Moje neteř a my - 3. kapitola

"Z toho si nic nedělej. To se vysvětlí." Doufám! Vážně doufám, že si to Magnus nechá vysvětlit. "Tlejda smutnej," objala Emily Aleca kolem krku. "To nic. Co kdybys mi ukázala, cos nakreslila?" Holčička přikývla a odběhla.

Cat otevřela dveře. "Hoří snad?" Když za dveřmi spatřila Magnuse, kterému po tváři stékaly slzy. "Co se stalo?" Vtáhla ho do bytu. "Úsměv ti sluší víc, Bane!" Rýpla si. "Proč jsi mi neřekla, že Alexander má dítě!" Vybalil Magnus otázku. "Alec dítě? To bych o tom musela něco vědět, děláme na stejným oddělení." Zamračila se Cat. "Černovlasá holčička, hnědý oči, tak dva roky. Víc jí nebude." V tu chvíli Cat svitlo. Alec vlastně hlídal malou Izzy a Simonovi. "Magnusi! Magnusi!" Vrtěla hlavou Cat. "Co?" Nechápal Magnus. "Zvedni ten svůj zadek a vrať se k Alecovi.""Proč bych to měl dělat?" Nechápal Magnus, který se mezitím svezl na gauč. "Protože jde o nedorozumnění." Magnus zvedl tázavě obočí. "Alec nikoho nemá," pokračovala Cat. "Celý ty roky čekal na tebe.""A to dítě jsem si asi vymyslel, ne?""To dítě," usmála se Cat. "Nezmínila jsem jí, protože mi to nepřišlo důležitý.""Alexander má dítě a tobě to nepřijde důležitý?" Nevěřil Magnus vlastním uším. "Alec není otec!" Pokračovala Cat. "Je to její strýc. Ta malá je dcerou Simona a Isabelle! Alec jí hlídá, protože Simon a Isabelle jsou na líbánkách." Magnusovi poklesla brada. Teď už si začínal dávat jedna a dohromady. Proto je Alexanderovi tak podobná, je to rodina. Jeho neteř. "Já jsem takovej idiot!" Vložil si Magnus hlavu do dlaní. "Nejsi Magnusi, chápu proč sis to myslel. Neviděli jste se sedm let. Vlastně jste se i rozešli a Alec si mohl si mezitím mohl najít někoho jiného. Ale nenašel. Miluje tě!""On na mě vážně čekal?" Zeptal se Magnus. "Jo. Jak oddanej pejsek," usmála se Cat. "Musím s ním mluvit."


Alec s Emily se vraceli ze hřiště. Alec si potřeboval vyčistit hlavy, tak malou vytáhl ven. Netušil, co si počít a jestli s ním Magnus bude chtít ještě vůbec mluvit. Kdyby si to jen nechal vysvětlit. Došli domů, kde Alec ke svý smůle zjistil, že je úplně vyžranej. "Ani se nesvlíkej, prcku. Skočíme ještě nakoupit."

Magnus se zastavil přede dveřmi zhluboka vydechl a stiskl zvonek. Nic se nedělo. Zkusil to znovu. "Alexandře?" Zabušil na dveře, když se otevřely dveře protějšího bytu. "Není doma. Šel s malou ven." Magnus se otočil. "Nevíte, kdy se vrátí?""Tak to opravdu nemám ponětí," pokrčila sousedka rameny a zavřela za sebou dveře. Osud k nám není zrovna milostivý, Alexandře. Napadlo v duchu Magnuse. Rozdělí nás na sedm let a když se sejdeme, tak to pokazím. Magnus se opřel o dveře a čekal a čekal. I kdyby tu měl stát až do večera, tak si k Alecem promluví. Zdá se, že čekat do večera nebudu muset, pousmál se Magnus, když zaslechl dětské dupání.

Emily se nahoře na schodech zarazila, když spatřila Magnuse. A otočila se zpátky na Aleca, který šel hned za ní. Vzpomínala si na něj, navštívil je už ráno a křičel na jejího strejdu. Alec mezitím došel nahoru a při pohledu na Magnuse se zarazil. Vzájemně si hleděli do očí a Emily se dívala z jednoho na druhého. Magnus překonal vzdálenost k Alecovi, přitáhl si ho k sobě a vášnivě ho políbil.

Alec zůstal stát jako přimražený. K čertu s hádkou! Přitáhl si Magnuse za pas k sobě a začal mu polibky oplácet. Svět pro ně přestal existovat, byli jen oni dva.

Emily oba muže chvíli pozorovala, načež nafoukla tvářičky a založila si ruce v bok. Co jí bylo po tom, že její strejda dával pusinky cizímu pánovi. "Tlejdo! Tlejdo!"

Při Emilyině hlase oba muži od sebe odskočili, jako by se spálili. "Promiň srdíčko," usmál se omluvně Alec a odemkl. "Půjdeš dál?" Ukázal Alec do bytu. "Můžeme v našem rozhovoru pokračovat," dodal nevinně. "Rád," přikývl Magnus a vešel dovnitř.

"Udělej si pohodlí!" Ukázal Alec na gauč. "Já zatím, převleču Emi." A zmizel v bytě. Magnus se usadil na gauč a začal se rozhlížet po pokoji. Alec měl po skříňkách vystavené fotky. Magnus vstal a začal si je prohlížet. Na některé si vzpomínal, byli z dob střední, pak tu měl Alec fotky s lidma co Magnus neznal a domyslel si, že jsou z medicíny. Pak se mu ale úsměv rozšířil, při fotce z porodnice byli na ní Alec, Simon a Izzy. Izzy v náručí držela peřinku s malou holčičkou. "Poprosil jsem kolegu, aby nás vyfotil. Simon, že chce fotku s hrdým otcem a šťastným strýcem," ozval se za Magnusovými zády Alec. "Promiň, já nechtěl jsem...""To je v pohodě," usmál se Alec. "Klidně se podívej. Dáš si něco? Kávu, vodu, čaj? Něco ostřejšího?""Máš?" Ušklíbl se pobaveně Magnus. "Něco by se tu našlo z doby, kdy jsme zapíjeli malou," trhnul Alec rameny. "Ohrom mě, Lightwoode!" Ušklíbl se Magnus.

Seděli na gauči a užívali si chvilku klidu. Oběma bylo jasný, že za chvíli se přířítí Emily. "Takže neteř....Ještě něco bych měl vědět?" Zeptal se Magnus. "Asi ne," zavrtěl Alec hlavou. "Žádná jiná bomba se za těch sedm let neudála.""Jace a Clary se na nic nechystají?" Zeptal se Magnus. "Ne," zavrtěl Alec hlavou. "Jaceovi to trvá věčnost, než se rozhoupe.""Jako lékař bys jim měl připomenout, že mají nejvyšší čas," zasmál se Magnus. "No ano. Biologický hodiny tikají," ušklíbl se Alec. "No občas by ses divil s čím lidi chodí. Ještě, že dělám na Dětském oddělení, kde se můžu vyrovnávat jen s dětskou fantazií. Ale taky občas překvapí," trhnul Alec rameny a pousmál se. "Povídej," vyzval ho Magnus. "Čtyřletý chlapeček, spadl ze stromu. Přišel jsem k němu druhý den na vizitu, tak ho vyzpovídám, co dělal a jak se mu to stalo. A on, že jeho soused a sousedka leželi nazí na lehátku u bazénu a nějak divně u toho křičeli..."Magnus vybouchl smíchy. "Strašně vtipný, Bane!" Protočil Alec očima. "Cos mu řekl?""Že nevím, proč to dělali," protočil Alec očima. "Nemáte fantazii, pane Lightwoode!" Zasmál se Magnus. "Abyste se nedivil, pane Bane. Můžu vám svojí fantazii ukázat v posteli.""Panu Lightwoodovi, nevadí, že tady má dítě?" Provokoval Magnus dál. "A pak neměli bychom prvně jít na rande?" Zvedl Magnus tázavě obočí. "Zvete mě na rande?!""A půjdete?!""Půjdu," přikývl Alec a přitáhl si Magnuse do polibku. Když v tom je přerušilo tříštění skla. "To není dítě! To je přírodní katastrofa!" Zaúpěl Alec. "Ty se divíš? Má Lewisovy geny," rýpnul si Magnus. "To nebylo vtipný!" Protočil Alec očima a zmizel v kuchyni.

Emily stála na židli a pod ní byla rozbitá sklenička. "Emi, co jsem ti říkal, když něco chceš?" Zeptal se Alec. "Ze se mam zeptat," popotáhla malá. "Tlejda zlobí!" Sklonila provinile hlavu. "Nezlobím se," vzal jí do náruče. "Tak cos chtěla?""Pít.""Tak ti uděláme něco k pití. A pak tě vezmu za strejdou Magnusem, abych to tu mohl uklidit."