Muž z majáku - 6. kapitola

Když se k Magnusovi nad ránem přitulilo další tělo, v první chvíli se vyděsil. Pak si ale vzpomněl, že ho v noci vzbudila noční můra a Alec mu nabídl, že může jít spát k němu. Snažil se vzpomenout si, co vlastně ve snu viděl. Dva muže, mladšího a staršího, jak na něj mířili zbraněmi. Ten mladší vystřelil...A pak se Magnus probudil. Magnus tomu nerozumněl, proč by po něm někdo měl jít?

„Dobré ráno,“ vytrhl ho z přemýšlení Alecův hlas.

„Dobré ráno,“ otočil se k němu Magnus.

„Je ti líp?“ Staral se hned Alec.

„Je mi fajn,“ usmál se Magnus. „Díky.“

„V pohodě. Snídani?“ Zeptal se Alec, než Magnus stačil odpovědět, ozvalo se dětské ťapkání.

„Malá akrobatka jde,“ zasmál se Alec. „Dobré ráno, srdíčko,“ políbil Andreu Alec do vlasů.

„Tlejda,“ ukázala Andrea na Magnuse.

„Ano, strejda spal dneska s tatínkem. Měl ošklivý sen, víš.“

„Takže já jsem strejda, jo?“ Zeptal se Magnus pobaveně.

„Na mě nekoukej, můj nápad to nebyl,“ zavrtěl Alec pobaveně hlavou.

***

Někdy navečer se ozvalo zaklepání. Andrea se rozběhla ke dveřím,v té rychlosti ale zakopla o práh a rozbrečela se na celé kolo.

„Andy!“ Vzal Alec do náruče plačící dceru. „To nic miláčku, to nic.“ Choval jí v náručí.

„Tata,“ zabořila mu hlavičku do ramene.

„Šššš,“ houpal jí Alec v náručí, zatímco otvíral dveře.

„Dobrý den,“ pozdravil muž za dveřmi, fňukajcí Andrea se rozbrečela víc.

„Dobrej, omlouvám se. Měli jsme tu malou nehodu, viď prcku,“ líbl Alec Andreu na tvář. „Můžu pomoct?“

„Jsem Luke Garroway,“ vytáhl muž odznak. „Jsem tu kvůli těm letáčkům.“

„Pojďte prosím dál,“ uvolnil mu Alec cestu. „Magnus je zrovna v koupelně. Můžu vám mezitím něco nabídnout?“

„Poprosil bych o vodu.“

„Jistě,“ přikývl Alec. „Hned to bude.“ Chtěl usadit Andreu do židličky, ale ta se ho držela jak klíště.

„Tak jo, budeme si hrát na opičku.“ Andrea omotala ručičky kolem Alecova krku. „Tak pojď, ty klíště jedno.“

Alec při cestě do kuchyně zaťukal na dveře koupelny. „Máš tady návštěvu.“

„Hned jsem venku.“

***

Magnus vešel do obýváku při pohledu na Luka se zarazil.

„My se známe?“ Přišel mu povědomý, ale nedokázal ho zařadit.

Mezitím dorazil Alec se sklenicí vody. „Tady to je.“

„Děkuji, pane Lightwoode,“ přikývl Luke. „Magnusi, jsme kolegové. Pracovali jsme spolu na případu pašování zbraní. Byli jsme Valentovi a Jonathanovi Morgensternovým na stopě a tys šel na jejich loď do utajení, pak už jsme o tobě neslyšeli. Mysleli jsme, že jsi mrtvý!“

„Takže to nebyl sen ale vzpomínka,“ zašeptal Magnus.

„Co?“ Zeptali se ho současně Alec s Lukem.

„Vzpomínáš,“ otočil se Magnus na Aleca. „Jak jsem měl tu noční můru.“ Alec přikývl. „Zdálo se mi, že na mě míří dva chlapi pistolemi.“

„Promluvíme si, Magnusi,“ vyzval ho Luke a Magnus přikývl.

„Nechám vás o samotě,“ zvedl se Alec.