Láska je slepá - 5. kapitola

"Bojím se, aby nechtěla ublížit tobě, aby se ke mně dostala.""Možná jsem slepý, ale umím se bránit. O mně se neboj." Magnus k Alecovi zvedl oči a usmál se, i když věděl, že to muž naproti němu nevidí. Chvíli váhal a pak Aleca políbil.




Maryse Lightwoodová přišla domů. Přivítal jí trojhlasný pozdrav. "Ahoj. Kde je Alec?" Zajímala se. "U sebe. Přišel nám nějaký rozrušený. Ale nechoď tam, má návštěvu," odpověděla Izzy. "Koho?" Zajímalo Maryse. "Magnuse.""Nechtěla bych je otravovat. Ale chtěla bych poznat člověka, který mému chlapečkovi vrátil chuť do života."



Alec se odtáhl. "Magnusi," zalapal po dechu. "Nelíbilo se ti to?" Kousl se Magnus do rtu. "Ne to ne...Jen....Překvapilo mě to.""Jak už jsem říkal, záleží mi na tobě. Mám tě rád.""Já tebe taky," usmál se Alec. "Můžu se na něco zeptat?" Kousl se Alec do rtu. "Jistě," odpověděl Magnus. "Jak vlastně vypadáš?""Tak v první řadě bys měl asi vědět, že moji rodiče jsou uprchlíci z Indonésie.""Takže jsi asiat.""Ano," přikýl Magnus. "Mám hnědé oči, černé vlasy. Docela si libuju v módě.""Můžu...Můžu...?" Magnus pochopil, na co se chce Alec zeptat. "Jistě," přikývl. Vzápětí ucítil Alecovy prsty na své tváři. "Pozor na make-up.""Nosíš make-up?" Zvedl Alec překvapeně obočí. "Ano. Je to problém?" Nechtěl znít zklamaně ale i Alec postřehl jeho lehce smutný tón hlas. "Ne," zavrtěl hlavou. "Nevadí mi to. Je to tvůj styl. A kdo jsem já, abych ti do toho mohl kecat?" Magnus se chystal odpovědět, když se ozvalo zaklepání. I Matty vyskočil na nohy a jako správný hlídač čekal kdo to je. "Dále," vyzval Alec dotyčného dál.



Do pokoje vstoupila Maryse. "Ahoj zlatíčko," usmívala se, zatímco Alec zrudnul jako rajče. "Mami, ne před návštěvou!" Zaúpěl. "Mě to nevadí," usmál se Magnus a vstal z postele. "Magnus Bane, rád vás poznávám paní Lightwoodová.""Taky tě ráda poznávám, Magnusi. A prosím říkej mi Maryse."




"Vítám vás v kurzu Braillova písma. Jmenuji se Lydia Branwell a budu vaší lektorkou." Magnus a dalších deset lidí se s Lydií přívítali. Magnus si všiml, že mězi účastníky je i malý chlapec ne víc jak deset let. "Začneme tím, že se mi představíte a řeknete mi, co vás sem přivádí." Účastníci vstávali jeden po druhém a představovali se. "Já jsem Ted," řekl ten chlapeček. "Můj tatínek je voják a ve válce přišel o zrak. Chceme s maminkou mu ulehčit život." Lydia se otočila na Magnuse. "A ty?" Usmála se. "Já jsem Magnus. Můj přítel před dvěma lety přišel o zrak. Chci mu pomoct a ulehčit život, jak to jen půjde.""To je hezké. Tvůj přítel má štěstí," usmála se.




Lydia si Magnuse po konci lekce odchytla. "Říkal jsi, že tvůj přítel přišel o zrak před dvěma lety?" Magnus přikývl. "Proč?""Můj kamarád totiž taky," pousmála se smutně. "Jmenuje se Alec.""Alec Lightwood?" Zeptal se Magnus se zdviženým obočím. "Jo. Ty chodíš s Alecem?" Zeptala se. "Ano.""To je úžasný, Zaslouží si někoho, jako jsi ty.""Odkud se s ním znáš?" Vyptával se Magnus. "Chodili jsme spolu na střední. Já se pak vydala sociální cestou a on šel na univerzitu Alicante, studovat hru na piano. Ty děláš co?""Já studuju na Alicante tanec," odpověděl Magnus. "S Alecem jsme se seznámili na jedné akci pořádané mým otcem.""To se divím, že ses tam s ním potkal. Alec po té nehodě moc do společnosti nechodí. Sice má vodícího psa, ale Alec nikdy nebyl společenský člověk. Nejradši bych mu řekla, jaký má štěstí.""Neví, že jsem tady. Nestačil jsem mu to říct, takže kdyby sis to ještě chvíli mohla nechat pro sebe. Byl bych rád.""Jasně, to není problém," přikývla Lydia.



Magnus se s Alecem rozloučil, že něco na odpoledne má a odešel. "Tak pojď Matty, půjdeme domů." Chystal se Alec opustit budovu školy, když mu někdo zastoupil cestu. "Myslela jsem, že jsem ti jasně řekla, abys mu dal pokoj," zavrčela Camille Alecovi do obličeje. "Do toho s kým chodím, ti nic není Belcourt!" Opáčil Alec. "Stejně tě jednou odkopne a vrátí se ke mně.""Na tvým místě, bych s tím nepočítal," ušklíbl se Alec. "Všechno mi řekl. Nezasloužíš si ho!""Zatímco takovej mrzák jako ty jo!" Prskla Camille. "To netvrdím," zavrtěl Alec hlavou. "Pokud se ale Magnus rozhodne mě opustit. Bránit mu v tom nebudu. Ale rozhodně se nevrátí k tobě.""Ty!" Zavrčela Camille. "Slepej kriple!""No hezký! Nic jinýho ve slovníku nemáš?" Ušklíbl se Alec. "Co se tu děje?" Zahřměl od schodiště hlas. "Nic, pane profesore!" Odpověděla Camille. "Jen si tady s Alecem trošku povídáme." Alec protočil očima. "Já jsem to slyšel," odpověděl profesor Garroway. "Ještě jednou budete slečno Belcourt, nadávat lidem s handicapem a půjdeme si popovídat s děkanem fakulty." Camille zařadila zpátečku. "To nemuselo být, pane profesore," otočil se k němu Alec. "Pojď se mnou."



Luke odemkl svůj kabinet a vpustil Aleca s Mattym dovnitř. Pomohl mu se usadit a začal připravovat dva hrnky čaje. "O co šlo?" Začal se Luke vyptávat. "O osobní věc," pokrčil Alec rameny. "Povídej," vyzval ho Luke. "Nelíbí se jí, že chodím s Magnusem.""Magnusem Banem od tanečníků?" Alec přikývl. "V tom ti asi nepomůžu.""Však jsem říkal, že je to osobní. Možná že nevidím, ale bránit se dokážu," pokrčil rameny. "Co na to Magnus?" Zeptal se Luke a podal Alecovi hrnek. "Je to jen čaj.""Nepodezírám tě, že bys mi do toho něco přilil," zasmál se Alec. "Magnus o tom, tak nějak neví. Teda ví, ale neví o dnešku.""Řekneš mu to?""Asi jo," pokrčil Alec rameny. "Mám ještě konzultaci. Klidně si v klidu dopij ten čaj a já tě pak hodím domů.""Nechci být na obtíž," zavrtěl Alec hlavou. "Nejsi," odpověděl Luke. Na dveře se ozvalo zaklepání. Luke došel otevřít. "Dobrý den, pane profesore." Uslyšel Alec pozdrav. "Slečno Carstairs, jen si vezmu věci a sedneme si vedle."