Můj princ

Magnus seděl na baru a upíjel ze své skleničky. Na tanečním parketu tančil Ragnor s Cat. Jemu samotnému nikdo v oku nepřistál. Do baru vstoupila černovláska po boku s vysokým černovlasým mladým mužem a Magnusovi poklesla brada. Vypadal nádherně.

Alec ležel na posteli a s otráveným výrazem sledoval svojí sestru jak mu vyhazuje půl šatníku na postel. „Sláva!“

„Našla jsi konečně něco na čem nejsou krajky?“ Protočil Alec očima. „To si piš,“ ušklíbla. „Musím tě někdy vytáhnou nakupovat. Naši mají příšernej vkus.“

„Mě něco povídej,“ protočil Alec očima. „Hlídají mě jak oko v hlavě. Ani na záchod si nemůžu pomalu dojít aby mi někdo nestál za zadkem.“

„Mají o tebe strach,“ pokrčila Izzy rameny. „Z čeho? Určitě se tu někde někdo plouží v noci pod oknem a plánuje jak mi podřízne krk.“

„Aby ses nedivil,“ ušklíbla se. „Se jim nediv. Seš následník trůnu.“

„Já to asi nevím,“ zaúpěl zoufale Alec. „Je mi to předkládno pětkrát denně. Nepotřebuju to slyšet ještě od tebe.“

„Obleč se! A jdeme!“

„S procesím,“ protočil Alec očima a začal se oblékat.

Magnus se usmál a proklestil si cestu davem k andělovi s lískovýma očima. „Co tady dělá takovej fešák tak sám?“ Usmál se. „Sestra mi někam zmizela, zrádkyně,“ pokrčil Alec rameny. „Můžu tě pozvat na drink, fešáku?“

„Proč ne,“ pokrčil Alec rameny. Společně došli k baru a Magnus objednal. „Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal se Magnus a podával mu sklenku. „Alec.“

„Já jsem Magnus.“

„Těší mě Magnusi,“ usmál se Alec. „Mě taky Alecu,“ oplatil mu úměv Magnus. Jsem v háji! Napadlo Aleca. Naši asi nebudou nadšení, kdybych jim řekl, že jsem se zamiloval do člověka co nemá monogram s korunou.„Teď mě tak napadlo,“ pokrčil Magnus rameny. „Máš jméno jako náš princ.“ Alec ztuhnul a sklenička mu vyklouzla z ruky a roztříštila se o pult. „Ježiši!“ Zhrozil se. „Hrozně se omlouvám.“

„Nic se nestalo,“ odpověděla barmanka. „To se stává pořád.“ Magnus Alecovu reakci nechápal. „Moji rodiče byli vtipálci,“ snažil se trapas zamluvit Alec. „Prince Aleca mají rádi a rozhodli se mě pojmenovat po něm.“

„Izzy!“ Zaúpěl Alec, když mu druhý den ráno skočila do postele. „Chovej se podle svého titulu,“ protočil očima. „Někdo to zas moc žere,“ praštila ho hravě do ramene. „Ještě jsem neměl kafe, tak co se divíš?“

„Tak vstávej, jdeme na kafe!“ Tahala ho z postele. „Izzy!“

„Každýho určitě zajímá, že princ a princezna Idrisu vyrazili na kafe.“

„Jistě, že jo,“ ušklíbl se Alec. „Zaplníme titulní stránky bulváru. A tátu trefí šlak.“

„Jdeme inkognito a neremcej furt.“

„Ty se naotravuješ taky,“ zavrčel Alec a vylezl z postele.

V kavárně seděli Magnus, Cat a Ragnor. „Tak co včera? Někdo zajímavej?“ Zajímalo Cat a šťouchla přitom do Magnuse. „Viděli jsme tě s tím černovlasým fešákem.“

„Alec?“ Zvedl Magnus překvapeně obočí. „Asi. Nevíme, jak se jmenuje.“

„Z toho asi ani nic nebude. Nemám jeho číslo.“

„Co není může být,“ ušklíbl se Ragnor. „Jak to myslíš?“ Nechápal Magnus. „Právě sem přišel.“ Magnus se otočil a skutečně do kavárny právě vstoupil Alec po boku své sestry.

Magnus se odhodlal a zvedl se, když Alec osaměl. „Ahoj Alexandře,“ usmíval se Magnus. „Magnusi?“ Zvedl Alec překvapeně obočí. „Doufám, že neruším.“

„Jistě, že ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Ale budu muset za chvíli jít. Bude po mě sháňka,“ usmál se omluvně. „Co vlastně děláš?“ zajímalo Magnuse. „Dělám do diplomacie...Tak nějak,“ zarazil se Alec. „Jak moc nediplomatické by bylo kdybych tě požádal o číslo?“ Alec se rozesmál. „Tak si piš.“

„Díky moc, Alexandře,“ usmál se Magnus, když si uložil číslo. „Co kdybych tě někdy někam pozval?“

„Budu jenom rád,“ přikývl Alec. A naši mě zabijou! Určitě mi vybírají ženicha s korunkou a já tu flirtuju s poddanými.

Magnus s Alecem si užívali třetí společné rande, když se Magnusovi rozezvonil telefon. „Omlouvám se,“ podíval se Magnus omluvně na Aleca. „Tohle musím vzít.“

„To je v pořádku,“ usmál se Alec. „Je to určitě důležité.“

„Je to můj táta, takže...,“ pokrčil Magnus rameny. „Ahoj tati,“ přijal Magnus hovor. „Počkej...Cože?!“ Vyjekl Magnus. „Že tvoje firma dostala zakázku na rekonstrukci zámku?“ Alec, který zrovna pil, se začal dávit. Rozkašlal se a zbledl jako stěna. To nebylo dobrý! Zatím se mu slušně dařilo mlžit o tom kdo je. „Král Robert nás zve na večeři?“ A do prdele! Zaklel v duchu Alec. Můžu se hodit marod? Abych se tomuhle trapasu vyhnul? Asi ne co? Jako následník trůnu.Magnus si všiml Alecova podivného chování. „Jsi v pořádku?“

„Jo je mi fajn.“

Izzy vešla do Alecovi komnaty. „Připraven?“

„Radši bych šel na vlastní popravu,“ odpověděl a otočil se. „Což bude. Magnus mě zabije, až zjistí, že jsem mu lhal, o tom kdo jsem.“

„Magnus to pochopí,“ položila mu ruku na rameno. „Bude to v pořádku.“

„To doufám,“ povzdechl si Alec.

„Vítejte,“ vítal hosty u brány Andrew Underhill, velitel královské ochranky. „Veličenstva vás už čekají.“

Alec s Izzy scházeli ze schodů a uviděli, jak jejich rodiče vítají Baneovi. „Nejradši bych se otočil a utekl.“

„Se ti ani nedivím,“ ušklíbla se jeho směrem Izzy. „Tady je máme,“ usmívala se Maryse. „Asmodeusi, Indíro, tohle jsou naše děti Alexander a Isabella.“ Alecův pohled se střetl s Magnusovým. Alec Magnusovi věnoval nervózní úsměv. Magnusovi poklesla brada a nechápavě na Aleca hleděl. „To...Ale....,“ vypáčil ze sebe Magnus. „Omluvte mě!“ Alec si povzdechl. „Co to má znamenat?“ Nechápal Robert. „Půjdu za ním,“ zvedl se Alec.

Magnus stál na terase, celý Idris měl jako na dlani. Alec je princ! Alec je princ! Alec je princ! Křičela na něj jeho mysl, ze všech stran. Alec se postavil vedle Magnuse. „Chtěl jsem ti to říct.“

„Proč jsi mi to tedy neřekl?!“ Zeptal se Magnus. „Protože jsem nechtěl, abys se mnou jednal jinak.“

„A teď se mám cítit líp?! Zeptal se nevěřícně Magnus. „Randím s princem!“

„Co by za to jiní dali,“ sklopil Alec oči a ušklíbl se. „Ale záleží na tobě. Pochopím, když...“

„To mi nikdo neuvěří!“ Zašeptal nevěřícně Magnus „Až se to dostane do novin, tak uvěří.“

„Vaše Výsosti, vezmete na milost jednoho budoucího architekta?“

„Jeho Vysost, architekta vezme na milost, když mu přestane říkat Jeho Výsost a bude ho oslovovat jménem a když architekt Jeho Výsost políbí.“ Magnus nemusel být pobízet dvakrát, přistoupil k Alecovi. „Už mi nikdy nelži.“

„Slibuju.“ Magnus spojil jejich rty.

Robert už začal být netrpělivý a rozhodl se jít po svém synovi a jejich hostovi podívat. Vstoupil na terasu a při pohledu na líbající se dvojici se zarazil. „No tak vidím, že shánět ti ženicha asi nemá smysl.“ Alec od Magnuse odskočil jako by se spálil. „To asi ne,“ přikývl Alec. „Co s tebou nadělám,“ povzdechl si Robert. „Hlavně, abys byl šťastný.“

„Jsem,“ přikývl Alec. „Tak pojďte jíst.“