Muž z majáku - 3. kapitola

Andrea si hrála na dece a Alec jí pozoroval. Malá si něco spokojeně broukala, když Alec ve spleti dětského žvatlání zaslech cosi, co znělo jako táta. Přiklekl si s Andree na deku.

„Broučku, zopakuješ to?“ Andrea zvedla hlavičku, chvíli Aleca pozorovala.

„Tata,“ zopakovala.

„Správně. Ty jsi šikulka,“pohladil jí po vláskách.

„Čiči,“ pronesla po chvíli.

„Tady není čiči, srdíčko,“ zavrtěl Alec hlavou.

„Čiči,“ zopakovala Andrea.

„Tady jsou akorát ptáčci a rybičky, ale ty nevidíme.“

„Čiči!“ Stála si Andrea za svým a ukazovala za Aleca. Ten se otočil a skutečně. Okolí majáku očuchávala velká šedivá peršanka. Kočka vypadala dost upraveně, takže musela někomu utéct. Alec se rozhodl, že jí chytí a hned ráno se vydá do města se poptat, jestli někomu nechybí. To se líp plánuje, než uskutečňuje.

„Pojď sem čičí, to je hodná kočička,“ usmál se Alec, když mu peršanka začala očuchávat ruku. Kočka se odvrátila a odcházela směrem k dece s Andreou. A přitulila se k ní.

„Tata čiči,“ vypískla Andrea nadšeně.

„Se mnou asi kamarádit nebudeš, co?“ Ušklíbl se Alec a kočka po něm hodila pohledem říkající Nezájem!

***

Druhý den ráno nacpal Alec kočku i s Andreou do auta a vydal se do města. Ale ať se ptal, kde se ptal. Nikomu se šedá perská kočka, kocour jak poznačila Cat, když jí potkali, neztratila.

„Tak co s tebou?“ Podíval se Alec na kocoura, ten si hověl Andree v klíně a vypadal spokojeně.

„Tata čiči.“

„Ne, na to zapomeň,“ zavrtěl Alec rázně hlavou. „Nebudu se starat ještě o kočku.“

„Tata!“ Protestovala Andrea.

„Ne!“

„Tata, čičí Aea.“

„Řekl jsem ne!“ Zavrtěl Alec hlavou. Andrea začala natahovat. „Ooo ne ne ne, neplakej srdíčko.“

„Ne čiči,“ popotahovala malá.

Alec se kousl do rtu. „Tak fajn. Tak si ho necháme!“ Povzdechl si. Malá vyděračko!

„Čiči?“ Zvedla Andrea hlavu.

„Ano, čiči jde s námi domů,“ přikývl Alec.

***

Alec se opřel o futra a pozoroval Andreu, jak si hraje s kocourem. I když kocour vypadal na velkého bručouna, bůh ví z jakého důvodu si Andreu oblíbil. Vešel do pokoje a přisedl si na koberec k nim.

„Měli bychom mu vymyslet jméno, co ty na to prcku?“

„Ano,“ přikývla Andrea.

„Dobře. Co třeba Šedivák?“ Andrea i kocour mu věnovali odsuzující pohled. „Fajn, tak ne no,“ pousmál se Alec. „Jste dva na jednoho. Bude s námi strážit maják, chtělo by to něco vznešeného. Princ?“ Navrhl Alec. Andrea zavrtěla hlavičkou. „Dobře, mohli bychom být trochu ironičtí. Co takhle Kostelník?“ Andrea se zamyslela a přikývla. „To bychom měli. Ale už je pozdě prcku, napapáme se a půjdeš spinkat.“

„Ham, ham.“

„Tak pojď ty ham ham.“

***

Alec uložil Andreu do postýlky, Kostelník se mezitím stočil v křesle vedle postýlky. „Tam jsem si chtěl sednou já, ty blbá kočko,“ otočil se Alec na Kostelníka. Smůla člověče, já tu byl první! Prozrazovaly Kostelníkovy oči. Andrea naštěstí usnula i bez pohádky.