Andílkův blogPovídky a knihy

Moje neteř a my - 2. kapitola

Publikováno 20.04.2019 v 13:00 v kategorii Kapitolové povídky, přečteno: 183x

O sedm let později


Magnus se vracel do New Yorku. Svým způsobem se už nemohl dočkat, až zas uvidí známé město a známé tváře. Chyběli mu. I v Oxfordu poznal pár skvělých lidí, ale nejblíž si byl asi jen s Tessou, Willem a Jemem. Při vzpomínce na New York lehce posmutněl. S Alecem ztratil kontakt během třetího semestru. Oba si vzájemně stěžovali, že toho mají až nad hlavu. Shodli se na tom, že bude lepší ten vztah na dálku ukončit. První dny byly těžké, ale oba věděli, že je to tak lepší. Vzájemně se ujistili, že to není sbohem a že si k sobě, vždycky najdou cestu. A teď o sedm let později seděl Magnus v letadle mířícím domů. Do New Yorku.



Sotva zavřel svou právnickou kancelář zamířil do nemocnice. Musel se s Alecem setkat, jinak to nešlo. Neviděl ho sedm let. Sedm dlouhých let. Na Aleca na Dětském oddělení nenarazil. V jednom z rozhovoru na Skypu s Alecem se mu Alec přiznal, že si vybral pediatrii. Magnuse to ani moc nepřekvapilo. Alec, jako nejstarší ze čtyř sourozenců, děti miloval. "Magnusi?!" Ozvalo se za ním překvapeně. Otočil se a spatřil, jak k němu míří jeho a Alecova spolužačka ze střední. Catarina. "Cat?!" Ta ho objala. "Jsi to vážně, ty? Málem bych tě nepoznala!""Jsem to já," přikývl. "Kdy ses vrátil?" Vyzvídala, zatímco ho strkala na sesternu, kde ho usadila. "Před pár dny," odpověděl. "Chtěl jsem překvapit Aleca, a...""Alec má dneska volno," přerušila ho Cat. "Izzy se dneska vdává. Bere si Simona.""To mě ani nepřekvapuje," zasmál se Magnus. "A co ty? Povídej, přeháněj!" Začala z něj Catarina tahat zážitky z Anglie. Byla ze shledání s nejlepším kamarádem, tak nadšená, že Magnusovi, zapomněla sdělit, jeden velmi podstatný detail. A problémy mohly začít.


Alec POV O dva roky dřív
Alec s Cat seděli na lékařáku a probírali léčbu pacienta, když tam bez zaklepání vpadla jedna ze sester. Alec i Cat zvedli hlavu. "Právě volali z porodního...""Už?!" Přeskočil Alecovi hlas. "Před pěti minutami jí přivezli.""Cat, prosím....""Padej, Lightwoode!" Zavrtěla se smíchem hlavou.


Sestry na porodním pustily Aleca bez ptaní. Na lavičce před porodním sálem seděl Simon a nervózně klepal nohou o podlahu. Alec se usadil vedle něj. "Napadlo mě, že se to dozvíš z první ruky," prolomil Simon ticho. "Výhoda být doktor," ušklíbl se Alec. "Klid Simone, dýchej! Doktor Underhill je skvělej! Nic se nemůže stát.""Tobě se to řekne. Tvoje přítelkyně ze sebe netlačí meloun." Alec se musel kousnout do rtu, aby se nerozesmál a pak mu úsměv spadl. "Promiň, nechtěl jsem ti to připomínat." Omluvil se Simon. "V pohodě," mávl Alec rukou. "Bylo to oboustranný." Ne, nebylo to v pohodě. Bolelo to jako čert. Pořád.


Asi po hodině, Alec ani Simon to nepočítali, vyšel ze sálu lékař. "Johne?" Oslovil ho Alec nervózně. John Underhill se otočil na Simona. "Gratuluji tatínku, je to holka!""Holka!" Vydechl radostně Simon. "Máme holčičku!""Můžete jít za nimi!" Uvolnil jim Underhill cestu. "Děkuju, Johne!" Usmál se Alec. "V pohodě," přikývl Underhill."Podívej, kdo se na nás přišel podívat!" Usmívala se Izzy, ležící na posteli a v náručí držela malý uzlíček. "To je táta a strejda Alec.""Je nádherná!" Vzal si jí Simon do náruče. "Celá maminka!" Přisadil si Alec. "Jak se jmenuje?" Zeptal se Simon a oba se s Alecem podívali na Izzy. "Emily Grace Lewis."

Současnost
Maryse s Emily v náručí našly Aleca, jak se opírá o zábradlí terasy hotelu, kde si Simon a Izzy domluvili slavnostní večeři. Alec na davy a párty nikdy nebyl, vždycky se to snažil omezit na co nejkratší dobu pobytu. Ale prostě nemohl utéct Izzy a Simonovi hned po večeři. Tak se alespoň uklidil mimo dav. A za druhé, byl tady jediný single.


Magnus s Martini v ruce hleděl na noční New York. Tohle mu chybělo. Někde tam v záři blikajících světel se bavil Alec se svou rodinou a neměl ani tušení, že Magnus se vrátil do Států. Magnusovi se hlavou otázka, jestli je Alec celých sedm let sám nebo jestli si někoho našel. Tak či tak musel vidět, aby věděl, jestli je šťastný. A pokud ano, nebude mu stát v cestě.


"Všechno v pořádku?" Zeptala se Maryse a Alec s sebou škubnul. Netušil, že tam s ním někdo je. Byl ztracený ve vlastních myšlenkách. Otočil se a přikývl. "Jen jsem musel na vzduch," odpověděl. "Jsem v pohodě.""Opravdu?" zvedl Maryse obočí a pousmála se. Znala svého syna líp, než se znal on sám. "Chybí mi," sklopil Alec oči. "Ani nevím, jestli je ve Státech nebo ne.""Alecu," objala ho. "Jak znám Magnuse, určitě o sobě dá vědět.""Děkuju," pousmál se Alec nazpět. "Tlejda!" Začala Emily natahovat ručičky k Alecovi. "Ty chceš jít za mnou, princezno? Tak pojď." Maryse mu jí opatrně podala.


Cat potkala Aleca až při ranní vizitě. Musela se pousmát, když uviděla tmavé kruhy pod očima. "Tady to někdo přepískl, co?" Alec se jen ušklíbl a pokrčil rameny. "Spíš mě Izzy nechtěla pustit," trhnul rameny. "Tedy spíš Emily. Pořád po mě lozila.""To víš, jsi její milovaný strejda," zasmála se Cat. "Jo. Ale měla tam i Jace a Maxe. Ne, prostě strejda Alec je nejlepší.""Copak strejda Alec. Abych nezapomněla...Hádej, kdo se vrátil." Alec se v půlce kroku zarazil a otočil se na Catarinu. "Magnus je zpátky?""Jo. Hledal tě tu už včera." Aleca se zmocnila panika. "Nepanikař, Lightwoode!" Zavrtěla Cat hlavou. "Jo ale osud je mrcha," ušklíbl se Alec. "S malou pijavicí na krku se s ním asi těžko sejdu.""No jo vlastně. Ty hlídáš, když jsou Simon a Izzy na líbánkách.""Stejná situace. Máma s Lukem slibovali, že se o ní postaraj. Ne! Emily si vydupala strejdu Aleca.""Můžu mu dát tvojí adresu, co ty na to?" Navrhla Cat. "Jo to by bylo skvělý!" Přikývl Alec.


Cat s Magnusem se sešli na kávě v oblíbené kavárně z dob studií na střední škole. "Něco bych pro tebe měla," šoupla k Magnusovi přeložený papírek. Magnus ho rozevřel a četl. "Adresa? K čemu?" Zeptal se. "Ne k čemu, ale čí," zasmála se Cat. "Tak čí?" Opravil se Magnus. "Alecova," odpověděla Cat. "Říkal jsi, že nemáš čas se s ním scházet. A on zas teď nebude dva týdny v nemocnici.""Díky Cat," strčil si Magnus papírek do kapsy saka. "Budu muset letět."


Když uslyšel capkání dětských nožiček pousmál se. Emily byla vzhůru. O chvíli později se začaly otvírat dveře ložnice a Emily vklouzla dovnitř. Chvíli jen tak přešlapovala u Alecovi postele a pak vklouzla pod peřinu. "Tlejdo, ham ham." Alec se musel pro sebe usmát. "Tlejdo!""Vždyť už lezu!" Zaúpěl Alec. "Hulá!" Zajásala malá. "Až se nasnídáš prcku, půjdeme se podívat za babičkou Maryse a dědou Lukem, co ty na to?""Jo!" Zatleskala malá ručičkama.



Magnus seděl v kanceláři a přes okno hleděl na New York, který měl jako na dlani. V jedné ruce svíral papírek s Alecovou adresou a přemýšlel, jestli Alec bude mít radost až ho uvidí. Celý den se táhl jak nastavovaná kaše. Magnus hypnotizoval ručičky hodin a doufal, že se pohnou.


Alec s Emily seděli u Maryse a Luka v kuchyni a na střídačku se krmili koláčem, který před ně Maryse postavila. "Nezlobí tě, malá?" Vyzvídal Luke. Ale zavrtěl hlavou. "Je to andílek," usmál se a pohladil Em po hlavičce. "Včera sice asi ještě hodinu, poté co Simon s Izzy odešli, brečela. Našel jsem ve skříni svého starého medvídka, jsem jí ho půjčil a byl klid.""Tak hlavně, že tak. A co jinak? Neotáčí se za tebou svobodné dámy, když tě vidí s dítětem?" Provokoval Luke. "Luku!" Zhrozila se Maryse. "No zaslechl jsem pár komentářů, jako že ta malá má štěstí, že má takovýho úžasnýho otce. Ale smůla dámy, ten úžasnej otec je jen strejda a kope za jiný tým. A pak, že neuhádnete, kdo se vrátil!" Usmíval se Alec. "No nekecej!" Vyhrkl Luke. "Jo. Cat mi říkala, že mě hledal v nemocnici.""Tak to je skvělý!" Přidala se Maryse. "Takže musím z Cat vytáhnout detaily a domluvit si s Magnusem schůzku.""My malou pohlídáme, to nebude problém," slíbila Maryse. "Díky, mami."


Magnus přešlapoval přede dveřmi Alecova bytu. Nakonec sebral odvahu a zazvonil. Chvíli se nic nedělo. Pak Magnus zaslechl kroky a otevírání dveří.


Bytem se rozezněl zvonek. "Emi, hezky si kresli. Strejda se podívá, kdo to zvoní." Zvedl se Alec z koberce, kde rozložil igelit a vytáhl barvičky, aby si Emily mohla malovat. Alec došel ke dveřím a otevřel je.


"Magnusi?!" Vydechl překvapeně. "Co tady....?!" Magnus nervózně přešlápnul. "Cat mi dala tvojí adresu, tak doufám, že to nevadí," pokrčil Magnus rameny. " Jistě, že ne," usmál se Alec a Magnuse políbil. V Magnusově hlavě vybouchl ohňostroj. Bylo to přesně takové, jaké si to pamatoval. Jako by vůbec žádných sedm let neuplynulo.


Polibek skončil, ale ani jeden neopuštěli náruč toho druhého. Magnus položil hlavu na Alecovo rameno. Když v tom si koutkem oka všiml malé holčičky, která je mezi dveřmi pozorovala. Mohly jí být tak dva roky. Alexander někoho má! A mají spolu dítě!Magnus se odtáhl, jeho výraz ze štastného se změnil na zlomený, zklamaný. Proč mi o tom Cat neřekla? "Magnusi, hej? Je všechno v pořádku?" Nechápal Alec Magnusovu změnu chování. "Na co si to hraješ, Alexandře?!" Zeptal se podrážděně Magnus. "O čem to mluvíš?" Nechápal Alec. "Po tom všem co mi Camille udělala! Děláš to samý!" Alec na něj jen nechápavě hleděl. Co dělám? "Podvádět svého partnera, se kterým máš dítě!" Rozkřikl se Magnus. Dveře protějšího bytu se otevřely a z nich vykoukla zvědavá sousedka. "Ty ses zbláznil!" Vrátil mu to Alec stejně podrážděným hlasem. "Nikoho nemám! Malá je...""Já nechci nic slyšet!" Otočil se Magnus na patě a odcházel. "Myslel jsem, že jsi jiný!" Otočil se Magnus u schodů a odcházel. Alec zavřel oči a zhluboka si povzdechl. "Tady není nic k vidění! Osopil se na svedavou sousedku a třísknul dveřma.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?