Muž z majáku - 2. kapitola

Po zbytek dne, Alec ve městě vzdáleném dvacet kilometrů sháněl všechno potřebné pro dítě. Majitel byl hroně ochotný a slíbil mu, že mu nábytek i postýlku doručí až k majáku. Chvíli po té co odjel, dorazila Iris Rouse. Znovu se Aleca ptala, jestli si to nerozmyslel, ale Alec zavrtěl hlavou, že ne. Podepsal Iris papíry a ona odjela.

***

Alec se otočil k holčičce na velké posteli. „Tak jsme tu sami.“ Usmál se. Posadil se vedle ní a Andrea ho chytila za prst. „Tak pojď,“ vzal jí Alec do náruče a usmál se. „Půjdeme papat.“

***

Aleca kromě řevu racků a tříštění vody o skálu, probudilo ještě něco. Dětský pláč.

„Promiň, zlatíčko,“ naklonil se nad postýlku. „Tatínek si přispal.“ Holčička přestala plakat a začala natahovat k Alecovi ručičky. Ten jí vzal do náruče a odnesl jí do ložnice, kde jí vyměnil plínku.

„Hned je to lepší, viď?“ Andrea se na něj skepticky podívala. „Takhle na mě nekoukej! Jsem v tom nový. Hádám, že v tomhle pomůže babička,“ usmál se. „Ale nejdřív se najíme.“

„To není tvoje jídlo!“ Bránil si Alec vejce a slaninu. „Tady máš mlíko,“ podal jí flašku. „Tak pojď,“ vzal jí do náruče a začal jí krmit. „Dobrota, viď?“ Usmál se. „Proč si s tebou povídám, když mi stejně neodpovíš?“

Andrea chvíli na to opět usnula, takže se Alec mohl vrátit ke svojí snídani. Vzal notebook a otevřel si Skype. K jeho radosti byla z rodiny online alespoň Izzy.

Alecu!Zajásala Izzy, když se objevila na obrazovce. Všem se nám moc stýská. Jak se máš?

„Daří se mi dobře. Taky mi chybíte. Izzy, je mamka doma?“ Zeptal se narovinu.

Jo jasně, vydrž dojdu pro ní. A odběhla. Alec z ložnice zaslechl, jak se Andrea převaluje a něco si brouká. Vstal a došel do ložnice naklonil se nad postýlku.

„Tak už jsi se vyspinkala, princezno?“ Malá něco zažvatlala a natáhla k Alecovi ručičky. „To víš, že jo. A pozdravíme, babičku?“ Alec se vrátil k počítači, Maryse už tam seděla a když viděla Aleca s dítětem poklesla jí brada.

Alecu? Zeptala se překvapeně.

„Mami, tohle je Andrea. Našel jsem jí, vyvrhlo jí moře. Její rodiče se utopili a ona nikoho nemá.“

Ty a dítě?

„Nemohl jsem jí nechat jít do děcáku.“

Jistě, že ne. Usmívala se Maryse. Na to znala svého syna moc dobře.

„Potřeboval bych nějaký typy.“

To je mi jasné! Zasmála se Maryse. Hlavně se toho neboj. Budeš úžasný.

„Tím si nejsem jistý,“ zavtěl Alec hlavou a vytáhl Andree s ručičky drát od myši, který si chtěla strčit do pusy. „To není na žužlání, mladá dámo.“ A podal jí gumového pískacího pejska. „Hraj si.“

No vidíš, jak ti to jde!Zasmála se Maryse. Co jak komu jde? Ozval se ze zadu Robertův hlas. A vzápětí se objevil na obrazovce.

„Ahoj tati.“

Alexandře, co to.....Zarazil se Robert, když uviděl holčičku v Alecově náručí. Kde jsi vzal dítě?

„Vyplavilo jí moře. Byl u ní dopis, že na lodi jejích rodičů došlo k nehodě. Oba se pravděpodobně utopili. Já nemohl jsem....“

Jistě, že nemohl. Je rozkošná, usmíval se Robert. Jak se jmenuje?

„Andrea.“

Krásné jméno.

Co je krásné jméno? Objevili se v Alecově zorném poli Izzy, Jace a Max.

Jéééé mimí! Vyjekla nadšeně Izzy.

„Izzy,“ zpražil jí Alec pohledem, když se Andrea v jeho náručí lekla. To je kouzelný mimčo. Ztišila Izzy hlas.

„Je to holka.“

Tak doufám, že toho bručouna trochu zklidníš.

„Izzy!“

Tak to se na vás budeme muset, někdy přijet podívat, slíbila Maryse.

„Budeme rádi, viď Andrejko,“ pohladil Alec holčičku po vláskách a ta nadšeně vypískla. „Říká, že jo,“ usmál se Alec na kameru.