Láska je slepá - 3. kapitola

"Jaký?" Zajímala se. "Mám rande," přiznal. "Tak to si užij," usmála se. "S kým?!"Zajímala se další. "Známe jí nebo jeho?""Alec Lightwood," odpověděl Magnus a viděl, jak oběma dívkám poklesla brada. "Ten pianista?" Zeptala se ta první. "Přesně ten.""Ale ten je slepý," podotkla druhá. "No a?" Nechápal Magnus. "Není to nakažlivý.""Být na jeho místě, nikdy bych nevystrčila nos." A odešly. Magnus nechápal, kde se v jeho spolužačkách bere taková nenávist. Sice Aleca neznal, ale podle všeho to byl úžasný mladý muž. A Magnus doufal, že mu dá šanci ho poznat.




První koho Magnus uviděl byl Matty, který stál jak čestná stráž po Alecově boku. "Jeden by si myslel, že s tebou jde na to rande on," ušklíbl se Alec, když Matty začal radostně vrtět ocasem, který narážel do Alecovy nohy. "Třeba cestou potká nějakou pěknou psí slečnu," nadhodil Magnus. "Nevím, jestli jsem připravený založit psí farmu," pokrčil Alec rameny a oba se rozesmáli. Začínalo to líp než Magnus čekal. Tedy až na odsuzující pohledy některých spolužáků. "Co se děje?" Zajímalo Aleca, který postřehl jak se Magnus napjal. "Nic, v pohodě," odpověděl Magnus. "Můžeme?""Jistě. Možná, že jsem slepý ale to neznamená, že jsem nevšímavý. Tak o co šlo?""Ale ty odsuzující pohledy. Nechápu, proč bych si nemohl vyrazit s handicapovaným člověkem. I kdybys měl uříznutý obě nohy, nos jak věšák. Tak pořád je to moje věc s kým chci jít na rande.""Časem se naučíš je ignorovat," pousmál se Alec. "Lidi z mýho oboru jsou naprosto v pohodě. Okamžitě ochotně pomáhají. Ale jak míjím někoho odjinud, jen ten pohled. Div mi nevypálí do zad díru. A drbou. Jsem slepej, ne hluchej.""To je mi líto," sklonil Magnus hlavu. "Nemusí. Jsem zvyklej. Ač nepopírám, že ze začátku to bylo těžký."



Dva mladí muži a pes vstoupili do kavárny Hunter´s Moon. Maia od pultu se usmála a sotva se usadili zamířila k nim. "Přečtu ti nápojový lístek," natahoval se Magnus po lístku na stole."Děkuju," usmál se Alec. "Alecu, Magnusi," oslovila oba mladé muže. "Ahoj Maio," odpověděli jí současně. "Máte vybráno?" Než stačili odpověď o nohu se Maie otřel Matty. "No na tebe bych nezapomněla neboj," podrbala retrívra za uchem. "Ale nejdřív páníček." Alec se rozesmál. "Zase se vtírá?""Zase," přikývla Maia. "To víš má tetu Maiu rád.""Ten má rád každýho," ušklíbl se Alec. "Narozdíl od páníčka," dodal. "Jinak já si dám černou kávu, mlíko, cukr. Ať si trochu osladím život.""A ty?" Otočila se na Magnuse. "Mě přines latté.""Hned to bude pánové.""Jo a Mattymu vodu," křikl za ní Alec. "Je mi to jasný, šéfe," otočila se Maia.



"Takže páníček nemá rád lidi?" Zeptal se Magnus, když Maia odešla pro objednávky. "No nemá," přikývl Alec. "Třeba za svoje sourozence bych dal ruku do ohně ale jinak...Jejich polovičky trpím. Kámoším s Maiou. Což mi připomíná odkud se znáte?""Odsud. Vždycky po pařbě v Pandemoniu jsme se sem zaskočili probrat kafem. Párkrát jsme s Maiou hodili řeč.""Takže ty jsi společenský. Zatímco já žiju v jeskyni," ušklíbl se Alec. "Jsou i jiný věci jak se dá pobavit.""Já už těch možností moc nemám," pokrčil Alec rameny. "Ale pořád hraješ i přesto co se ti stalo.""Našel jsem v tom útěchu.""Jak..Jestli se můžu zeptat?""Něco po paměti. Něco si to musím dopředu naposlouchat a možná tomu neuvěříš ale prodávají se i noty v Braillovým písmu. Ale dost o mě. Co ty?""Tak já studuju tanec. Už od mala mě bavil. Jinak jak už jsi pochopil jsem dost společenský. Kromě tance mě baví móda. Musím říct, že ti to sluší, Alexandře.""Jo? Ani nevím, co mi Izzy vybrala," pokrčil Alec rameny. "Kolik máš vlastně sourozenců?""Tři. Dva vlastní a jednoho nevlastního," odpověděl Alec. "Početná rodinka. Já jsem jedináček. Mám akorát kočku.""Ty máš kočku?" Zeptal se Alec. "Kocoura. Předsedu Mňau.""Takže se u vás scházet nemůžeme. Matty jak vidí kočku je jak drak. Občas jsem měl co dělat, abych ho udržel." Magnus ale tuhle poznámku přešel. "Říkal jsi, že se u mě scházet nemůžeme?""Jo. Proč?" Zajímalo Aleca. "To znamená, že tomu...nám dáš šanci?""Myslím že jo," přikývl Alec. "Jsi fajn."