ vyčaroval Magnus pytlík plný starých rohlíků. „Proč ne,“ přikývl Alec. A s nadšením oba pozorovali, jak se kachny jedna po druhé vrhají po rohlících.

Jace s Clary si chtěly užít taky posledního krásného podzimního dne a procházeli se Central Parkem. Když Jace před nimi spatřil Aleca s Magnusem. Ti dva se k obě přibližovali. Jace se ušklíbl. Clary jen protočila očima, tušila co má Jace v plánu.

Magnus spojil s Alecem svoje rty a políbil ho. „Baf!“ Alec s Magnusem od sebe odskočili, jakoby se spálili. „Ty debile!“ zařval Alec. „Já tě zabiju!“ Jace se začal smát. “Moc se nesměj!“ Zuřil Alec. „Vážně tě zabiju!“ Švihl po Jaceovi Alec vražedný pohled. „Byla to sranda!“

„Náramná!“ Sápal se Alec po Jaceovi. „Klid, drahý!“ Uklidňoval Magnus Aleca. „Ale vždyť...,“ protestoval Alec. „Mám nápad!“ Ušklíbl se Magnus, luskl prsty a na Jaceově hlavě se usadila kachna. Kvák! Kvákla kachna. Jace začal řvát. „Uáááááá. Sundejte ze mě tu krvelačnou bestii!!!“ A utíkal co mu nohy stačily. Alec, Magnus a Clary řvali smíchy. „Tak doufám, že už se poučil,“ otočil se Alec na Magnuse. „Jdu ho najít. Mějte se!“ Rozloučila se s nima Clary a rozběhla se za Jacem.

Když druhý den ráno přišel Alec do kanceláře a otevřel šuplík. Vyskočil z něj obrovský černý pavouk. Alec začal řvát. Pavouk začal vylézat z šuplete a Alec zůstal strnulý hrůzou. „Magnusi!“ Zaječel hystericky do telefonu, když jeho přítel hovor přijal. „Co se děje, drahý?“ Vyzvídal Magnus. „Pavouk. Velkej, hnusnej pavouk.“

„Hned jsem tam!“ Magnus zavěsil.

Jace vykoukl zpoza dveří. Alec stál na stole s andělským ostřím. „Nepřibližuj se, ty sráči!“ Jace zakrýval smích v dlaních. „To je tvoje práce, že jo?“ Objevil se vedle něj Magnus. „To ne přísahám!“ Dušoval se Jace. „Herondale!“ Zavrčel výhružně. „Drahý, už jdu!“ Vešel Magnus do kanceláře.

Alecovi se ulevilo, když pavouk zmizel. „Děkuju,“ usmál se na svého přítele. „Kdykoliv,“ usmál se Magnus. „Ahoj Alecu, ahoj Magnusi,“ vešel do kanceláře Jace. „Co se děje?“ Zajímalo ho. „Cítil jsem, že....“

„Ty!“ Zavrčel Alec. „Ne. Já ne,“ bránil se Jace. „A kdo jinej? To bylo za tu kachnu?“

„Ne!“ Vrtěl Jace hlavou a couval. „Já tě zabiju!“ Zařval Alec. Jace vyběhl z kanceláře. „Vlastnoručně tě utopím v rybníku plným kachen, Herondale! Koukej, se sem vrátit!“ Rozběhl se Alec za Jacem.