Muž z majáku - 9. kapitola

Alec si vzal chůvičku k sobě a vyšel za Magnusem na útesy. Ten mu podal skleničku vína.

„Tak malá ďáblice spí, snad budeme mít chvilku pro sebe,“ usmál se Alec a vzal si od Magnuse sklenku.

„Můžu se něco zeptat?“ Podíval se Magnus na Aleca. Ten přikývl. „Tam v přístavu jsi zmínil jedno jméno. Kdo je Sebastian?“

„Sebastian byl můj snoubenec. Zpátky v New Yorku. Seznámili jsme se na vysoký a chodili jsme spolu asi dva roky, po škole mě požádal o ruku,“ začal Alec. „Přijal jsem. Asi měsíc před svatbou jsem ho našel v posteli s jiným. Zrušil jsem zasnoubení a odjel jsem sem.“

„A Andrea? Myslel jsem, že je vaše.“

Alec zavrtěl hlavou. „Andrea je sirotek, kterého vyplavilo moře pár dní poté, co jsem se nastěhoval. Nebyl jsem připravený na dítě, chtěl jsem jí dát do Domova. A pak prostě jsem nemohl, na tý sociální pracovnici mi něco nesedělo.“

„Jsem rád, že sis jí nechal,“ usmál se Magnus.

„Jo já taky,“ přikývl Alec. „Je to zlatíčko.“

Magnus položil Alecovi hlavu na rameno. A oba se zahleděli na klidný oceán.

***

„V New Yorku mám všechny svoje věci,“ otočil se Magnus k Alecovi, který chystal snídani, zatímco Magnus krmil Andreu.

„Není problém. Stejně jsem se chystal někdy do New Yorku zajet. Naši viděli Andy naživo jenom jednou.“

***

New York byl přesně takový jaký si ho Alec pamatoval.

„Až budeš hotový zavolej mi. Já jdu dělat přepadovku.“

Magnus se zasmál. „Ozvu se. Zatím se mějte.“

„Ty taky,“ mávl Alec Magnusovi.

***

Alec zajel k obytným vilám a zaparkoval.

„Tak co těšíš se na babičku s dědou?“ Otočil se na Andy.

„Baba, deda.“

„Ty jsi šikulka,“ odpoutal jí Alec ze sedačky a vzal jí do náruče. Chystal se stisknout zvonek.

„Ne! Sama!“ Natahovala se Andrea po zvonku.

„Tak sama,“ usmál se Alec. Po chvilce se dveře otevřely a v nich stál Robert.

„Alecu?“ Zeptal se nevěřícně.

„Překvapení!“ Pokrčil Alec rameny.

„Obrovský. Pojďte. Pojďte dál,“ uvolnil Robert Alecovi s Andreou cestu.

„Maryse! Maryse!“ Volal na manželku. „To neuvěříš, kdo přijel.“ Maryse Lightwood vykoukla z kuchyně.

„Alecu?!“ Objala ho.

„Mami!“ Oplatil jí objetí, až mezi sebou zmáčkli Andreu, ta začala hlasitě protestovat.

„Promiň, promiň, broučku. Tatínek nechtěl.“ Konejšil jí Alec.

„Ta vyrostla, ukaž mi jí!“ Alec podal Andreu Maryse do náruče.

„Jak dlouho se zdržíš?“ Zeptal se Robert.

„Jsem tu vlastně jenom na otočku. Můj přítel se bude stěhovat ke mně...“

„Přítel?“ Chytla ho Maryse za slovo. „Ty máš přítele?“

Alec přikývl.

„Tak to ho musíme poznat!“

„Opatrně nechci ho vyděsit.“

„To bychom si nedovolili,“ ujistila ho Maryse.

***

Andrea u Maryse v náručí usnula. V tom se Alecovi rozezvonil telefon.

„To bude Magnus.“ Přijal hovor. „Tak já pro něj zajedu. Andy nechám u vás,“ zvedl se Alec.

***

„Ahoj,“ přivítal Magnus Aleca polibkem. „Kde máš Andreu?“ Zajímalo Magnuse, když jeho věci nakládali do auta.

„U našich. Usnula, nechtěl jsem jí budit.“ Alec zaklapl kufr auta. „Mimochodem,“ otočil se na Magnuse. „Trochu jsem se prořekl a naši tě chtějí poznat.“

„No dobře,“ přikývl Magnus a zapnul si pás.

***

Andrea sebou zavrtěla a probudila se.

„Ahoj srdíčko,“ usmívali se na ní Maryse s Robertem.

Andrea si protřela oči a rozhlédla se. „Tata.“

„Táta se brzy vrátí,“ vzala jí Maryse do náruče. „Mezitím se napapáme, co ty na to?“

„Tata?“ Rozhlížela se Andrea.

„Bude tady co nevidět.“

„Ne tata?“ To už začala malá natahovat.

„Ne, ne, ne. Neplakej beruško. Tatínek se vrátí.“ Houpala jí Maryse v náručí. Ale nic nepomohlo. Andrea se rozbrečela na plné kolo.

***

„Tak připraven?“ Zeptal se Alec Magnuse.

„Jsem připraven,“ přikývl Magnus a oba vystoupili z auta a Alec stiskl zvonek. Po chvíli mu otevřel Robert a za ním se linul dětský pláč. Alec vykulil oči a prodral se mezerou mezi svým otcem.

„Andy! Andy!“

Maryse s Andreou v náručí se otočily. „Podívej, tatínek už je tady.“

„Tata!“ Sápala se k němu Andrea rudá od pláče.

„Andy, pojď sem! To nic, prdelko. Tatínek je u tebe!“

„Tata plyč.“

„Tatínek už nikam nepůjde, neboj se.“ Andrea se v Alecově náručí začala pomalu uklidňovat.

„Omlouvám se, fakt jsem netušil, že se může probudit. Jinak bych si jí vzal s sebou.“

„Neomlouvej se,“ zavrtěla Maryse hlavou.

„Dobrý, prcku?“ Líbl jí Alec na hlavičku. Andrea přikývla a zabořila hlavičku do Alecova krku. Teprve teď si všiml Magnuse přešlapujícího ve dveřích, který netušil co dělat.

„Mami, tati, tohle je Magnus. Můj přítel.“

„Rádi vás poznáváme,“ usmál se Robert. „Pojďte dál a posaďte se. My nekoušeme,“ pozvala ho Maryse dál. „Nečekali jsme návštěvu, tak tu ani nic nemáme.“

„To je dobrý, nemusíte nic dělat,“ zavrtěl Magnus hlavou.

„Tak alespoň kávu?“

„Může být.“

„Alecu?“ Otočila se Maryse na syna.

„Taky si dám,“ přikývl Alec.

„Tak co Andy, pustíš tatínka?“ Zeptal se Alec dcery.

„Ne!“ Odpověděla.

„Tak ne.“

***

„Tak Magnusi, jak jste se s naším Alecem seznámili?“ Vyzvídala Maryse.

„No um...,“ začal Magnus a podíval se na Aleca.

„Jednou mi uprostřed noci zabušil na dveře,“ pokrčil Alec rameny. „A pak mi zkolaboval do náruče. Byl celej mokrej. Nechápal jsem, odkud se vzal, protože žádné lodě tudy v několika dnech nepluli. A když se druhý den ráno probudil, nic si kromě svého jména nepamatoval.“

„Začal jsem si postupně vzpomínat. Ale pak mi hodně pomohl můj kolega a hlavně váš syn. Někdo jiný by vás hned vyhodil, ale váš syn mi nabídl, že můžu zůstat,“ pokrčil Magnus rameny.

„A co vlastně děláte, Magnusi?“ Zeptal se Robert.

„Pracuji jako Agent u FBI,“ odpověděl Magnus.

„Alecu, jsi si tím jistý?“ Podívala se Maryse s obavami na Aleca.

„Jsem si tím jistý. Navíc Magnus FBI opustil a teď bude řadový policista.“

„Důležité je, abys byl šťastný.“

„Jsem mami,“ odpověděl Alec s úsměvem.

***

Na maják dorazili k večeru. Společně uložili Andreu, ke spánku a odebrali se do ložnice. Alec si přitáhl Magnuse do náruče a políbil ho.