Muž z majáku - 7. kapitola

„Podle toho co říkal, Alec jsem mu promáčený na kost zaklepal v noci na dveře. Nevzpomínal jsem si na nic kromě svého jména.“

„Dobře, pokuusím se ti alespoň něco připomenout,“ pokrčil rameny Luke. „Jmenuješ se Magnus Bane a pracuješ pro FBI. Žiješ v New Yorku,“ začal Luke.

„A tady jsem proto, že jsme tu měli úkol?“

„Přesně tak,“ přikývl Luke.

„Co jsou zač?“ Zeptal se Magnus a Luke s tašky, kterou měl s sebou vytáhl dvě složky a podal je Magnusovi. „Takže rodinný byznys,“ zvedl Magnus od složek oči.

„Jo,“ přikývl Luke. „Asi jsem se flákal už dost. Jdeme je zatknout?“ Zeptal se Magnus.

„Seš si jistý?“ Zeptal se staroslivě Luke. „Už jsem volal posily, pokud se na to necítíš....“

„Je mi fajn,“ zarazil Magnus Luka.

„Dobře. Řekneš mu to?“ Luke ani nemusel říkat komu, Magnus věděl, o kom mluví. „Dlužím mu to. Mohl mě vykopnout, ale on mě tu nechal a ještě mi nabídl pomoc.“

***

Alecovi se o nohu otřel Kostelník. „Najednou se to lísá,“ zasmál se Alec a podrbal Kostelníka za uchem.

„Čiči.“

„Ano, přišel se za námi podívat čiči.“ Alec s Andreou stáli na věži majáku a dívali se na klidný oceán. Takže policajt...

„Alexandře?“ Vystoupal Magnus po schodech. „Já..Chtěl jsem ti za všechno poděkovat.“

„Nemusíš děkovat,“ zavrtěl Alec hlavou.

„Ale jo, mohl jsi mě vykopnout, když jsem ti zaklepal u dveří.“

„Hádám, že jdeš chytit ty pašeráky a pak se vrátíš domů.“ A tahle myšlenka bolí.

„Ano, to jdu.“

Alec se pokusil o úsměv. Co když nechci, abys odešel?! „Rádi jsme tě s Andreou poznali.“

„Já vás taky,“ přikývl Magnus.

„Určitě už se domů těšíš. Někdo tam na tebe určitě čeká.“ Alec doufal, že Magnus jeho hořký tón nepostřehne.

„V New Yorku na mě nikdo nečeká,“ odpověděl Magnus a pak odešel.