Muž z majáku - 4. kapitola

Alec uklidil nádobí a roztahané hračky a zalezl do koupelny pro rychlou sprchu. Natáhl na sebe tričko a plátěné kalhoty. Došel do pokoje a nakoukl dovnitř. Andrea i Kostelník spali, Alec se pro sebe usmál a vydal se do ložnice. Než vstoupil do své ložnice, zastavilo ho bušení na dveře. Alec se nechápavě otočil. A podíval se na budík na nočnm stolku, ten ukazoval pár minut po jedenácté. Kdo by to mohl být takhle pozdě?! Bušení se ozvalo znovu. Alec se vydal ke dveřím a otevřel, nemohl riskovat, že bušení vzbudí Andreu.

***

Za dveřmi stál vysoký muž a byl celý mokrý. „Prosím!“ Jeho hlas zněl naléhavě. „Pomozte!“ Načež omdlel.

„Sakra! Zaklel Alec, když muže tak tak chytil. Vzal do do náruče a odnesl ho do bytu. Položil ho na gauč. Alec dobře věděl, že v tuhle hodinu se už nikam nedovolá a rozhodl se to nechat na ráno. Zadíval se na mužovu tvář, muž měl na tváři několik modřin a řezných ran. Kdo jsi? A jak jsi se sem dostal? Pokud vím, žádná loď tady v několika dnech neprojížděla.

***

„Tata! Ee!“ Stála Andrea v postýlce, když viděla Aleca rozzářila se. Alec jí vzal do náruče a nakrčil nos.

„Tak pojď, ty tchoříku, vyměníme plínku.“ Alec vyměnil Andree plínku a posadil jí do dětské sedačky a postavil před ní snídani. „Najíš se sama, princezno?“

„Ne!“ Zavrtěla hlavičkou. „Ale jo, seš velká holka už to zvládneš.“

„Ne!“ Stála si Andrea za svým.

„Tak ne.“ Z obývacího pokoje se ozvalo vrtění. „Počkej prcku,“ zvedl se Alec. A vešel do obýváku.

***

Magnus se vyděšeně rozhlížel kolem, nepoznával to tu. Nevěděl, kde je. Ani co se stalo. Do pokoje vešel vysoký černovlasý muž.

„Kdo jste? Co ode mě chcete?!“ Natlačil se Magnus do rohu pohovky.

„Hej, to je v pořádku. Neublížím vám,“ usmál se Alec.

„To by mohl říct každý,“ ušklíbl se Magnus.

„Dobře,“ pokrčil Alec rameny. „Jmenuji se Alec Lightwood a jsem správce majáku. V noci jste mi klepal na dveře a prosil o pomoc. Pak jste omdlel, vzal jsem vás dovnitř. Nic víc.“ Magnus ho trochu skepticky pozoroval. „A vy? Jméno? Kde jste se tu vzal, protože jste byl celý mokrý a já vím, že tudy žádná loď v několika dnech zpátky neprojížděla.“

„Magnus,“ odpověděl Magnus.

„Prosím?“ Zvedl Alec obočí. „Moje jméno. Magnus.“

„Těší mě. A dál?“

„Já nevím. Nevzpomínám si.“ No nazdar!Napadlo Aleca. Chtěl něco říct, když se z kuchyně ozvalo naléhavé

„Tata!“

„Tatínek už jde, princezno. Co bys řekl snídani a pak by se vidělo, co dál?“ navrhl Alec Magnusovi.

„To zní dobře, umírám hlady.“ Jeho kručící žaludek toho byl důkazem.

Magnus s Alecem vešli do kuchyně.

„Tata!“ Vykřikla Andrea nadšeně a natahovala k Alecovi ručičky.

„Ty vypadáš, čuníku,“ utřel jí pusu.

„Uník,“ zopakovala Andrea.

„Správně, seš čuník.“ Alec se otočil na Magnuse. „Promiň, takhle to dopadne, když necháš téměř roční dítě samotný s přesnídávkou.“

„Neomlouvej se,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Takže táta na plný úvazek?“

„Jo. A ve volném čase hlídám maják,“ ušklíbl se Alec, zatímco před Magnuse naservíroval snídani.

„Asi ho moc není co? Toho volného času.“

„Ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Dělím ho mezi maják, Andreu a Kostelníka.“

„Kostelníka?“ Zvedl Magnus zvědavě obočí.

„Tady ta chlupatá koule,“ ukázal Alec na ládujícího se kocoura.