Jiný svět - 6. kapitola

Maryse a Maxovi po tvářích tekly slzy. Robert je objímal a konejšil je. Alec se otočil na Izzy i té po tváří tekly slzy. I on sám neměl k slzám daleko. „Omluvíš mě?“ Minul Izzy a vyšel ven. Zvedl hlavu k noční obloze a dovolil několika slzám, aby mu stekly po tváři.

Magnus sedící na zídce před domem, vstal a došel k Alecovi. Mlčky mu položil ruku na rameno. Nebylo třeba slov, Magnus to chápal. Tu vnitřní bouři, kterou mladý muž před ním prožívá. Dveře se otevřely a ven vyklouzla Izzy. Došla až ke dvojici a začala Aleca konejšivě hladit po zádech. Trojice chvíli venku stála mlčky, pak se Izzy otočila na Magnuse. „Vezmi ho domů a postarej se o něj.“ Magnus přikývl a vytvořil portál spolu s Alecem jím prošli.

„Najdu ti něco k jídlu, připravím ti vanu, udělá ti dobře...“

„Nemám hlad,“ odpověděl Alec hlasem bez emocí. „Jak bych mohl jíst, když...když...Jsou moje rodina a myslí si, že...že...jsem mrtvý.“ Zabořil hlavu do dlaní. „Dostaň to ze sebe.“

„Chci to vrátit, Magnusi! Být zase tím bezstarostným studentem archeologie, jehož jedinou starostí bylo prolézt. Teď žiju ve stínu a piju krev a ubližuju lidem, na kterých mi záleží.“

„Alexandře,“ objal ho Magnus. „Věř mi, že kdyby to šlo vrátit, udělal bych to pro tebe. Vrátil bych se ke dni v Pandemoniu a zastavil bych Erica dřív, než by ti stačil ublížit a nebo ještě dřív a vůbec bys mě nemusel poznat.“ Alec zvedl oči. „Ale já tě chci znát. Jsi to nejlepší co mě v životě potkalo.“

„Jasně, kvůli mně jsi teď upírem.“

„To ale není tvoje vina. Nemůžeš za to, že Eric na mě žárlil,“ ujišťoval Alec Magnuse. „Všechno má svoje plusy a mínusy.“

„Věř mi, že bych nikdy nechtěl, aby sis procházel tou bolestí, co přináší nesmrtelnost, tak jako já.“ Alec mlčel. „Sleduješ ty, na kterých ti záleží, jak stárnou a umírají, zatímco ty jsi pořád stejný.“

„Když tě budu mít u sebe, bude to snesitelnější.“

„Nikdy neodejdu!“ Pousmál se Magnus. Alec se smutně usmál a položil hlavu na Magnusovo rameno. „Co říkáš na tu vanu?“ Alec přikývl. „Tak počkej, připravím jí.“

Aby Magnus přivedl Aleca na jiné myšlenky, vzal ho na výlet do Tokia. Alec byl nočním Tokiem nadšený a užíval si společné chvilky. „Já přece nemůžu jíst,“ protestoval Alec, když jim Magnus na pokoj objednal večeři. „Najdeme způsob,“ mrknul na něj Magnus. Alec s obavami sáhnul po jarní rolce a zakousl se. „Ne! To fakt nejde!“ Vyplivl kousek rolky do ubrousku. „Ukaž,“ usmál se Magnus. A namočil rolku ve sklenici krve. „A teď?“ Podal jí Alecovi zpátky. Alec to zkusil. „Lepší,“ přikývl. „Vidíš,“ usmál se Magnus. „Vždycky se dá najít způsob.“

„Miluji tě.“

„Já tebe taky,“ natáhl se Magnus přes stůl a setřel ubrouskem krev, která Alecovi stékala z koutku. „Díky,“ usmál se vděčně Alec.

O tři týdny později

Aleca s Magnusem probudilo klepání na dveře. Magnus došel otevřít, na prahu stáli Jace, Clary a Simon. „Co se děje?“

„Můžeme si promluvit?“ Zajímalo Jace. „I s Alecem,“ doplnila Clary. „O co jde?“ Zeptal se jmenovaný. „Přišli jsme na špinavou práci Victora Aldertreeho,“ začal Jace. Alec se při jméně otřásl. „Chtěl všechny Podsvěťany bez jejich vědomí proměnit na Civily.“

„To jde?“ Zajímalo Magnuse. „Chtěl tím kontaminovat vodu. Pro začátek jenom v New Yorku.“

„Ale čím?“ Zeptal se Alec. „Tohle,“ vytáhla Clary lahvičku z kapsy. „Je Nebeský oheň vypálí v tobě všechno démonické. Testoval to na zajatých Posdvěťanech.“

„Parchant jeden!“ Zavrčel Alec. „Což mě přivádí. Magnusi, Raphael byl jedním ze zajatců, kteří si tím prošli.“

„Raphael je Civil?“ Zeptal se Magnus překvapeně. „Ano,“ přikývla Clary. „Co vlastně provedl?“ Zajímalo Aleca. Nikdy o tom nepadlo ani slovo. „Simon se napil z jedné z Civilů a Quinn jí pak dorazil a zabil. Protože zemřela se Simonovou krví v oběhu. Raphael si myslel, že je to dobrý způsob, jak zjistit, jestli Heidi, ta mrtvá, není Světlomilec. Pokud ano, jak se jím stala,“ vysvětloval Jace. „Co vás sem tedy přivedlo?“ Zeptal se Alec. „Chtěli jsme nabídnout Alecovi návrat ke starému životu,“ podala Alecovi Clary lahvičku s Nebeským ohněm. „Jako odškodnění, za to co mu Aldertree udělal.“ Alec převracel lahvičku v ruce. „Jak to jako...“

„Museli bychom ti to vpíchnout,“ odpověděla Clary. „Je to na tobě. Nejsme Aldertree, abychom to dělali, bez tvého svolení.“ Alec zavrtěl hlavou a vrátil lahvičku Clary. „Alexandře?“ Nechápal Magnus. „Nechci to,“ odpověděl Alec. „Ale proč?“ Nechápal Magnus jeho rozhodnutí. „Vždyť jsi se chtěl vrátit. A tady Lovci ti nabízejí šanci.“

„Já...Já...Jsem si to rozmyslel,“ pokrčil Alec rameny. „Jasně, tenhle život není med. Skrývat se před sluncem, sát krev...Ale Magnusi, kolik mi toho zbylo v mém starém životě?“

„Co škola a tvoje sestra?“

„Izzy mě má ráda i jako upíra a škola. Bavilo mě to, ale jsou i důležitější věci.“ Clary si vyměnila pohled s Jacem. „Jsi si jistá?“ Zeptal se s povytaženým obočím. „Jsem,“ přikývla a ze stolu vzala nůž a rozřízla si zápěstí. „Co to děláš?“ Vykřikl Magnus. Clary neodpověděla a natáhla ruku k Alecovi. „Napij se!“ Alec se na na ní nechápavě podíval, když mu vyjely špičáky musel se odvrátit. „Napij se!“ Zopakovala Clary. „To nemůžu!“ Vrtěl hlavou. „Je to proti Dohodám.“

„Jednou mi za to poděkuješ.“ Magnus si zakryl pusu, když se Alecovy zuby zaryly do Claryina zápěstí. „Proč to udělala?“ Zeptal se Magnus Jace. „Uvidíš,“ odpověděl Jace.

Clary po tváři stekla slza. Takhle to ale chtěla sama. Alespoň něco chtěla odčinit a tímhle mohla. „To stačí!“ Zarazil Jace Aleca. Alec se díval na Clary provinilým pohledem. „Clary, já...mrzí mě to!“ Jace jí nakreslil iratze a runu na obnovu krve. „Nabídla ti to sama,“ odpověděl Alecovi. „Ale proč? Nerozumím tomu,“ rozhodil rukama Alec. „Magnusi, roztáhni závěsy,“ ozvala se Clary. „Cože?!“ Vykřikl vyděšeně Alec. „To nemůžeš!“

„Udělej to!“ Přikývl Jace a Magnus poslechl. Sluneční paprsky lechtaly Aleca na tváři, ten couval z jejich dosahu. „Moment!“ Zarazil se, když mu nic neudělaly. „Co to znamená?“ Podíval se nechápavě Alec. „Jsi Světlomilec,“ odpověděl Simon. „Jak?“ A podíval se na Clary. „Proč?“

„Ani Simon to úplně nepochopil. Jednou se ze mně napil a najednou mu nevadilo slunce.“

„Takže já...já...Můžu na světlo?“ Zeptal se Alec a Jace s Clary přikývli. „Proč jsi to udělala?“

„Jak jsem říkala, chtěli jsme alespoň trochu odčinit, to co ti udělal Aldertree a když jsi odmítl nebeský oheň, tak se nabídla druhá možnost.“

„Děkuju,“ usmál se Alec. „Nemáš zač,“ oplatila mu úsměv Clary.

Když se druhý den Magnus probudil. Alec v posteli nebyl. Magnus ho našel na balkoně, jak nastavuje tvář rannímu slunci. Magnus se usmál, zezadu ho objal a políbil ho na temeno hlavu. „Snídani?“ Zeptal se. „Jistě,“ přikývl Alec. „Můžeme se najíst tady, jestli chceš.“

„Budu rád. Po týdnech ve stínech, vítám sluníčko s radostí.“

„To jsem rád,“ usmál se Magnus. „Jenon pořád nechápu, proč jsi odmítl Nebeský oheň.“

„Takhle můžu být s tebou,“ odpověděl Alec. „Byl bys se mnou i tak,“ odpověděl Magnus. „Myslím, navždy.“

„Alexandře, to neříkej. Časem budeš litovat. Nesmrtelnost má svojí cenu.“

„Vybral jsem si,“ podíval se Alec Magnusovi do očí. „Vím, že to nebude lehké. Ale když tě budu mít po boku bude to lehčí.“

„Nikdy neodejdu,“ ujistil Magnus Aleca.