Narozeniny

Magnus hleděl na dílek dortu, do kterého zapíchl svíčku. Byl sám, jeho manžel odešel na misi. Magnus nevěděl, kdy se vrátí. „Něco si přej, Magnusi,“ zašeptal a sfoukl svíčku. V tu samou chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. To šlo rychle! Napadlo Magnuse cestou ke dveřím. „Alexa...“ Magnus se zarazil uprostřed slova.

Za dveřmi nebyl Alec. Za dveřmi stáli Catarina, Ragnor a Raphael. „Co vy tady?“ Zajímalo Magnuse. „Přišli jsme tě vytáhnout do společnosti. Přece nebudeš sám na svoje narozeniny,“ odpověděla Cat. „Nikam se mi nechce,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Tak si uděláme párty tady,“ pokrčil Ragnor rameny. „Kdo říká, že vás tu chci?“ Protestoval Magnus. „Nebudeš tady sám, se svými černými myšlenkami. Tvůj manžel se v nejbližší době nevrátí,“ ušklíbl se Raphael. „Fajn.“

„Skočím dolů, pro dárek,“ zazubil se Ragnor.

„Všechno nejlepší, Magnusi!“ Připíjeli mu všichni. „Děkuju lidi.“ Usmíval se spokojeně Magnus. „Nemuseli jste.“

„Ale chtěli jsme,“ usmála se Cat. „A teď dárek,“ předali mu společně zabalený dárek. „Co to je?“ Zajímal se Magnus, zatímco rozvazoval mašli. „Uvidíš,“ usmál se tajemně Ragnor. Magnus strhnul papír. „To je objímací polštář,“ poklesla mu brada. „To je. To aby ses měl ke komu přitulit, když nebudeš mít manžela doma,“ pokrčil Ragnor rameny. „Děkuju.“ Zabořil Magnus hlavu do polštáře.

Alec vešel do bytu. Opřel luk o zeď a vydal se do ložnice, aby se mohl přivítat se svým manželem. Magnus ležel v posteli a spal. Byl přitulený k něčemu co připomínalo polštář s rukou. Alec si přisedl na okraj postele a Magnuse políbil. Magnus se zavrtěl, jak se Alecův studený nos otřel o jeho teplou tvář. Otevřel oči. „Alexandře!“ Zalapal po dechu. „Zlato,“ usmál se Alec. „Kdy jsi přišel?“

„Před pěti minutama,“ odpověděl Alec. „Koukám, že sis mezitím našel náhradu,“ kývl pobaveně k polštáři. „To je narozeninový dárek od Cat, Ragnora a Raphaela.“

„Což mi připomíná, že pro tebe taky něco mám,“ zvedl se Alec a po chvilce se vrátil s úhledně zabaleným balíčkem. „Co je to?“

„Uvidíš. Všechno nejlepší k narozeninám, lásko.“ Magnus rozbalil dárek. „To je nádherné, Alexandře.“

„Jako ty,“ usmál se Alec. Byl to zarámovaný obrázek z jejich prvního výročí. „Co byste pane Lightwood-Bane řekl, kdybych vás vzal na opožděnou narozeninovou snídani?“

„Souhlasil bych, pane Lightwood-Bane.“