Láska je slepá - 8. kapitola

"O to strach nemám," usmál se Magnus. "Pojď," vzal mu skleničku z ruky. Alec se snažil protestovat, ale snaha byla marná. "Povedu tě."



"Sluší jim to spolu," usmála se Cat, když je viděla společně na parketu. "O čem to...," Nechápal Ragnor. "Páni!" Poklesla mu brada. "Se divím, že se Lightwood nechal ukecat," poznamenal Raphael. "Ale no tak," drbla do něj Cat.Hudba skončila a Magnus odvedl Aleca ke svým přátelům. "Jaký to bylo?" otočil se na Aleca. "Skvělý!""Říkal jsem ti to," objal ho Magnus kolem pasu. "Moc vám to slušelo," objala je Cat. "Děkujeme," usmál se Magnus.



"Jsi si jistý, že to nebude vadit?" Vyptával se Magnus Aleca, když Alec odemykal dveře od bytu. "Jsem," přikývl Alec. "Naši s Maxem nejsou doma. Jace je s Clary a Izzy se Simonem. Budeme tam jenom my a Matty." Sotva otevřel dveře, taky to byl Matty kdo se proti nim vrhnul a radostně je vítal. "To víš, že jo. No to víš, že jo!" Drbal ho Alec, když po něm začal Matty skákat. "Však jsem ti slíbil, že se vrátím." Magnus se musel usmát.




Izzy, Jace, Clary a Simon se potichu vplížili do bytu. V rukách kelímky s kávou a Jace nesl papírovou tašku z pekárny na rohu. "Hádám, že naše Růženka ještě spí," usmála se Izzy a potichu otevřela dveře do Alecova pokoje. Na tváři se jí objevil obrovský úsměv, když uviděla Aleca s Magnusem, jak spí přitulení k sobě. "Jsou rozkošní.""Alec s Mattym?" Zvedl Simon překvapeně obočí. "Alec s Magnusem," protočila očima. "Magnus je tady?" Vykoukl Jace z kuchyně. "Jo," přikývla Izzy. "Tak jsi měla pravdu s tím kafem navíc," ušklíbla se Clary. "Nechcete jít kecat někam jinam?" Zavrčel rozespale Alec. "Promiň," vycouvala Izzy z pokoje.



"Dobré ráno, Alexandře," usmál se Magnus. "Dobré ráno," přitulil se k němu Alec. "Tady se někomu nechce vstávat," zasmál se Magnus. "Ani ne," zavrtěl Alec hlavou. "Je tu krásný teplo. Ale nevidím to nadějně. Máme tu celý komando.""Koho?!" Vystřelil Magnus do sedu. "Izzy, Jace, Simon a Clary," odpověděl Alec. "Tak to radši jdeme."



Po snídani Alec s Magnusem a Matty vyrazili do parku. Alec s Magnusem se usadili na lavičku a Alec odepnul Mattymu vodítko, aby se mohl trochu proběhnout. "Díky za včerejšek," usmál se Alec směrem k Magnusovi. "Nemáš zač. Jsem rád, že jsi šel se mnou.""Měl jsem z toho trochu strach," přiznal Alec. "Víš, jací jsou lidi. Jen jsi jinej a...""Nemysli na to," chytil Magnus Aleca za ruku. "Možná jsem tě neznal, před dvěma lety. Nebo tak zběžně. Nevím, jaký jsi byl tenkrát. Vím, jaký jsi teď. Přesto všechno co se ti stalo, jsi úžasný člověk. Když jsem tě uviděl na té párty, něco na mě křičelo, že jsi jiný. Ne, takhle," zavrtěl Magnus hlavou. "Ale prostě jiný, než lidi se kterými jsem doposud chodil. Právě proto tě miluji, Alexandře.""Taky tě miluji," usmál se Alec a políbil ho. "Vlastně jsem se ani moc nezměnil, možná trochu. Jsem nevrlejší.""Ani jsem si nevšiml," usmál se Magnus. "Ne na tebe. To bych si nedovolil. Ale pár dní po té nehodě, jsem řval na každýho, kdo se mi připletl do cesty. Odnesli to ti, na kterých mi záleželo.""Tvoje rodina tě miluje.""Já je taky." To se k nim vrátil vylítaný Matty a položil hlavu do Magnusova klína. "No ahoj," podrbal ho Magnus na hlavě. "Na tebe jsme nezapomněli a taky tě máme rádi.""To rozhodně," usmál se Alec a pohladil Mattyho po hlavě. "Co bys si bez svých očí počal.""Teď máš dvoje," pokrčil Magnus rameny. "To znělo zvráceně, pane Bane.""Nemyslel jsem to, tak. Promiň.""Nemusíš se omlouvat," položil mu Alec hlavu na rameno. "Tak teď nevím, co dřív." Rozesmál se Magnus. "Mám jen dvě ruce.""No právě, ne?" Rozesmál se Alec. Magnus se usmál a políbil Aleca do vlasů. "Spokojený?""Naprosto." Magnus se usmál a objal Aleca kolem ramen. Zavřel oči a společně si vychutnávali podzimní paprsky, které je lechtaly na tváři.