Měl bych mu poděkovat

Magnus, Ragnor a Catarina užívali volného času, couráním po obchodech. Ragnor se tedy příliš nebavil, na rozdíl od Magnuse a Cat. Uvnitř trpěl. Narozdíl od jeho kamarádů, ho móda příliš nezajímala. Takže s otráveným výrazem ve tváři vstupoval do každého obchodu. Napadlo ho, že měl sebou vytáhnou i Raphaela, alespoň by společně mohli pomlouvat ty dvě primadony. Magnus s Cat vyšli z obchodu ověšení taškami. „Můžeme už jít?“ Zeptal se Ragnor s nadějí v hlase. „Ještě ne,“ zavrtěla Cat hlavou. „Slyšela jsem o nově otevřený obuvy, chci se tam podívat.“ Ragnor zoufale zaúpěl a následoval své přátele.

Oči se mu rozzářily, když vedle zmíněné obuvi spatřil obchod se sportovními potřebami. „Bane,“ chytil ho za ruku. „Pojď tam se mnou. Necháme Cat, kochat se botama samotnou.“

„Co tam budu dělat?“ Nechápal Magnus a nakrčil nos. Sport ho absolutně nezajímal a minul ho širokým obloukem. „Bude to určitě lepší než obdivovat nějaký škrpály,“ protočil Ragnor očima. „Radši bych obdivoval škrpály,“ zamumlal Magnus a poslal Cat zoufalý pohled, aby ho zachránila. A ta zrádkyně se jen smála.

Magnus následoval Ragnora do obchodu a s podmračeným výrazem sledoval, svého kamaráda. Ragnor vypadal jako dítě, které přijde do cukrárny. Pobíhal od jednoho regálu k druhému a náramně si to užíval. Magnus naproti tomu trpěl. Možná by mohl utéct, až se Ragnor nebude dívat. Napadlo ho. „Můžu pomoct?“ Ozvalo se vedle Magnuse. Magnus otočil hlavu a spatřil vedle sebe vysokého, černovlasého prodavače s lískovýma očima. Magnus ho sjel pohledem a div obdivně nehvízdl. Modré firemní tričko mu obepínalo svaly. Magnusovi div netekla slina. Musel několikrát zamrkat, aby prodavači věnoval pozornost. „Ne děkuji, Alexandře.“ Přečetl si jméno ze jmenovky, kterou měl prodavač připíchnutou na tričku. „Je to Alec,“ usmál se prodavač. „Jen tu čekám na kamaráda,“ pokračoval Magnus. „Vytáhl mě sem proti mojí vůli.“

„Nejsi fanoušek sportu?“ Ušklíbl se pobaveně Alec. „Vůbec,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Tak to ti asi opravdu nepomůžu,“ usmál se Alec. „Mohl bys pomoct jinak,“ usmál se Magnus. „Jak?“ Zajímal se Alec. „Mohl bych tě pozvat třeba na drink?“ Navrhl Magnus. „To je lákavá nabídka,“ usmál se Alec. „Ale já nepiju.“

„Tak co třeba večeře?“ Nevzdával se Magnus. „To zní lákavě,“ přikývl Alec. „V kolik tu končíš?“ Vyptával se Magnus. „V osm,“ odpověděl Alec. „Promiňte pane,“ oslovila Aleca žena stojící u stojanu se sportovní obuví. „Promiň,“ omluvil se Alec Magnusovi. „V pohodě,“ přikývl Magnus. „Vyzvednu tě v osm.“

„Budu s tím počítat,“ mrkl na něj Alec. „Jak se vlastně jmenuješ?“ Otočil se Alec přes rameno. „Magnus.“

Magnus se otočil po Ragnorovi, ten konečně zamířil k východu. „Ty se usmíváš, jak kdybys vyhrál jackpot,“ okomentoval Ragnor Magnusův široký úsměv. „Třeba jsem ho vyhrál,“ odpověděl Magnus tajemně. Před obchodem se setkali s Cat. „Magnus se tváří jak želé a přitom ještě před chvíli tě div nezamordoval, když si ho táhl s sebou proti jeho vůli,“ okomentovala to Cat. „Prej vyhrál jackpot,“ pokrčil Ragnor rameny. „Vyklop to, Bane!“ Zabodla mu Cat prst do hrudníku. „Mám rande!“ Odpověděl Magnus. „Cože?!“ Sesypali se na něj Cat s Ragnorem. „Zatímco Ragnor byl sportovní nadšenec. Já hodil řeč s prodavačem a vyšlo z toho rande,“ usmál se Magnus. „Se kterým?“ Vykoukla Cat zpoza Magnuse. Magnus se otočil. „S tím černovlasým.“ Odpověděl Magnus, když uviděl Aleca po boku blonďáka. „Fešák. Jen co je pravda, toho ti schvaluju!“ Mrkla Cat na Magnuse. Alec se otočil jejich směrem a věnoval Magnusovi úsměv. Magnuse jeho úsměv zahřál u srdce a už se nemohl dočkat dnešního rande.

Když Alec opustil obchod, Magnus už tam stál. „Ahoj.“ Došel Alec k němu. „Ahoj,“ usmál se Magnus. „Doufám, že ti nevadí italská kuchyně.“

„Nevadí,“ zavrtěl Alec hlavou. „Bral bych cokoliv. Nejsem vybíravej.“

„Takže můžeme?“ Zeptal se Magnus. „Můžeme.“

Během večeře si Alec s Magnusem povídali o svých koníčkách, zálibách. Magnus Alecovi pověděl, že on pracuje jako učitel na základní škole. Stačili probrat i rodinu. Alec se dozvěděl, že Magnus je jedináček a jeho matka zemřela, když byl ještě dítě. Magnus naproti tomu, že Alec má tři sourozence.

Alec navrhl Magnusovi, že ho doprovodí. „Zajímalo by mě, proč ses nechat od svého kamaráda ukecat na obchod se sportovníma potřebama.“

„Vlastně mi nedal na výběr,“ zasmál se Magnus. „A vlastně ani nelituju,“ usmál se na Aleca. „Taky jsem rád, že jsi se tam objevil,“ usmál se Alec. „Dáš mi na sebe číslo?“ Požádal Alec Magnuse. „Jistě, Alexandře,“ přikývl Magnus a nadiktoval mu svoje číslo. „Zavolám ti a nebo napíšu.“

„Budu se těšit.“ Před Magnusovým domem se zastavili a rozloučili se. „Můžu tě políbit, Alexandře?“

„Můžeš,“ přikývl Alec a vzápětí ucítil Magnusovy rty na těch svých a začal mu polibky oplácet.

Později, když šel Magnus spát, pípl mu telefon. Otevřel ho a usmál se. Byla to smska od Aleca. Dobrou noc a sladké sny, Magnusi.Magnus se usmál a odpověděl. Dobrou noc, Alexandře :-*. Magnus se zavrtal pod peřinu a napadlo ho, že by měl Ragnorovi pořádně poděkovat, že ho přinutil do obchodu vstoupit.