Jsem tu pro vás

Alec si vyrazil zaběhat do parku. Za dva dny měl nástup a potřeboval se udržet v kondici. Míjel cestou maminky s kočárky, i páry a přátele, kteří stejně jako on se rozhodli si dojít zaběhat. V parku byl klid, podzimní slunce se ze sebe ještě snažilo vyždímat trochu tepla.

Když se vracel domů, zaslechl dětský pláč, křik a volání o pomoc. Rozběhl se tím směrem. Doběhl za roh a srdce se mu zastavilo. Nad asiatem tisknoucím k sobě malé dítě se skláněl muž připraven k další ráně. Asiat měl pod okem monokl. Lidé lhostejně procházeli kolem a scény si nevšímali. V Alecovi vařila krev. Jak můžou bejt lidi takový ignoranti?! Nechápal. „Hej!“ Zařval Alec. „Okamžitě toho nech. Už jsem volal policajty!“ Muž se zarazil a otočil se směrem k Alecovi. „Nepleť se do věcí, kterým nerozumíš!“ Zavrčel muž. „Já bych rád, ale tropíte tu scénu na veřejnosti.“ Muž poodešel od asiata s dítětem směrem k Alecovi. „Se svým přítelem si budu dělat co chci!“

„Tohle je domácí násilí. A opravdu nebudu jen tiše přihlížet,“ ušklíbl se Alec. „Až ti upravím tvojí fasádu, frajere! Vymlátím ze svého přítele duši.“ To chci vidět! Ušklíbl se v duchu Alec. Ne to vymlácení duše ale to, jak mi upraví fasádu! „Já bych to na tvým místě nedělal, kámo!“ vrtěl Alec hlavou. Muž se připravoval na ránu, když ho Alec chytil za ruku a zkroutil mu jí za zády. Muž bolestivě zaúpěl. „Pusť mě!“

„Pustím! Ale ty vypadneš a necháš tyhle dva pokoji!“

„Nepleť se do toho!“ Alec přitlačil. „Dobře, fajn!“ Usykl muž bolestivě. Alec povolil a muž se bez ohlédnutí dal na útěk.

Alec se otočil k asiatovi, který stále seděl na zemi a tiskl k sobě dítě. Pozoroval Aleca vyděšenýma očima. Alec k němu došel a dřepl si. „Už je pryč. Neublíží vám.“ Asiat k němu zvedl oči. „Ukaž vezmu ho.“ Natáhl Alec ruce k dítěti. Asiat si ho ale přitiskl k sobě. „Rozumím ti, že máš strach. Ale já vám neublížím. Ani jemu ani tobě se nic nestane.“ Asiat opatrně předal uzlíček s dítětem Alecovi do náruče. „Ahoj,“ usmál se Alec na uzlíček v náručí. „Ty jsi andílek, viď? Neplakej, no šššš. Už je dobře.“ Choval ho Alec v náručí. Chlapeček přestal plakat a podíval se zvědavýma očima na Aleca. „Ahoj,“ pohladil ho Alec po tvářičce. A chlapeček ho chytil za prst. „Líbíš se mu,“ ozvalo se vedle Aleca. „To jsem rád,“ usmál se Alec. „Jak se jmenuje?“ Zeptal se Alec. „Max.“

„Hezké jméno,“ usmál se Alec. „Stejně jako můj malej bráška.“

„Děkuju za pomoc,“ nadechl se asiat. „Alec. Jsem Alec,“ usmál se Alec. „Těší mě, Alecu. Já jsem Magnus.“

„Taky mě těší. Teda asi by to bylo lepší za jiný okolnosti,“ pokrčil Alec rameny. „Chtěl jsem ho opustit už dlouho,“ sklopil Magnus hlavu. „Vlastně jsem na to už dneska chystal, ale vrátil se dřív a zbytek ti asi dojde.“

„Jo. Takový lidi nechápu.“

„Když jsme se seznámili byl fajn. Ani Max mu nevadil,“ pustil se do vyprávění Magnus. „Ale pak se všechno změnilo.“

„To je mi líto,“ pousmál se smutně Alec. Chlapeček v Alecově náruči se začal vrtět. „Chceš k taťkovi?“ Usmál se Alec. „Tak šup.“ Předal Alec Magnusovi do náruče dítě. „Děkuju.“

„Neděkuj,“ zavrtěl Alec hlavou. „Měl by sis dát něco na to oko.“

„Já vím,“ povzdechl si Magnus. „Ale nemáme kam jít.“ A sklopil hlavu. „Bydlím, tady kousek. Nikdo není doma,“ navrhl Alec Magnusovi. „To nemusíš. Ani nás neznáš.“

„Možná ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Ale je to tak nějak moje práce,“ pokrčil rameny. „Pomáhat lidem v nesnázích.“

„Jsi policajt?“ Zeptal se Magnus se zvednutým obočím. „Něco takovýho,“ pokrčil Alec rameny. „Kdybych byl policajt. Tak ho zatknu.“

„To je vlastně pravda,“ přikývl Magnus. „No neboj Maxi, už je dobře.“ přitiskl si Magnus chlapečka k sobě.

Alec odemkl dveře u velkého rodinného domu. „Tak prosím,“ pustil Magnuse s Maxe první. „Nikdo doma není. Mamka je v práci a sourozenci ve škole.“ Magnus se nejistě po domě rozhlížel. „Najdu ti něco na oko. Chceš něco? Kafe, čaj?“ Nabízel Alec jako správný hostitel. „Kafe. Díky moc a čaj pro Maxe.“

„Jistě,“ přikývl Alec. „Posaď se u nás,“ ukázal na gauč a zmizel v kuchyni. Po chvíli se vrátil a nesl s sebou mraženou zeleninu. „Tady máš něco na to oko.“

„Děkuju,“ usmál se Magnus. Když Alec znovu zmizel, Magnus se začal rozhlížet po obývacím pokoji. Na skříňkách a poličkách byly fotky. Předpokladál, že na nich je Alecova rodina. Pak mu přistála v oku fotka Aleca v khaki uniformě. A došlo mu to. Mladý muž, který ho zachránil. Byl voják.

„Tady je to kafe a ten čaj,“ postavil Alec na stůl tác. „Děkuju,“ usmál se Magnus. „V pohodě. To nic není.“ Prsty Aleca a Magnuse se omylem dotkly, když Magnus přeléval čaj Maxovi do flašky. Alec se na něj podíval a Magnus uhnul pohledem. Alec to chápal. Magnus žil v domácnosti s násilníkem. „Takže voják, jo?“ Prolomil Magnus trapné ticho a přitiskl dudlík Maxovi ke rtům. „Jo,“ přikývl Alec. „A ty?“

„Momentálně na rodičovský. Jinak jsem doktor,“ odpověděl Magnus. „No každopádně ti děkuji za pomoc.“

„Nemusíš děkovat,“ zavrtěl Alec hlavou. „Zavolám kamarádovi, aby mě tu vyzvedl. Asi u něj a jeho přítelkyně zůstaneme s Maxem pár dní, než si najdeme něco vlastního.“

„Jasně. Rád jsem tě poznal, Magnusi.“

„Já tebe taky, Alecu,“ usmál se Magnus.

O půl roku později

Magnus byl pozvaný na oslavy narozenin jedné ze svých kamarádek. V první chvíli si chtěl pro Maxe sehnat hlídání. Ale Clary mu to vymluvila, s tím, že není třeba, že nic velkýho a dlouhýho to stejně nebude. Jen rodinné posezení. Jen Morgensternovi a rodina jejího přítele Jace, Simon a Lewisovi.

Magnus vešel do zahrady u domu Morgensternových. „Magnusi, Maxi,“ objala je Jocelyn. „Ráda vás oba vidím.“

„My tebe taky, Jocelyn,“ usmál se Magnus. „Magnusi,“ objala ho Clary. „Ahoj srdíčko,“ oplatil jí objetí Magnus. „Tak kdy mi představíš, toho svýho fešáka?“ Šťouchnul do ní. „Měl by tu být každou chvíli,“ rozhlížela se Clary. Pak začala mával na blonďáka, který k nim mířil. „Ahoj,“ políbil Clary na tvář. „Ahoj Jacei, tohle je Magnus.“

„Rád tě poznávám,“ usmál se Jace. „Fakt se omlouváme za zdržení. Nějaká brzda, co přiletěla včera domů se neuměla vypravit.“

„Mluv za sebe!“ Ozvalo se Magnusovi za zády zavrčení povědomým hlasem. „Alecu!“ Vyjekla nadšeně Clary. „Ani jsem nevěděla, že se máš vracet.“ Objala ho. „Vrátil jsem se teprve včera.“ Magnus se otočil a brada mu poklesla. Clary objímal ten samý muž, co mu pomohl před Imasou. „Neboj, za chvíli vám polezu na nervy, že bude rádi, až se mě zase zbavíte.“

„To nikdy!“ Vrtěla hlavou Clary. „A kdo je...To jsi ty?“ Zeptal se překvapeně Alec. „Pokládám si stejnou otázku,“ ušklíbl se Magnus. „Jak se má Max?“ Zeptal se Alec. „Proč se ho nezeptáš sám?“ Zazubil se Magnus. „Támhle sedí,“ ukázal směrem, kde seděla Jocelyn s Maxem v náručí. „Možná později. A co ty? Všechno v pořádku?“ Magnus si povzdechl a přikývl. „Jo opustil jsem ho hned potom, co jsi nás zachránil.“

„To byla maličkost.“ Clary nechápavě střílela pohledem z jednoho na druhého. A pak si vzpomněla, jak jí Magnus vyprávěl, že jeho a Maxe před Imasou zachránil vysoký černovlasý mladý muž. Clary si ho jen nespojila s Alecem. „Tak to jsi ty!“ Usmívala se. „Ten o kterém Magnus tak vášnivě vyprávěl, jak je někdo zachránil.“

„To budu já,“ podrbal se Alec ve vlasech. „Jak se znáte vy dva?“ Vyzvídal Magnus. „Clary chodí s mým bráchou,“ odpověděl Alec. „Ty jsi Jaceův brácha?“ Zvedl Magnus obočí. „Jo. Naši jace adoptovali, když jeho rodiče umřeli.“

„Jace znám, viděli jsme se párkrát. Ale nespojil jsem si.“

„To je v pohodě,“ mávl Alec rukou.

Max se přibatolil k Magnusovi a dožadoval se pozornosti. „Maxi!“ Zvedl ho Magnus do náruče. „Už nechceš bejt u tety?“ Chlapeček zavrtěl hlavou. „Dada,“ zažvatlal Max. „Táta. Řekni táta, Maxi.“

„Dada,“ zopakoval Max. „Ahoj Maxi,“ usmál se Alec. Max natočil k Alecovi hlavičku a začal k němu natahovat ručičky. „Nemůžu uvěřit, že tě po půl roce poznal.“

„To jsme dva,“ přikývl Alec. „Smím?“ Zeptal se. „Jistě,“ předal mu Magnus Maxe.

Bylo celkem poklidné sobotní odpoledne. Jace a Izzy byli s Clary a Simonem venku. Maryse pracovala. Doma byli jenom Alec s Maxem. A tomu před malou chvílí přišel kamarád, takže se uklidili ven do domečku na stromě. Alec chvíli klidu využil k posilování. Zrovna dělal kliky, když se z venku ozvalo praskání a křik. Vyskočil na nohy a rozběhl se ven. Krev mu v žilách ztuhla. „MAXI!“

Cesta sanitkou a následné čekání byl horor. Alec byl vycvičený voják, a v tuhle chvíli se mu celý život bortil před očima. Ruka se mu třásla, když volal Maryse, aby jí sdělil co se stalo. Stará ztrouchnivělá větev už domeček neudržela a praskla a domeček se zřítil s ní. Alec seděl na lavičce s hlavou v dlaních. Dveře cvakly a z nich vyšel lékař. Alec zvedl hlavu a brada mu poklesla. Byl to Magnus. „Ahoj,“ kývl Magnus směrem k Alecovi. „Jak je mu?“ Vychrlil Alec. „Tvůj brácha bude v pořádku. Měl štěstí. Má zlomenou nohu, ruku, otřes mozku a zlomené žebro.“

„Tomu říkáš v pořádku?“ Nevěřil Alec vlastním uším. „Mohlo to být horší.“

„To máš asi pravdu,“ sklopil Alec oči. „Promiň. Já...prostě...“

„Chápu tě,“ přikývl Magnus. „Můžeš jít za ním, jestli chceš,“ kývl Magnus hlavou ke dveřím. „Díky,“ usmál se Alec. „Kdyby se tu ukázala...“

„Tvoje matka? Vím, jak vypadá, viděli jsme se na oslavě.“

„Máš pravdu.“

„Řeknu jí, kde jste,“ slíbil Magnus.

Max ležel na posteli a zíral do stropu, když cvakly dveře otočil hlavu. „Alecu.“ Alec si přitáhl k posteli židli. „Tys mi dal. Vyděsil jsi mě k smrti.“

„Promiň,“ zašeptal Max. „Hlavní je, že ti nic není.“ Chytil ho Alec za zdravou ruku. „Alecu?“

„Hm?“ Přejížděl Maxovi palcem po hřebetu ruky. Než se Max stačil zeptat, dveře se rozletěly a v nich stáli Maryse, Izzy a Jace. „Maxi, zlatíčko!“ Alec ustoupil a nechal svojí matku, aby ho obešla.

„

Přinesl jsem ti něco na čtení, aby ses nenudil,“ položil Alec na stoleček kupu knížek. „Zas tak dlouho tu snad nebudu,“ zadoufal Max. „No s tou nohou nejvíc tři tejdny,“ pokrčil Alec rameny. „Znáš to jo?“

„Maxi, víš moc dobře, že o tom nesmím mluvit,“ zarazil ho Alec. „Mamka vždycky brečí, když odjedeš. Bojí se, že se nevrátíš. Tak jako táta.“

„Maxi,“ přisedl si Alec na okraj postele. „Slibuji ti, že vždycky udělám všechno pro to, abych se vrátil domů.“

„Jak mu je?“ Zastavil Aleca Magnus, když byl Alec na odchodu. „Už líp. Děkuju.“

„Neděkuj, je to naše práce. Zachraňovat životy. Stejně jako tvojí prací je bránit naši zem.“ Odpověděl Magnus. „Chtěl jsem něco jinýho,“ pousmál se Magnus. „Vadilo by, kdybych tě požádal o číslo?“

„Chceš číslo od někoho, kdo je většinu roku v trapu?“

„No ale když jsi doma, mohli bychom zajít třeba na skleničku.“

„Já moc nepiju. Armáda tě odnaučí,“ usmál se Alec. „Vlastně nikdy jsem nepil.“

„Co na kafe? Nebo někdy na večeři?“

„To by šlo,“ přikývl Alec. Magnus si s vítězným úsměvem uložil Alecovo číslo. „Můžu ještě otázečku?“

„Jasně,“ přikývl Alec. „Jakou máš hodnost?“ Kousl se Magnus do rtu. „Proč?“

„Jen tak,“ pokrčil Magnus rameny. „Kapitán.“

„Měj se kapitáne, budu se těšit.“

„Taky se budu těšit,“ přikývl Alec. „A neříkej mi tak,“ ušklíbl se. „No dobře, Alexandře.“

„Tak mi taky nikdo neříká!“

„Promiň,“ pousmál se Magnus. „V pohodě,“ mávl Alec rukou. „Můžeš mi říkat, jak chceš. Nemyslel jsem to nijak zle.“

Magnus s Alecem se usadili u stolu v restauraci. Vzápětí k nim přicupitala servírka s jídelními lístky. Během večeře nemluvili. „Tak mi o sobě něco pověz, Alexandře.“

„Není moc o čem mluvit. O své práci mluvit nesmím, koníčky jsou knížky, většinou. Po tom všem si prostě potřebuju vyčistit hlavu a tak.“

„Tomu rozumím,“ přikývl Magnus. „Já měl spoustu koníčků, než přišel Max. Jako párty, módu. Jak přišel Max už nezbývá čas.“

„Ty jsi biologický otec? Myslel jsem...,“ začal Alec. „Jsem bisexuál,“ vysvětlil Magnus. „S mojí přítelkyní Camille jsme čekali Maxe. Camille při porodu zemřela. O rok později jsem si našel Imasu,“ sklonil Magnus hlavu. „To je mi moc líto Magnusi,“ položil mu Alec ruku na hřbet ruky. „To je v pohodě,“ pousmál se Magnus. „Jenže jak víš, ani Imasa nebyl šťastná volba.“

„Proč jsi od něj neodešel?“ Zajímalo Aleca. „Chtěl jsem,“ odpověděl Magnus. „Hodněkrát. Vždycky mě načapal dřív, než jsme s Maxem stačili utéct.“ Alec si ani nechtěl domýšlet, co se stalo, když je Imasu chytil. „Už je to v pořádku,“ přejel Alec palcem Magnusovi po hřbetu ruky. „Už je pryč. Neublíží vám.“

Na Den Díkůvdání pozvali Lightwoodovi známé z celého širého okolí. A rovnou ukecali Jace a Izzy, aby přivedli své drahé polovičky. Alec s úšklebkem vytáhl telefon. Nějaké plány, na dnešek? Napsal Magnusovi. Ani ne. Co máš v plánu? Teda kromě toho, že je Díkůvzdání?

Zvu tě k nám na večeři. Tedy tebe a Maxe.

Rádi přijdeme.

Alec s Maxem v náručí a Magnusem po boku vešli do velké jídelny a všichni se po nich otočili. „Magnusi,“ přivítala ho Maryse. „Nevěděla jsem, že přijdeš.“

„Alec mě pozval. Tak doufám, že to nevadí,“ pokrčil Magnus rameny „Vůbec ne. Posaď se.“ Alec s Magnusem a Maxem se posadili. „Vy spolu chodíte?“ Zeptal se překvapeně z druhé strany stolu Max Lightwood. Alec ztuhnul a střelil nervózním pohledem po Magnusovi. Tomu překvapením poklesla brada. Ne, že by o tom nepřemýšlel i když věděl, že život s mužem v uniformě je risk. Navíc se mu Alec líbil a Alec zase měl rád malého Maxe. „Nechodíme, Maxi,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jsme kamarádi.“

„Ale,“ nadechoval se Max k protestu. „Navíc mu to nemůžu udělat!“ Přerušil Maxe Alec. Magnusova naděje tím zhasla.

Magnus s Maxem v náručí u Lightwoodů pozoroval ohňostroj. Rozhlédl se kolem a zjistil, že jeden člen rodiny chybí. Nechal Maxe na pohlídání Jocelyn a vydal se Aleca hledat. Vilu Lightwoodových sice neznal, ale linoucí se hudba z patra mu napověděla směr. Vystoupal po schodech a zaklepal na jedny dveře, nic se nedělo. Vzal na kliku a vešel dovnitř, z reproduktorů duněla hudba. Alec stálu okna a pozoroval ohňostroj. Magnus vypnul hudbu. „Zapni to!“ Zavrčel Alec, aniž by se otočil. „Promiň!“ Omluvil se Magnus a znovu zapnul přehrávač. Alec se otočil. „Magnusi, omlouvám se. Nevěděl jsem, že jsi to ty.“

„Ne to já se omlouvám,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Došlo mi to až pozdě. Máš posttraumatický stresový syndrom a ohňostroj ti připomíná...“

„To je v pohodě, nemusíš se omlouvat,“ usmál se Alec. „Připojíš se?“

„Rád,“ přikývl Magnus.

Společně pozorovali nebe osvětlované barevnými jiskrami. Alecovi po tváři přeběhl drobný úsměv. Nelhal Maxovi, že Magnusovi nemohl udělat, to že ho jednou opustí. Namlouval si jen sám sobě, že o Magnuse nemá zájem. Má a velký. Jejich oči se střetly a Alec přitiskly svoje rty na ty Magnusovy. Magnus po chvíli váhání začal Alecovi polibky oplácet.

Alec se odtáhl a podíval se Magnusovi do očí. Magnusovi se na tváři rozlil úsměv. Chtěl si Aleca přitáhnout do náruče a znovu ho políbit, když se otevřely dveře Alecova pokoje a v nich stála Jocelyn se spícím Maxem v náručí. „Nechtěla jsem rušit.“ Ještě, že nepřišla o minutu dřív,napadlo Aleca. „To je v pohodě.“ Ujistil jí Magnus. „Max mi usnul v náručí a...“

„Asi bychom měli jít,“ otočil se Magnus omluvně na Aleca. „A nechcete tu zůstat? Izzy s Jacem stejně přespávají u vás, ne?“ Otočil se na Jocelyn. „To je pravda,“ přikývla. „V pokoji u Izzy se krásně vyspíte oba. Má královsky velkou postel.“

Alec ráno potichu vstoupil do Izzyina pokoje. Magnus ještě spal. Zatímco Max byl vzhůru a když si všiml Aleca, začal k němu natahovat ručičky. Alec ho pomalu zvedl do náruče. „Ahoj sluníčko.“ Max mu omotal ruce kolem krku. Alec si s Maxem v náručí přisedl na okraj postele. Volnou rukou pocuchal Magnusovi vlasy. „Vstáváme Růženko, slunce svítí, ptáci zpívají.“ Magnus se pod dotekem zavrtěl ale neprobudil se. „Co myslíš Maxi, mám tatínka probudit jako princeznu?“ Naklonil se nad Magnuse, odrhul mu vlasy z čela a políbil ho na spánek. Magnus se ve spánku usmál a otevřel oči. „Ahoj.“

„Dobré ráno,“ oplatil mu Alec úsměv. „Dám ti chvilku,“ zvedl se Alec. „Mamka je dole a dělá snídani.“

„Jsme dole za chvíli. Jen obleču sebe a Maxe.“

„Kdy vlastně odjíždíš?“ Zajímalo Magnuse, když courali obchodním domem a sháněli vánoční dárky. „Po Novém roce,“ odpověděl Alec. „Ale v podstatě můžu kdykoliv. Zavolají a musím odjet.“

Magnus s Maxem v klíně seděli ve velkém obývacím pokoji u Lightwoodových a pomáhali jim s vánoční výzdobou. „Ehm,“ odkašlal si Jace a pobaveně hodil hlavou ke stropu. Alec zvedl oči a pobaveně zavrtěl hlavou. „Dělej!“ Protočil Jace očima. Alec si povzdechl a přitáhl si Magnuse za pas k sobě a políbil ho. Magnus mu polibky oplácel. Max sedící na gauči začal nadšeně plácat ručičkama.

Lightwoodovi a Magnus s Maxem seděli pod velkým stromečkem a rozdávali si dárky. Poté se celé rodina uvelebila na gauči, cpali se cukrovím a sledovali vánoční filmy. Malý Max se tak bál Grinche, že se s pláčem schoulil v Magnusově náručí. „To nic, Maxie. To nic,“ hladil ho Magnus po vlasech. Chlapeček přestal plakat a schoulil se svému otci do náruče.

Magnuse překvapilo, že s nimi Alec zůstal až do půlnoci. I když se za oknem i před půlnocí odpalovali petardy. „Se divím, že nejsi zavřený u sebe v pokoji a nemáš hudbu na plný pecky,“ oslovil Magnus Aleca. Ten se zvednutým obočím otočil. „Říkal jsi něco?“ Zajímalo Aleca a vytáhl si špunt z ucha. „Jo! Takhle,“ zasmál se pobaveně Magnus. „To už chápu.“

„Musel jsem si je dát, jinak bych to fakt dneska nedal,“ zavrtěl Alec hlavou. „Mamka, Izzy, Jace a Max jsou zvyklý, že když jsem na Silvestra doma, že korzuju večer po domě se špunty v uších. Vlastně chápu, že tě to překvapilo.“

„Chceš s něčím pomoct?“ Změnil Magnus téma. „Možná tak pomoct to sníst,“ zasmál se Alec. „Nemůžu přijet na základnu jako cvalda.“

„Děláš si srandu?“ Rozesmál se Magnus. „Nenašel bych na tobě jedinej špíček.“

„To budu brát jako lichotku, pane Bane.“

„Berte to jak chcete, kapitáne Lightwoode.“

Půlnoc odbila, skleničky o sebe zacinkaly. Clary s Jacem, Izzy se Simonem, Alec s Magnusem a Maryse. „V pořádku, zlatíčko?“ Otočila se Maryse na Aleca. Ten přikývl. Ač jí úplně nerozuměl, pochopil na co se ptá.

„Dada!“ Žvatlal nadšeně Max, když ho Magnus zvedal z postýlky a omotal mu ručičky kolem krku. „Tak pojď ty ďáblíku.“ Magnus vytáhl Maxovi kostičky, aby si stavěl. Když se ozvalo zaklepání na dveře. Magnus otevřel, za dveřmi stál Alec. „Alexandře?“ Zvedl Magnus překvapeně obočí. Alec si nervózně žmoulal popruh krosny. „Přišel jsem se rozloučit,“ kousl se do rtu. Magnus ho objal. „Opatruj se.“ Měl na krajíčku. „Budu doma dřív, než se naděješ,“ přitáhl si Alec Magnuse k sobě. „Aec,“ přibatolil se k nim Max. „Ahoj Maxi,“ usmál se Alec a přidřepl si k Maxovi. „Buď tu na taťku hodnej a moc ho nezlob.“ Podrbal ho Alec na hlavičce. Magnus vzal Maxe do náruče. „Maxi, udělej Alecovi pápá. Chvíli ho teď neuvidíme.“

„Papa,“ zamával Max Alecovi. „Mějte se tu hezky.“

„Brzy se vrať.“

„Budu se snažit,“ přitáhl si Alec Magnuse do polibku. „Miluji tě.“

„Taky tě miluji, Alexandře,“ odpověděl Magnus.

O tři měsíce později

Magnus s úsměvem na tváři pozoroval Maxe, jak si hraje na pískovišti s ostatními dětmi. Na březen bylo docela teplo a Magnusovi se nechtělo být zavřenému doma. Některé maminky se dojatě usmívaly. Asi si myslely, jaké má malé štěstí, že má takového otce. Dámy, sice mi lichotí jak se po mě díváte. Ale jsem zadaný! Při myšlence na Aleca ho bodlo u srdce. Doufal, že Alexander je v pořádku. Sice si spolu psali dopisy, když se dopis zpozdil. Magnus měl tendenci vyšilovat, že se Alecovi něco stalo. Byl tak zabraný do vlastních myšlenek, že si ani nevšiml, že se k nmu blíží známá postava.

„Jestli pak tohle nejsou Magnus s Maxem?“ Ozvalo se za Magnusovými zády. Magnus se otočil a ztuhnul. Za ním stál Imasu. „Imasu!“ Vydechl šokovaně Magnus. „To je mi překvapení,“ ušklíbl se Imasu. „Nevidíme se přes půl roku, od tý doby co mi ten idiot vyhrožoval policií.“

„Alec není idiot!“ Bránil ho Magnus a pak si zacpal pusu. „Ty se s ním vídáš?!“ Zavrčel Imasu a přistoupil k Magnusovi blíž a ten o krok couvnul. „Pojď sem!“ Chytil ho Imasu za ruku a přitáhl si ho k sobě. „Ty patříš mě! Jenom mě, rozumíš mi?!“

„Nepatřím ti! Nikdy jsem ti nepatřil!“ Vytrhl se mu Magnus. „Nehraj si se mnou, Bane!“ Vrčel Imasu. „Vrátíme se domů a všechno bude jako za starých časů.“

„Já se s tebou nevrátím!“ Zavrtěl Magnus hlavou. Koutkem oka, mohl zahlédnout, jak lidé na hřišti byli připravení ho bránit i telefon v ruce jedné maminky. A pousmál se. „Ale vrátíš...“ Imasu byl připra vený k ráně, když mu někdo ruku chytil. „To bych na tvým místě nedělal, příteli!“ Doporučil mu muž. „Jste v pořádku?“ Otočil se na Magnuse. Magnus přikývl. „Děkuji.“

„V pořádku,“ usmál se. „Pusť mě, dědku. Tohle je mezi mnou a mým přítelem.“

„Řekl bych spíš bývalým přítelem,“ ušklíbl se muž. „A na tvým místě, bych se necukal. Mohlo by to být horší.“

„Jdi ho hajzlu!“

„Tak to už máme napadení, urážka úřední osoby, narůstá ti to, frajere!“

„Co jste zač?!“

„Správná otázka! Luke Garroway, policie.“ Imasu naprázdno polkl. Bylo po všem.

O tři měsíce později

Magnus s Maxem v náručí stáli na letišti a vyhlíželi Aleca. Když ho Magnus spatřil roztáhl pusu do šťastného úsměvu. „Alexandře!“ Vletěl mu do náruče. „Magnusi!“ Přitáhl si ho Alec k sobě, až mezi sebe vmáčkli Maxe. Ten začal hlasitě prostestovat. „Promiň, srdíčko,“ pohladil ho Magnus po vlasech. „Chyběl jsi mi!“

„Ty mě taky!“ Políbil Alec Magnuse. „Nechte si to na doma!“ Ozval se za Alecem hlas. „Ty mi taky můžeš, Andrew!“ Doporučil mu Alec. „Že ses ani nepochlubil, že máš přítele s dítětem.“

„Nebylo o čem mluvit,“ pokrčil Alec rameny. „Nerad mluvím o svém soukromém životě. Hlavně před váma...Bandou z mateřský školy.“

„To říká ten pravej,“ protočil Andrew očima a odcházel. „Co to bylo?“ Nechápal Magnus. „To nechceš vědět,“ zavrtěl Alec hlavou. „Asi máš pravdu,“ zasmál se Magnus. Alec ho objal kolem pasu a společně opustili letiště.

Magnus seděl na posteli, Maxe se mu podařilo uspat, a čekal na Aleca. Ten se po chvíli objevil. „Ahoj,“ sklonil se nad Magnusem a políbil ho. „Musím ti něco říct,“ sklopil Magnus pohled. „Povídej.“

„Před třemi měsíci jsme byli s Maxem na hřišti, objevil se tam Imasu.“ Alec při jméně ztuhnul, věděl kdo to je. „Neublížil vám?“ Strachoval se Alec. „Ne. Ale chtěl, kdyby se tam neobjevil jeden chlap od policie, nevím jak by to dopadlo.“

„Jak se jmenoval?“ Zajímalo Aleca. „Luke.“

„Luke Garroway?“ Zeptal se Alec s povytaženým obočím. „Ty ho znáš?“ Zajímalo Magnuse. Alec přikývl. „Je to rodinný přítel. Vzhlížel jsem k němu, chtěl jsem být policajt jako on. Ale osud mě zavál trochu jinou cestou. Stal jsem se vojákem, jako táta.“ Magnus se neptal došlo mu, že se s Alecovým tátou muselo něco stát, že nejspíš někde padl. Došlo mu, že mu toho Alec řekne víc, až on sám bude chtít. „Jsem rád, že ti Luke pomohl. Když jsem tam pro vás nemohl být.“

„To není na tobě,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Zvolil sis svojí cestu.“

„To máš pravdu,“ usmál se Alec přitáhl si Magnuse k sobě. „Miluji tě.“

„Taky tě miluju.“