Láska je slepá - 6. kapitola

"Tak to ho nebudu rušit," usmála se. "Chtěla jsem ho poprosit, jestli by mě nehodil domů. Zapomněla jsem si klíče.""Tak tu můžeš počkat se mnou. Uvítáme společnost, viď Matty?" Podrbal psa za uchem a Matty začal radostně vrtět ocasem.



Když Magnus přišel domů, přítal ho Asmodeus. "Byl jsi někde s přáteli? Přítelem? Kolují řeči, že s někým chodíš." Magnus se překvapeně otočil. Jasně, napadlo ho. Nic se dlouho neutají. "Sice je pravda, že s někým chodím," přikývl Magnus. "Ale nebyl jsem ani s ním ani s mými přáteli," odpověděl. "A smím se zeptat kde?" Vyptával se Asmodeus. "Nechci být ten slídivý táta. Vím, že jsi dospělý, ale...""Byl jsem na první lekci na kurzu Braillova písma," přerušil Asmodea Magnus. "Braillovo písmo?" Zvedl Asmodeus překvapeně obočí. "Na co se potřebuješ učit Braillovo písmo?""Protože ten přítel....O kterém a o mně kolují drby je slepý." Asmodeus chvíli vypadal překvapeně, ale nakonec prolomil ticho. "Slepý?""Ano," přikývl Magnus. "No i tak bych ho rád poznal. Když ti jeho malý problém nevadí, musí být vyjímečný.""Vlastně ho znáš, svým způsobem," pousmál se Magnus. "A kdo je to?""Alec Lightwood.""Ty chodíš s nejstarším Lightwoodem?" Magnus přikývl. "Přiveď ho někdy s sebou, rád ho poznám."




Do domu pustil Magnuse Jace. Magnus mířil k Alecově pokoji, když odtamtud uslyšel hrát piano. Usmál se a tiše otevřel dveře, nechtěl Aleca rušit. Alec dohrál a užíval si tu chvilku, když ho z ní vytrhlo tleskání. "To bylo úžasné, Alexandře.""Magnusi," usmál se Alec. "Nevěděl jsem, že jsi tu.""Nechtěl jsem tě rušit," pokrčil Magnus rameny. "Když hraješ, jsi ve svém světě. Je to stejné, jako když tančím, taky uteču do svého vlastního světa." Alecův úsměv povadl. "Alexandře, co se děje?" Všiml si toho Magnus. "Nic, všechno je v pohodě," pokrčil Alec rameny. "Mě můžeš říct všechno.""Je to hloupý," bránil se Alec. "O co jde?" Nevzdával to Magnus. "Jen..že...Nikdy tě neuvidím tancovat," sklonil Alec hlavu. "Promiň," objal ho Magnus kolem ramenn. "Neuvědomil jsem si, jak jsem ti v tu chvíli ublížil.""To nic, vážně," pousmál se smutně Alec. "Jsem zvyklej.""Nebuď smutný, lásko," políbil ho Magnus do vlasů. "Mám pro tebe překvapení.""Jaký?""Začal jsem chodit na kurzy Braillova písma.""Cože jsi?" Poklesla Alecovi brada. "Byl jsem na kurzu Braillova písma," zopakoval Magnus. "Magnusi, to...," zalapal Alec po dechu. "Já nevím...nevím, co říct... Nemusel jsi...a.....""Jsi roztomilý," usmál se Magnus. "Máš pravdu, nemusel. Ale chtěl jsem. Chci se dozvědět o světě, ve kterém žiješ a...ummmm." Magnus umlkl, prože v tu chvíli si ho Alec přitáhl k sobě a políbil ho. "Miluji tě, Magnusi.""Taky tě miluji, Alexandře."




Alec s Magnusem spolu seděli v menze. "Včera jsem na to zapomněl," vzpomněl si Magnus. "Táta by tě chtěl poznat. Že prý když mi nevadí tvůj malý problém, musíš být vyjímečný." Alec se nervózně pousmál a jeho tváře chytily červený odstín. "Můj problém není zrovna malej, ale rád poznám tvýho tátu.""Ale ale jestli pak to není Magnus se svou slepou koulí na noze." Ozval se za klukama úlisný hlas Camille. Alec se chtěl otočit a něco jí říct, ale Magnus ho zarazil. "Co chceš, Camille?" Zeptal se Magnus otráveným tónem. "Abys nechal toho chudáka a vrátil se ke mně," řekla na plno. "Alec není žádnej chudák!" Rozkřikl se Magnus. "Stejně ti jednou ta jeho roztomilá tvářička poleze na nervy a ty se ke mně vrátíš," ušklíbla se Camille. "Tak to by stačilo, slečno Belcourt!" Zahřměl Luke. Všichni přítomní se otočili a ve dveřích menzy stál Luke s děkanem fakulty. "Jsi v pořádku?" Otočil se Magnus zpátky k Alecovi. "Jo jsem," přikývl.