Jiný svět - 7. kapitola

O 150 let později

Bylo těžké sledovat, jak jednotlivý přátelé, známý a rodina umírají. Magnus byl pro Aleca oporou, když umřel Robert s Maryse. Později Izzy a Max. Stejně jako Alec tu byl pro Magnuse, když umíral Raphael. Když byl démonem, zabit Ragnor. Stejně jako oba stáli za Simonem, když umírala Clary. A teď tu o 150 let později, v ulicích New Yorku stáli Alec, Magnus, Simon a Catarina a sledovali ruch velkoměsta, které se za staletí tolik změnilo.

Alec otevřel šuplík a našel v něm rodový prsten. Izzy mu ho předala, když bylo jasné, že ona a Maia se brát nebudou. Vyhovovalo jim to na psí knížku. Ustrojil slavnostní večeři, když se Magnus k večeru vrátil domů, byl překvapen. Stůl slavnostně prostřený. „Alexandře, děje se něco?“ Nechápal. „Ne nic, posaď se. Jídlo bude za chvíli.“

„Na upíra jsi docela dobrý kuchař,“ usmíval se Magnus. „Voní to božsky.“

Jedli v tichosti. „Vzpomínám si na dvojité rande s Jacem a Clary, kdy jsi Jace myslel, že si dáváš na jídlo kečup.“ Alec se začal smát. „Na jeho výraz, když jsem mu prozradil, že to není kečup, nezapomenu.“ Magnus si po večeři vychutnával dezert. Zatímco Alec míchal drinky. Pro sebe Bloody Mary bez Mary :D a pro Magnuse martini. Magnus usrkl ze svého martini, když najednou vykulil oči, Alec před ním klečel s krabičkou v ruce. „Magnusi Bane, změnil jsi můj život. Ano nebylo to vždycky lehké, ale jsem tady. Tohle jsem chtěl udělat od první chvíle, co jsem tě uviděl...No možná od druhé,“ pousmál se Alec. „Ale dal jsem tomu čas, abych ti dokázal, že svých rozhodnutí opravdu nelituji. A že ty jsi opravdu ten, kterého chci. Magnusi Bane, vezmeš si mě?“

„Ano, Alexandře, vezmu si tě!“ Odpověděl Magnus.

„Tak jsem to Izzy, udělal,“ stál Alec u jejího hrobu. „Pořád sis mě kvůli tomu dobírala a teď k tomu došlo. Mrzí mě, že u toho nemůžeš být.“ Někdo mu položil ruku na rameno. Alec se otočil, byl to Simon. „Taky mi chybí,“ pousmál se smutně. „Ale věř mi, že s tebou je. Ne fyzicky, ale ve tvém srdci bude vždycky. Stejně jako tvoje rodina. Znám to.“

„Co se stalo? Nikdy jsem se nezeptal,“ zajímal se Alec. „To co tobě, svým způsobem,“ pokrčil rameny Simon. „Vzpomínáš na Heidi?“

„Na tu holku, co jí mučil Raphael?“ Simon přikývl. „Donutila mě se napít z mojí vlastní sestry. Becky mi pak slíbila, že mě bude vždycky podporovat. Mamku na druhou stranu jsem musel očarovat, řekl jsem jí, že jsem mrtvý.“

„Máme to stejně. Mě teda načapal brácha, jak piju. Izzy mi slíbila, že bude vždycky stát při mně a tátu, mámu a Maxe jsem očaroval.“

„Magnus mi to říkal,“ poplácal Simon Alecovi po rameni. „Když je řeč o Magnusovi,“ usmíval se Simon. „Hádám, že jsou na místě gratulace.“

„Děkuji.“

Svatba byla malá jen v kruhu přátel. Po ní Alec s Magnusem vyrazili na líbánky po Evropě. Na most zamilovaných v Paříži si připevnili vlastní zámeček. „Co to znamená?“ Zeptal se Alec, když se díval na nápis, který na zámeček vykouzlil. Aku cinta kamu. Selamanya. „Miluji tě,“ přeložil Magnus. „Navždy,“ dodal. Alec se usmál a Magnuse políbil.

Po návratu z líbánek se ruku v ruce procházei Central parkem. „Cítíš to?“ Zavětřil Alec. „Ne,“ zavrtěl Magnu hlavou. „Co bych měl cítit?“

„To je krev!“ Zbystřil Alec. A rozběhl se tím směrem. „Zatracená upíří rychlost,“ zaklel Magnus.

Na rohu u polelnic leželo mrtvé tělo ženy a u ní leželo malé dítě a plakalo. „Neboj, maličký. Už je to dobrý,“ zvedl ho Alec do náruče. „Tos nemohl...A sakra!“ Podíval se Magnus na ženu. „Démon,“ zavrčel Alec. „Prostě jí chladnokrevně...“

„To už tak dělají. To je práce, pro Lovce Stínů.“

„Taky už jsme tady,“ ušklíbl se za Magnusem hlas. „Tak co tu máme?“ Zeptal se blonďák.

„Nic mu není,“ podal Alec Magnusovi uzlíček. „Je to kluk. A byl u něj vzkaz. Kdo by ho mohl milovat?“ Chlapeček byl čaroděj, jako znamení měl modrou kůži a rohy. „Je rozkošný. Ahoj.“ Chlapeček chytil Aleca za prst. „Má mě rád.“

„Ten malý půjde s námi.“ Alec zvedl hlavu a vyměnil si pohled s Magnusem. „Hele je mi jedno kdo seš, ale ten malý je Podsvěťan a s Podsvěťany by měl zůstat,“ ušklíbl se Alec. „Richard Herondale. A to malé jde s námi do sirotčince do Idrisu.“

„To teda nejde!“ Vycenil Alec zuby. „V klidu, Alexandře. Nechceme porušit Dohody.“

„Tvůj praděd se musí obracet v hrobě,“ šlehl Alec po Rickovi pohledem. „O Jonathanovi Christopheru Herondaleovi a Clarisse Adele Herondale jsem samozřejmě slyšel. To neznamená, že když moji předci se paktovali s podsvětem, že já budu taky.“

„Magnusi?“

„S radostí,“ usmál se Magnus a vytvořil portál a všichni tři jím prošli.

„Co teď s ním?“ Zeptal se Magnus Aleca. „Jsi připravený na další krok?“ Zeptal se Alec se zdviženým obočím. „Jsem,“ přikývl Magnus. „V tom případě. Necháme si ho?“

„Myslel jsem, že se nezeptáš,“ usmál se Magnus. „Jenom vychovávat čaroděje, nebude snadné.“

„Nějak se s tím popereme,“ mrknul Alec na Magnuse. „V tom případě. Jak se bude jmenovat?“

„Max.“

„Krásné jméno.“